Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti X, zastoupené Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1070/19, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. prosince 2024 sp. zn. 1 Nt 1732/2024 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení hospodářské kriminality, ze dne 15. listopadu 2024 č. j. KRPA-417916-72/TČ-2023-001492-FAU, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její práva ústavně zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), napadeným usnesením ve věci podezřelé I. P. zamítla žádost stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků ve výši 104 314,50 USD na specifikovaném bankovním účtu, včetně veškerých příchozích plateb, vkladů a dalších transakcí. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 s tímto usnesením vyslovilo souhlas podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

3. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením stížnost stěžovatelky proti uvedenému usnesení policejního orgánu podle § 146a odst. 2 trestního řádu z důvodů podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.

II.
Argumentace stěžovatelky

4. Podle stěžovatelky neexistuje pro zajištění peněžních prostředků jakýkoliv legitimní důvod, neboť není obviněná ani podezřelá ze spáchání trestného činu, nemá nedoplatky na daních a je spolehlivou plátkyní DPH, a tedy jde o porušení jejích ústavních práv.

5. Stěžovatelka spolupracuje s obchodní společností ASTRO LOGISTICS, LLC, sídlem ve Spojených státech amerických, pro kterou na základě smluv o softwarových službách poskytovala služby, za což jí byla vyplacena příslušná odměna. Platbu 104 314,50 USD banka bezdůvodně zadržela a následně věc postoupila Policii České republiky, která rozhodla o zajištění peněžních prostředků. Stěžovatelka opakovaně proti zajištění brojila, přičemž v poslední stížnosti namítala absenci konkrétních důvodů, které mohly vést k důvodnému podezření, že prostředky jsou nástrojem nebo výnosem z trestné činnosti.

6. Stěžovatelka vytýká obvodnímu soudu, že se nevypořádal s jejími námitkami, pouze obecně odkázal na svá předchozí rozhodnutí a na trestní oznámení Finančního analytického úřadu, které jí však nebylo nikdy zpřístupněno. Důvody pro zajištění prostředků jsou proto nepřezkoumatelné. Stěžovatelka připomíná judikaturu Ústavního soudu, která stanoví, že nedostatečné odůvodnění soudního rozhodnutí může bez dalšího vést k jeho zrušení [srov. nálezy ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02 (N 105/30 SbNU 471) či ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. I. ÚS 1845/11 (N 185/63 SbNU 153)]. Připomíná, že i při existenci důvodů pro zajištění peněžních prostředků v počáteční fázi řízení je nutné s prodlužujícím se trváním zajištění jejich naplnění znovu konkrétně doložit, zpochybňuje, že v jejím případě byly respektovány zákonné podmínky pro zajištění peněžních prostředků, a považuje zásah do svých práv za nepřiměřený a neospravedlnitelný.

7. Dále stěžovatelka namítá, že obvodní soud ani policejní orgán neprokázaly, že zajištěné peněžní prostředky pocházely z trestné činnosti nebo byly jejím nástrojem. Uvádí, že veškeré transakce a jejich důvody byly řádně doloženy a že policejní orgán pouze spekuluje o možném protiprávním jednání, aniž by předložil konkrétní důkazy. Podle ní došlo k zásahu do práva vlastnit majetek a práva podnikat bez odpovídajícího zákonného důvodu a v rozporu se zásadou přiměřenosti.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupená v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv [srov. kupř. usnesení ze dne 17. 12. 2019 sp. zn. I. ÚS 1737/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)].

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud předně připomíná, že již v nálezu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243) vyslovil tezi, podle níž je ústavní soudnictví vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních předpisů. Konstatoval, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Co do své zákonnosti a ústavnosti prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, zejména při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení je proto nutno považovat, s výjimkou mimořádné situace, za nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí. Její možnost je tak v těchto souvislostech nutno vykládat restriktivním způsobem. Své místo má pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, vymyká-li se postup orgánů činných v trestním řízení zcela ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.

10. Dále Ústavní soud připomíná, že majetkové hodnoty zajišťované podle § 79a a násl. trestního řádu představují majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol") a zajištění je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku. Jde ovšem o opatření dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nejde tudíž o "zbavení majetku" podle čl. 1 odst. 1 věty druhé Dodatkového protokolu, nýbrž pouze o opatření, jež se týká "užívání majetku" podle odst. 2 tohoto článku (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 12. 1976 ve věci Handyside v. Spojené království, stížnost č. 5493/72, bod 62.). Skutečnost, že jde pouze o časově omezené opatření, však nevylučuje jeho způsobilost zasáhnout do ústavně zaručených práv osob.

11. Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v § 79a a násl. trestního řádu Ústavní soud vychází z jejich smyslu a účelu. Zajištění podle § 79a a násl. trestního řádu je institutem, který napomáhá objasňování závažné, zejména hospodářské, kriminality, jehož podstatou není odnětí daných prostředků vlastníkovi, ale omezení dispozičního práva s nimi tak, aby nemohlo dojít k takovému jejich užití, které by mařilo průběh a výsledek trestního řízení. Jde o omezení vlastnického práva dotčených osob, avšak v hranicích výluky z jeho ochrany, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů (§ 1 odst. 1 trestního řádu) i snaha v nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností.

12. Na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot podle § 79a a násl. trestního řádu jsou z ústavního pohledu kladeny následující požadavky: musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem libovůle (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění je pak především věcí příslušných orgánů veřejné moci; při naplnění uvedených požadavků další přezkum Ústavnímu soudu nepřísluší, a to zejména z toho důvodu, že by předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení (srov. obdobně usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 105/07). Kromě toho i za situace, kdy orgány činné v trestním řízení, ač povinny při svém rozhodování respektovat ústavně zaručená lidská práva a svobody, tomuto požadavku nedostojí, platí, že důvodnost trestního stíhání a oprávněnost úkonů, které s ním souvisejí, je v prvé řadě posuzována v soustavě orgánů činných v trestním řízení, a to tak, aby při pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni. Nutno zdůraznit, že je možné i následně žádat o zrušení zajištění.

13. Zajištění podle § 79a a násl. trestního řádu (a platí to přiměřeně i při zajišťování náhradní hodnoty) lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určité majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání byly použity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný zjištěnými skutečnostmi, postačí. Na počátku řízení, kdy je potřeba získané poznatky rychle vyhodnotit a hrozí nebezpečí z prodlení, nelze na zdroje, z nichž pravděpodobnost takového určení majetkových hodnot vyplynula, vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jaké jsou jinak kladeny na důkazy v trestním procesu. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti, nikoli jistoty, ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že majetkové hodnoty mají uvedené určení, či jsou opodstatněné obavy z jednání obviněného na úkor poškozeného, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný, neboť může být dalším šetřením vyvrácen. Přitom výsledky trestního řízení Ústavní soud nemůže svým rozhodnutím předjímat.

14. Legitimita zajištění v průběhu řízení se může oslabit v souvislosti s plynutím času. V tomto směru je vhodné upozornit zejména na nález Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07 (N 25/48 SbNU 291), ve kterém Ústavní soud vyslovil, že každé "zasahování do práva na pokojné užívání majetku musí splňovat i kritérium přiměřenosti", totiž "musí existovat rozumný (opodstatněný) vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli", kdy "tento vztah má nepochybně i svou časovou dimenzi - zajištění majetku nemůže trvat libovolně dlouho", přičemž "k tíži obviněných, a tím spíše k tíži subjektů dotčených trestním řízením, nemohou jít neodůvodněné průtahy při prokazování trestné činnosti (...) nelze přisvědčit tvrzení policejního orgánu, resp. státního zastupitelství o tom, že k průtahům došlo např. v důsledku organizačních těžkostí při vytváření podmínek pro vyšetřování, nedostatečným kapacitním zabezpečením apod." [srov. nález ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 1396/07 (N 62/52 SbNU 609)]. Neúměrné prodlužování vyšetřování by takto dotčenou osobu postihovalo nad rámec oprávnění daných ústavním pořádkem. Neúměrné a nedůvodné protahování přípravného řízení by tedy mohlo založit neproporcionalitu předmětného zásahu".

15. Nutno uvážit, že zatímco u kratšího zajištění plně platí, že je institutem zatímní povahy, s přibývajícími léty se tato jeho dočasnost stále více relativizuje a je třeba na věc pohlédnout s větší "přísností". U zajištění v řádu měsíců či několika málo let (srov. např. usnesení ze dne 19. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3674/13 a ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. II. ÚS 776/14, která se týkala případů zajištění trvajících cca 2 roky) se Ústavní soud zaměřuje toliko na posouzení, zda napadené rozhodnutí naplňuje výše uvedené požadavky, to vše posuzováno s přihlédnutím k možnostem dotčeného subjektu dosáhnout nápravy případných pochybení prostředky zakotvenými v trestněprávní úpravě. U mnohaletého zajištění se však situace podstatně mění.

16. Ústavní soud se vzhledem k uvedenému zaměřil zejména na posouzení, zda rozhodnutí o zajištění naplňují vymezené předpoklady, a to s přihlédnutím k možnostem stěžovatelky dosáhnout nápravy případných pochybení prostředky zakotvenými v trestněprávní úpravě. Důvody k vyhovění ústavní stížnosti však neshledal.

17. Napadená rozhodnutí zákonný podklad nepostrádají (čl. 2 odst. 2 Listiny), protože zajištění probíhá v procesním režimu § 79a odst. 1 trestního řádu. Rozhodováno je přitom orgány k tomu trestním řádem určenými (čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny). Stejně tak Ústavní soud ve věci nezjistil existenci svévole (čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny).

18. Stěžovatelčinu námitku, že pro zajištění peněžních prostředků neexistuje legitimní důvod, neboť nejsou dána konkrétní skutková zjištění ani podezření ze spáchání trestné činnosti, považuje Ústavní soud za neopodstatněnou. Vede k tomu i udržitelné konstatování obvodního soudu, podle něhož vyvolává podezření, jak stěžovatelka coby "relativně nová společnost, jež se dle své obchodní firmy zabývá distribucí jídla, má minimální základní kapitál a její zakládací listina obsahuje jen obligatorní náležitosti, může disponovat materiálním a personálním zabezpečením, které by pokrylo poskytování náročných softwarových služeb jiné společnosti v USA, ještě navíc ve vztahu k automobilovému průmyslu".

19. Ke stěžovatelčině výtce, že obvodní soud se s jejími námitkami nevypořádal, pouze odkázal na předchozí rozhodnutí a na trestní oznámení Finančního analytického úřadu, které jí nebylo zpřístupněno, lze uvést, že důvodnost zajištění již byla předmětem jeho předchozích rozhodnutí, na která odkázal, což nepředstavuje excesivní postup, neuplatnila-li stěžovatelka nové skutkové a právní argumenty. Zmínka o trestním oznámení Finančního analytického úřadu v závěru bodu 5. napadeného usnesení obvodního soudu měla zjevně jen podpůrný a doplňující charakter. Toto rozhodnutí obsahuje dostatečné odůvodnění a umožňuje stěžovatelce porozumět, na základě jakých úvah obvodní soud rozhodl.

20. Ústavní soud nesdílí ani názor stěžovatelky, že došlo k nepřiměřenému zásahu do jejího práva vlastnit majetek a práva podnikat. Zajištění peněžních prostředků podle § 79a trestního řádu představuje opatření, které má za cíl zabránit zmaření účelu trestního řízení. Obvodní soud v odůvodnění výslovně uvedl, že podezření, jehož základem je osamocená finanční transakce velkého rozsahu, vyžaduje, aby peněžní prostředky byly zajištěny, jinak by mohl být účel trestního řízení zmařen. Není přesvědčivého argumentu ani proti konstatování obvodního soudu, že délka zajištění (první usnesení o zajištění peněžních prostředků policejní orgán vydal dne 22. 12. 2023) odpovídá standardům obdobných řízení a že věc má mezinárodní prvek, což prodlužuje dobu prověřování. Z hlediska proporcionality je zásah do vlastnického práva a práva podnikat odůvodněn veřejným zájmem na objasnění trestného činu a zabránění legalizaci výnosů z trestné činnosti. Obvodní soud zásadu přiměřenosti aplikoval ústavně konformním způsobem.

21. Stěžovatelka namítá, že obvodní soud ani policejní orgán neprokázaly, že zajištěné prostředky pocházely z trestné činnosti nebo byly jejím nástrojem. Jde-li z konkrétních zjištěných skutečností dovodit (s vyšší mírou pravděpodobnosti), že určité majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu, byly k jeho spáchání použity nebo jsou výnosem trestné činnosti, lze takový majetek zajistit (§ 79a odst. 1 trestního řádu). V dané fázi prověřování podezřelých okolností postačuje při určování konkrétního majetku nižší míra pravděpodobnosti (mírnější požadavky), než jaké je nutné klást na hodnocení důkazů v řízení před soudem. Z hlediska ústavněprávního přezkumu je určující, že vyvozené závěry nejsou ve zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici (srov. usnesení ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. IV. ÚS 379/03).

22. Obvodní soud nepochybil ani konstatováním, že objasnění postavení obchodní společnosti ASTRO LOGISTICS LLC není v této fázi řízení stěžejní, protože předmětem řízení je zajištění prostředků, nikoli podrobné vymezení postavení konkrétních subjektů v trestním řízení. Obvodní soud ani tímto závěrem nevybočil ze standardů rozhodování.

23. Orgány činné v trestním řízení se tedy nezpronevěřily nosným důvodům výše odkazované judikatury Ústavního soudu týkající zajištění výnosů z trestné činnosti a náhradních hodnot. K obdobnému závěru dospěl Ústavní soud ve věci předchozí stěžovatelčiny ústavní stížnosti v usnesení ze dne 19. 6. 2024 sp. zn. I. ÚS 1048/24.

24. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, proto dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2025

Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu