Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Roberta Plicky, advokáta, sídlem Národní 58/32, Praha 1 – Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2025 č. j. 17 Co 15/2025-65 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. listopadu 2024 č. j. 33 C 65/2024-54, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a A. B. (jedná se o pseudonym), a nezletilého B. B. (jedná se o pseudonym), jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 4. 3. 2024 č. j. 41 P 149/2016-405 byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem nezletilého vedlejšího účastníka, a to pro účely jeho zastupování a činění veškerých právních úkonů v souvislosti s nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu protiprávním jednáním vedlejší účastnice, která byla za toto jednání odsouzena. Řízení o náhradě nemajetkové újmy bylo vedeno před obvodním soudem a bylo pravomocně skončeno rozsudkem, kterým bylo v plném rozsahu vyhověno žalobě podané stěžovatelem v zastoupení nezletilého vedlejšího účastníka, a byla mu přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 350 000 Kč.

3. S ohledem na pravomocné skončení věci předložil stěžovatel vyčíslení nákladů, v němž odměnu za jeden úkon právní služby stanovil podle § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění do dne 31. 12. 2024 (dále jen "advokátní tarif"), ve výši 9 700 Kč bez DPH, a to na základě tarifní hodnoty stanovené v souladu s § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši peněžitého plnění, jehož se právní služba týká, částky ve výši 350 000 Kč. Stěžovatel provedl ve věci celkem 8 úkonů podle § 11 advokátního tarifu, takže své náklady určil v celkové výši 90 931 Kč. Obvodní soud napadeným usnesením přiznal stěžovateli odměnu ve výši 39 912 Kč. V odůvodnění uvedl, že se neztotožňuje se závěry stěžovatele, že mu náleží tarifní hodnota ve výši 9 700 Kč za úkon, neboť šlo o řízení týkající se ochrany osobnosti, v němž činí sazba za jeden úkon právní služby částku 3 100 Kč [podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 odst. 5 advokátního tarifu].

4. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, které nebylo podle Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") opodstatněné, avšak shledal důvod ke změně rozhodnutí z důvodu početní chyby, proto napadeným usnesením změnil usnesení obvodního soudu tak, že výše odměny a náhrady hotových výdajů činí celkem 32 912 Kč, jinak ho potvrdil. V odůvodnění (s vědomím judikaturních závěrů Ústavního soudu k přednostní aplikaci § 8 odst. 1 advokátního tarifu) odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a také jeho recentní rozhodnutí ze dne 6. 6. 2024 sp. zn. 25 Cdo 216/2023. Vzal v úvahu rovněž skutečnost, že nezletilý vedlejší účastník (jako žalobce) nevstoupil do řízení se znaleckým posudkem, jenž by újmu konkrétně vyčíslil, ani jinak uplatněný nárok 350 000 Kč neopřel o konkrétní výpočet výše náhrady vytrpěné újmy, nýbrž vycházel z porovnání s jinými případy a ze svého přesvědčení, že částka 350 000 Kč (+ 150 000 Kč přiznaná v trestním řízení) je částkou minimální k odčinění nenapravitelné újmy, která mu byla jednáním vedlejší účastnice způsobena, přičemž nešlo o náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestné, ale o ochranu osobnosti v tzv. širším smyslu.

II.
Argumentace stěžovatele

5. Podle stěžovatele se postup obvodního soudu a městského soudu zjevně příčí nálezové judikatuře Ústavního soudu [nálezy ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 3281/22, ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1788/23, ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 58/25 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)], aniž by k tomu byl dán ospravedlnitelný důvod. V dané věci přitom byla hodnota sporu známa již od počátku řízení, neboť šlo o část nároku nezletilého vedlejšího účastníka řízení na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, se kterým byl nezletilý v rozsahu 350 000 Kč odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních rozsudkem vydaným v trestním řízení vedeném proti vedlejší účastnici u obvodního soudu.

6. Z odůvodnění usnesení obvodního soudu je nadto zřejmé, že obvodní soud, i pro případ, že mu hodnota sporu nebyla známa, nevyvinul žádnou aktivitu pro zjištění této hodnoty sporu a v rozporu s ustálenou judikaturou při stanovení tarifní hodnoty bez dalšího vycházel z tarifní hodnoty stanovené pro případ věcí nebo práv, které nelze vyjádřit v penězích nebo je lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Skutečnost, že hodnota sporu, tedy výše přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, je hodnotou zjistitelnou, je dále doložena tím, že obvodní soud v řízení vedeném ve věci k této hodnotě podle rozsudku dospěl a zjistil ji, ve stěžovatelem (v zastoupení nezletilého) od počátku soudního řízení navrhované výši, tedy ve výši 350 000 Kč.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, tudíž podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) nemá povinnost být právně zastoupen jiným advokátem, jak vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy).

9. K problematice náhrady nákladů řízení, včetně odměny advokátů za zastupování, se Ústavní soud staví nanejvýš zdrženlivě a nákladové výroky rozhodnutí soudů podrobuje omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Byť i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníka řízení, je vůči věci samé jednoznačně podružné a samo o sobě většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva nebo svobody jednotlivce. Rozhodnutí o tom, podle jakých ustanovení je třeba stanovit tarifní hodnotu sporu, spadá do podústavního práva, který nenáleží Ústavnímu soudu, nýbrž obecným soudům.

10. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi dal najevo, že při rozhodování o odměně advokáta ve věcech náhrady nemajetkové újmy nelze bez dalšího vycházet z paušální tarifní hodnoty. Aby soudy mohly aplikovat úpravu tarifní hodnoty, musí nejprve posoudit, že hodnotu věci či práva lze vyjádřit v penězích, případně jejich hodnotu sice lze ocenit, ale jen s nepoměrnými obtížemi (srov. nálezy ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1788/23, bod 18. a 19., a ze dne 22. 5. 2024 sp. zn. II. ÚS 3192/23, bod 18.). Současně musí obecné soudy rozlišit druh nemajetkové újmy. Použití paušální tarifní hodnoty vyžaduje, aby bylo najisto postaveno, že mají volnou úvahu při určování výše újmy. Zatímco újma na zdraví je zpravidla penězi ocenitelná, u jiné újmy na osobnostních právech tomu tak nemusí vždy být (srov. nález ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. I. ÚS 3362/22, bod 25.).

11. V nynější věci nezletilý vedlejší účastník požadoval, aby mu obecné soudy přiznaly náhradu nemajetkové újmy. Nešlo tedy o újmu na zdraví, nýbrž o jinou újmu na osobnostních právech, konkrétně za újmu vzniklou dlouhodobým a soustavným trýznivým jednáním jeho matky. Tu však lze vyčíslit velmi obtížně, proto konečná výše náhrady záleží na úvaze soudu, byť se žalobce domáhá konkrétní částky. V takovém případě je tarifní hodnota skutečně paušální. V souladu s tím posoudily obecné soudy určení tarifní hodnoty podle zvláštního ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (nikoli obecného § 8 odst. 1 téhož tarifu), které výslovně určovalo tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv. Ústavní soud proto nepovažuje za ústavně nesouladný postup obecných soudů, které při stanovení odměny stěžovatele za jeden úkon právní služby vycházely z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu.

12. Ústavní soud nezjistil porušení základních práv nebo svobod stěžovatele, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2025

Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu