Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. G., zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2024 č. j. 14 Co 193/2024-443, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a M. N. a nezl. M. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu. Tvrdí, že soud porušil ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 3 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

2. Z ústavní stížnosti a předložených rozhodnutí plyne, že Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově schválil v roce 2018 dohodu stěžovatelky a vedlejšího účastníka jakožto rodičů nezletilé vedlejší účastnice o stanovení styku otce s nezletilou. V roce 2023 se otec domáhal u okresního soudu úpravy takto stanoveného styku. Okresní soud jeho návrh zamítl a změnil rozsudek z roku 2018 tak, že styk otce s nezletilou se neupravuje vůbec, protože otec neprojevuje o nezletilou zájem a ani ve stanovenou dobu (třikrát týdně) se s ní většinou nestýká.

3. Po otcově odvolání Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v každém sudém kalendářním týdnu v sobotu od 10 do 16 hodin, a to vyjma období od 1. 7. do 21. 7. a období vánočních prázdnin, čímž se mění úprava styku původně stanovená rozsudkem okresního soudu z roku 2018 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II a III). Podle krajského soudu sice otec často vůbec nevykonával dosud stanovený styk, to však neznamená, že by styk neměl být vůbec upraven. Ačkoli nezletilá vyjádřila přání nestýkat se s otcem, ještě není ve věku, kdy lze k jejímu přání přihlížet bez dalšího. Je nutné zohlednit právo otce stýkat se s dcerou. I přes časté nevyužívání stanoveného styku otec jeví o nezletilou zájem a kvůli špatným vztahům mezi rodiči se nelze spokojit s tím, že by styk nebyl upraven vůbec. I navzdory spíše negativnímu vztahu k otci si nezletilá vybavuje i hezké chvíle s ním strávené. Krajský soud proto stanovil omezený rozsah styku pouze jednou za dva týdny, který umožní nezletilé zvyknout si na pobyt u otce a zlepšit jejich vzájemné vztahy narušené dosavadním častým nezájmem otce.

4. Stěžovatelka ústavní stížností napadla rozsudek krajského soudu. Krajský soud podle stěžovatelky nerespektoval přání nezletilé, která při svém výslechu uvedla, že s otcem nechce trávit čas, na společná setkání se netěší a považuje otce za takřka cizí osobu. Nezletilá je přitom již ve věku, kdy by její názor měl být zásadní. Nucený styk s otcem může nezletilé způsobit újmu a narušit její emoční a duševní vývoj. Otec se ve skutečnosti o nezletilou nezajímá a zájem projevuje jen v soudním řízení. Citový vztah otce k nezletilé z provedeného dokazování nevyplývá. Újma je způsobována i stěžovatelce, která nezletilou pokaždé připravovala na posléze nerealizovaný styk s otcem a byla nucena nezletilé opakovaně vysvětlovat, proč si pro ni otec nepřišel.

5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a též vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

6. Ústavní soud na úvod připomíná, že soudní rozhodnutí ve věcech rodinných přezkoumává obzvláště rezervovaně. Přezkumná pravomoc Ústavního soudu se soustředí na posouzení, zda nejde o rozhodnutí založené na libovůli či jinak popírající základní práva (např. nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23, bod 15). Ve stěžovatelčině případě se obecné soudy žádného takového excesu nedopustily.

7. Krajský soud otce vyslechl a usoudil, že otec nadále projevuje zájem se s nezletilou stýkat. Jelikož však otec v minulosti často stanoveného styku nevyužil, stanovil soud nově styk otce s nezletilou velmi omezeně - pouze jednou za dva týdny na šest hodin, navíc s výjimkou vánočních prázdnin a části léta.

8. Byť Ústavní soud rozumí obavám stěžovatelky, že otec nebude využívat ani nově stanoveného styku, čímž se vztahy mezi všemi zúčastněnými ještě zhorší, týká se stěžovatelčina argumentace pouze skutkových závěrů krajského soudu a aplikace podústavního práva, tedy prostoru vyhrazeného obecným soudům, do kterého nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat. Je nutné zdůraznit, že krajský soud si byl vědom problematičnosti otcova chování, a proto stanovil styk velmi omezeně jako poslední otcovu šanci na obnovení narušených vztahů (viz bod 13 rozsudku krajského soudu). Pokud otec ani této šance nevyužije a nebude styk využívat, tj. změní-li se podstatně poměry účastníků řízení, nic nebrání stěžovatelce podat návrh na úpravu styku, který tyto skutečnosti zohlední.

9. Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. července 2025

Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu