Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Zlatuše Petříkové, zastoupené Mgr. Šárkou Hrbáčkovou Lysáčkovou, advokátkou, sídlem Masarykovo náměstí 167, Valašské Klobouky, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2025 č. j. 4 Ads 236/2024-30, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení pro porušení jejích ústavně zaručených práv v čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti, napadeného usnesení a přiložených listin plyne následující. Úřad práce České republiky rozhodnutím ze dne 21. 12. 2022 přiznal stěžovatelce příspěvek na bydlení ve výši 477 Kč měsíčně za období od 1. 10. 2022. Stěžovatelka požadovala příspěvek ve vyšší částce, proto podala odvolání, které vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 28. 2. 2023 zamítl. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 9. 2024 č. j. 32 A 9/2023-100 žalobu stěžovatelky zamítl. Uvedl, že výpočet výše dávky byl v souladu se zákonem.

3. Stěžovatelka proti rozsudku podala kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl pro nepřijatelnost (§ 104a soudního řádu správního). Nesouhlasil se stěžovatelkou, že rozsudek byl nepřezkoumatelný. Adekvátně se krajský soud vypořádal také s dalšími námitkami, v nichž stěžovatelka poukazovala na "mafiánské praktiky" a jiné nezákonnosti ve správním řízení. Nic takového se nepotvrdilo.

4. V ústavní stížnosti stěžovatelka předně namítá, že Nejvyšší správní soud měl její kasační stížnost posoudit jako přijatelnou podle § 104a odst. 1 soudního řádu správního. Namítaná pochybení při výpočtu příspěvku na bydlení totiž zasáhla do jejího hmotněprávního postavení a přesahovala její individuální zájmy. Nejvyšší správní soud nezohlednil nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu, který se nevypořádal s klíčovými námitkami ohledně nejasného výpočtu příspěvku a způsobu, jakým byla stěžovatelka posuzována (zda byla hodnocena jako jednotlivec či jako "rodina"), ani s námitkami týkajícími se manipulace s osobními údaji ve spisu (nesprávné rodné číslo, rodinný stav, bydliště) či tvrzeními o šikaně. Dlouhodobé přehlížení těchto námitek stěžovatelka vnímá jako zásah do své lidské důstojnosti a popření práva na efektivní ochranu.

5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

6. Ústavní soud předesílá, že nepřihlédl ke stěžovatelkou vlastnoručně sepsaným laickým podáním. Na tom nic nemění ani to, že na tato laická podání později odkázala advokátka (srov. např. usnesení ze dne 27. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 32/24, bod 7 a tam uvedená judikatura).

7. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže aplikace tohoto práva v daném případě byla neústavní [srov. již nález ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 504/03 (N 138/31 SbNU 227) a navazující judikatura]. O takový případ ale v této věci nejde. Nejvyšší správní soud se podrobně vyjádřil k namítané nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu a shrnul podstatné argumenty, pro které byly stěžovatelčiny námitky nedůvodné. Stěžovatelce vysvětlil, že pojem "rodina" je zákonnou legislativní zkratkou podle § 7 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, kterou se označuje oprávněná osoba a společně s ní posuzované osoby, a není-li těchto osob, považuje se za rodinu sama oprávněná osoba. V této věci bylo nepochybné, že stěžovatelka byla posuzována jako jednotlivec. Námitky týkající se šikany či jiných nezákonností nesouvisely se správním řízením o příspěvku na bydlení a nebyla prokázána ani žádná manipulace s osobními údaji. V této věci nedošlo k žádnému pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky, závěr o nepřijatelnosti kasační stížnosti proto z ústavního hlediska obstojí.

8. Ústavně zaručená práva stěžovatelky porušena nebyla. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2025

Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu