Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ACQUIRE CZ, s.r.o., sídlem U Santošky 2285/11, Praha 5 - Smíchov, zastoupené Mgr. Janem Švárou, advokátem, sídlem Duškova 164/45, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2024 č. j. 36 Co 253/2024-139 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. května 2024 č. j. 28 C 154/2023-81, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a obchodních společností AK APPINEN&PARTNERS s.r.o., sídlem Na sádce 659/24, Praha 4 - Chodov, a PJG s.r.o., sídlem Stýblova 961/18, Praha 4 - Chodov, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že tato rozhodnutí porušila její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu plyne následující. Stěžovatelka měla vykonatelnou pohledávku proti společníkovi obou vedlejších účastnic ve výši 34 200 Kč s příslušenstvím. Společník daroval své nemovité věci (pozemky se stavbami v Praze) vedlejším účastnicím. Stěžovatelka následně podala odpůrčí žalobu přímo proti oběma vedlejším účastnicím, které se na základě dvou darovacích smluv staly vlastnicemi nemovitých věcí, a domáhala se vyslovení jejich neúčinnosti (§ 589 odst. 2 ve spojení s § 594 občanského zákoníku).

3. Stěžovatelka později vzala žalobu zpět, neboť společník vedlejších účastnic spornou pohledávku uspokojil, tj. splnil svůj dluh (§ 96 odst. 1 občanského soudního řádu). Požadovala však, aby jí Obvodní soud pro Prahu 4 přiznal náhradu nákladů řízení, včetně nákladů právního zastupování, v celkové výši 459 tis. Kč. Obvodní soud řízení zastavil (výrok I napadeného usnesení). Přiznal též náhradu nákladů řízení pro následné chování povinného, ovšem v jen ve výši, kterou by přiznal účastníkovi nezastoupenému advokátem ve výši 4 050 Kč (výrok II). Převážnou část požadované náhrady nákladů řízení (odměnu za zastupování advokátem) nepřiznal. Podle obvodního soudu stěžovatelka zneužila právo na právní pomoc. Jak bývalý, tak současný jednatel stěžovatelky byli bývalými advokáty. V jiném civilním řízení, v němž stěžovatelka byla stranou řízení, současný jednatel bez větších problémů vystupoval. Jeho čestné prohlášení, že údajně neovládá civilní právo, je proto nevěrohodné. Stručně řečeno, stěžovatelka nepotřebovala žádného právního profesionála; vystačila si sama. Ostatně stěžovatelka většinu úkonů před soudem činila sama, nikoli advokátem. Nešlo proto o účelně vynaložené náklady (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu). Dále obvodní soud rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (výrok III) a stěžovatelku vyzval, aby mu sdělila číslo účtu (výrok IV).

4. Stěžovatelka se odvolala proti výroku o nákladech řízení. Městský soud jej však potvrdil. Ztotožnil se s obvodním soudem, že stěžovatelka skutečně zneužila své právo na právní pomoc. Jestliže účastník soudního řízení vykonává procesní právo s cílem uměle navýšit náhradu nákladů řízení a obohatit se na úkor neúspěšné strany řízení, nenáleží mu náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem.

5. V obsáhlé ústavní stížnosti se stěžovatelka ohrazuje proti závěru obou civilních soudů, že zneužila právo na právní pomoc, resp. právo být zastoupena právním profesionálem. Nesouhlasí, že by vystupování jejího jednatele v jiném soudním řízení jakkoli naznačovalo, že má právní znalosti, schopnosti a zkušenosti. Namítá, že v onom řízení jednatel stěžovatelky byl schopen bez problémů hájit její práva a oprávněné zájmy, protože jej důkladně připravil její tehdejší právní zástupce (bývalý jednatel stěžovatelky a současně dnes již bývalý advokát). Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s různými odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Nynější věc je složitá, nikoli bagatelní. Proto stěžovatelka potřebovala pomoc od advokáta, ač její jednatel byl dříve také advokátem. Civilní soudy pracují s judikaturou, ve které Ústavní soud řešil odlišné situace. Navíc civilní soudy přehlédly nálezy, které mluví ve prospěch stěžovatelky.

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona), ovšem jen u nákladového výroku usnesení obvodního soudu (výrok II). Byť napadá toto usnesení v celém rozsahu, nepodala odvolání proti zbývajícím výrokům. Ústavní stížnost proti výrokům I, III a IV usnesení obvodního soudu je proto nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv. Ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná.

7. Zda se účastník řízení, třebas znalý práva či právo praktikující, nechá zastoupit jiným právním profesionálem, je jeho ústavně zaručeným právem (čl. 37 odst. 2 Listiny). Jinou, byť úzce související otázkou je, zda jednotlivci náleží náhrada nákladů právního zastoupení, které k uplatnění vlastních práv vynaložil.

8. Stěžovatelčina věc vyústila v nikoli meritorní, ale procesní rozhodnutí - řízení obvodní soud v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil. Obecně proto žádné straně řízení nenáleží náhrada nákladů řízení; každý si je nese sám [§ 146 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu]. Zákon nicméně zakotvuje dvě výjimky (§ 146 odst. 2 téhož zákona). Jednou z nich je zastavení řízení v důsledku zpětvzetí důvodné žaloby pro pozdější chování žalovaného či jiného účastníka řízení (např. splnění dluhu).

9. Také zásada zákazu zneužití práva má však při rozhodování o nákladech řízení své místo [§ 2 in fine občanského soudního řádu; srov. civilními soudy odkazovaný nález ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. I. ÚS 585/17 (N 71/89 SbNU 99), bod 20; tam vyřčené závěry jsou obecně použitelné i nyní].

10. Právě o aplikaci této zásady se stěžovatelka nyní pře. Tvrdí, že má vždy nárok na náhradu nákladů právního zastoupení, byť má její jednatel právnické vzdělání a v minulosti působil jako advokát [v tom odkazuje na nález ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 3819/13 (N 43/72 SbNU 501)]. Ústavní soud opakuje, že nezpochybňuje stěžovatelčino právo nechat se zastoupit advokátem. Ve stěžovatelkou citovaném nálezu však Ústavní soud upozornil, že "je třeba důsledně rozlišovat, zda je právní zastoupení advokátem v obdobných případech [...] využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, či se již jedná spíše o jeho zneužití na úkor protistrany" (I. ÚS 3819/13, bod 20). Pokud civilní soudy chtějí odepřít určité právo z důvodu jeho zneužití, musí pečlivě vyhodnotit všechny relevantní okolnosti případu. Ty však nemusí mít původ jen v konkrétním řízení, jak se stěžovatelka mylně domnívá. Mohou také plynout z jiných řízení, v nichž dotčený účastník soudního řízení vystupuje (tamtéž, body 15, 21 a 22).

11. Těmto požadavkům civilní soudy dostály. Upozornily na personální propojení v nynější věci. Jednateli stěžovatelky byli vždy (dnes již bývalí) advokáti, kteří jeden druhého zplnomocňovali k zastupování. Dále v průběhu řízení stěžovatelka činila procesní úkony jen sama, byť jí - po vyškrtnutí jednoho z jednatelů ze seznamu advokátů - profesní komora určila jiného advokáta. Ten se soudem nekomunikoval ani jednou. Stěžovatelčin současný jednatel, bývalý advokát, se bez větších problémů vyznal v civilním právu, byť tvrdil opak. Právě souhrn těchto okolností nasvědčuje, že stěžovatelka zneužila právo na právní pomoc. Na tomto závěru není nic neústavního.

12. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dílem jako návrh zjevně neopodstatněný, dílem jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2025

Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu