Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky Renaty Kolkové, zastoupené JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou, sídlem Ovenecká 871/13, Praha 7 - Holešovice, proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2024 č. j. 25 Co 135/2024-178, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a JUDr. Yvony Keiper - Rampákové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného výroku soudního rozhodnutí pro porušení jejích ústavně zaručených práv v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených soudních rozhodnutí plyne, že usnesením ze dne 9. 5. 2023 Obvodní soud pro Prahu 8 schválil smír uzavřený mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí, jímž bylo zrušeno spoluvlastnictví k tam uvedeným nemovitým věcem, a stěžovatelka se zavázala uhradit vedlejší účastnici vypořádací podíl v celkové výši 2 250 000 Kč. První splátku ve výši 2 055 000 Kč měla uhradit do jednoho měsíce od právní moci usnesení o schválení smíru (tj. do 16. 6. 2023) a druhou splátku ve výši 195 000 Kč do konce roku 2023. Po vydání tohoto usnesení vedlejší účastnice poskytla stěžovatelce platební údaje - první splátku požadovala zaslat na svůj bankovní účet vedený u německé banky. Dne 16. 6. 2023 dala stěžovatelka své bance (České spořitelně, a.s.) pokyn k úhradě částky 2 055 000 Kč formou tzv. SEPA platby, kdy jsou české koruny konvertovány na měnu euro, a to kurzem poukazující banky. Dne 19. 6. 2023 byla na účet vedlejší účastnice připsána částka ve výši 84 307,70 EUR. Vedlejší účastnice namítla, že v důsledku tohoto postupu byla zkrácena o částku 49 092 Kč. Pokud by stěžovatelka provedla úhradu v českých korunách, německá banka vedlejší účastnice by platbu přijala a zaúčtovala směnným kurzem 23,776 Kč za 1 EUR. Při tomto kurzu by byl závazek stěžovatelky splněn úhradou 86 431, 70 EUR, tedy o 2 123,11 EUR více. Stěžovatelka však odmítla kurzovní rozdíl vedlejší účastnici doplatit. Podle jejího názoru jí nemělo být na újmu, že vedlejší účastnice dodatečně určila platební místo v zahraničí a v jiné měně, než určuje usnesení o schválení smíru. Stěžovatelka nebyla povinna zkoumat různé způsoby úhrady na zahraniční účet vedlejší účastnice, řídila se doporučením své banky, která jí jiný způsob úhrady nenabídla.

3. Dne 13. 10. 2023 byla proti stěžovatelce nařízena exekuce pro vymožení částky ve výši 49 092 Kč, tj. kurzovní rozdíl požadovaný vedlejší účastnicí. Exekuce byla vedena na základě vykonatelného exekučního titulu - usnesení o smíru ze dne 9. 5. 2023. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 4. 3. 2024 zamítl návrh stěžovatelky na zastavení exekuce. Podle obvodního soudu nebylo pravdivé tvrzení stěžovatelky, že banka vedlejší účastnice nepřijímala úhrady v českých korunách. To vyvrátila banka vedlejší účastnice ve sdělení ze dne 6. 11. 2023, v němž uvedla rovněž směnný kurz ve výši 1 EUR = 23,776 Kč platný k datu přijetí platby, kterým by přepočítala české koruny na eura. Částka po přepočtu na eura podle kurzu přijímající banky by byla vyšší, než částka ve skutečnosti připsaná na účet vedlejší účastnice. Rozdíl v kurzech poukazující a přijímající banky měl jít podle § 1908 odst. 2 občanského zákoníku k tíži stěžovatelky.

4. Městský soud v Praze napadeným výrokem I potvrdil usnesení obvodního soudu v částce 46 790,58 Kč. Ve zbytku odpovídající částce 2 301,61 Kč rozhodnutí změnil a exekuci zastavil. Výrokem II určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů spojených s částečným zastavením exekuce. Městský soud na rozdíl od obvodního soudu porovnával částku připsanou v eurech na účet vedlejší účastnice s kurzem České národní banky, který ke dni 16. 6. 2023 činil 1 EUR = 23,820 Kč. Rozdíl mezi částkou připsanou na účet vedlejší účastnice a částkou přepočtenou tímto kurzem byl o něco nižší, než požadovala vedlejší účastnice v exekučním návrhu. Městský soud proto změnil výši exekučně vymáhané částky. Městský soud vyšel z judikatury, podle níž může být ekvivalentem částka přepočtená směnným kurzem platným ke dni splatnosti. Z dokazování vyplynulo, že připsaná částka tomuto ekvivalentu neodpovídala. Městský soud zdůraznil, že náklady spojené s převodem peněz od povinného k oprávněnému vždy nese povinný. Není proto podstatné, že stěžovatelka zvolila drahý způsob převodu, stalo se tak na její náklady. Vedlejší účastnice ji navíc výslovně požádala o zaslání částky v českých korunách a ujistila ji, že je to možné, což se potvrdilo. Není tedy důvod, aby náklady nesla vedlejší účastnice. Ani to, že se stěžovatelka řídila doporučením své banky, neospravedlňuje přenesení povinnosti na vedlejší účastnici.

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že usnesení o smíru stanovilo plnění v českých korunách. Jednou ze základních náležitostí exekučního titulu je přesné a srozumitelné vymezení obsahu povinnosti (tzv. materiální vykonatelnost). Stěžovatelka nezpochybnila, že nese náklady spojené s převodem, nemohla však předpokládat, že dodatečným určením zahraničního účtu v eurech by měla hradit také kurzovou ztrátu. Vedlejší účastnice tím fakticky změnila závazek bez souhlasu stěžovatelky. Bez dodatečné dohody o změně předmětu plnění nelze dovodit povinnost plnit dluh v jiné měně. Podle městského soudu měl být ekvivalent stanoven pomocí středového kurzu České národní banky, za který však žádná banka v České republice cizí měny neprodává ani nenakupuje. Napadené usnesení v rozporu s obsahem schváleného smíru zavazuje stěžovatelku k úhradě částky výrazně vyšší. Na bankovní účet vedlejší účastnice nemohla být připsána částka v českých korunách. V řízení bylo prokázáno, že banka stěžovatelky i jiné banky v České republice umožňovaly úhradu na zahraniční účet vedený v měně euro pouze SEPA platbou.

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

7. Stěžovatelka podává ústavní stížnost proti rozhodnutí ve věci, v níž jde o bagatelní částku ve výši 46 790,58 Kč. Ústavní soud opakovaně uvádí, že bagatelní výše částky svědčí o tom, že věc postrádá ústavněprávní rozměr. Nepřipouští-li zákonodárce dovolání proti rozhodnutí na peněžité plnění do výše 50 000 Kč, nedává rozumný smysl, aby roli Nejvyššího soudu v těchto věcech fakticky suploval Ústavní soud (nález ze dne 22. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 847/23, bod 24).

8. Výjimkou jsou případy, kdy pro mimořádné okolnosti má i bagatelní částka zásadní význam pro stěžovatelku a může vyvolat ústavněprávně relevantní újmu [nález ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 157/16 (N 150/82 SbNU 379), bod 11]. Tyto okolnosti by ovšem měla tvrdit a osvědčit především sama stěžovatelka [např. nález ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20 (N 72/105 SbNU 260), bod 25]. Stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že intenzita tvrzeného zásahu dosahuje ústavněprávní úrovně - například z hlediska jejích majetkových poměrů. V tomto ohledu vznáší v ústavní stížnosti jen obecné proklamace, že došlo ke snížení jejího majetku. Nutno podotknout, že exekuce, o jejímž zastavení soud v napadeném usnesení rozhodoval, nebyla proti stěžovatelce zahájena v důsledku neschopnosti stěžovatelky splatit celý dluh, nýbrž kvůli jejímu přesvědčení, že na zbývající část dluhu nemá vedlejší účastnice nárok.

9. Stěžovatelka ve skutečnosti v ústavní stížnosti pokračuje v polemice se skutkovými zjištěními obecných soudů. Je třeba zdůraznit, že (prostá) nezákonnost rozhodnutí nezakládá bez dalšího neústavnost. I kdyby městský soud rozhodl nezákonně, není úkolem Ústavního soudu, aby odstraňoval jakékoli nezákonné rozhodnutí, bez ohledu na jeho význam. Navíc stěžovatelčin ústřední argument, že vedlejší účastnice poskytnutím zahraničního eurového účtu v podstatě bez jakékoli dohody změnila závazek obsažený ve vykonatelném exekučním titulu, nemůže obstát. V řízení před obecnými soudy se prokázalo, že na účet vedlejší účastnice bylo možné poukázat částku v českých korunách, kterou by přijímající banka přijala a přepočítala na eura vlastním kurzem (sdělením německé banky ze dne 6. 11. 2023). Ostatně tento postup stěžovatelce doporučovala sama vedlejší účastnice. Stěžovatelka tedy mohla plnit závazek způsobem stanoveným v usnesení o schválení míru, tj. v českých korunách.

10. Ústavně zaručená práva stěžovatelky porušena nebyla. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. června 2025

Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu