Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Stanislavy Šůsové, zastoupené Mgr. Bc. Klárou Luhanovou, advokátkou, sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2025 č. j. 25 Cdo 1693/2024-852, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2024 č. j. 29 Co 284/2023-807 a výroku II. a IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. července 2023 č. j. 16 C 8/2017-756, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a L. Z., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí či jejich výroků. Tvrdí, že civilní soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Vedlejší účastnice podala na stěžovatelku žalobu na ochranu osobnosti, neboť stěžovatelka zasáhla do jejích osobnostních práv tím, že o ní šířila difamační výroky, které nebyly pravdivé. Tyto výroky šířila na internetu a zasílala je na e-mailové adresy mysliveckých sdružení. Vedlejší účastnice předtím jako členka představenstva a ředitelka myslivecké pojišťovny vypověděla nájem swingers klubu, který provozovala stěžovatelka v přízemí a suterénu sídla myslivecké pojišťovny. Okolnosti výpovědi nájmu byly vyhrocené (v jiném soudním řízení nakonec vyšlo najevo, že výpověď neudělila myslivecká pojišťovna oprávněně). Následovalo vzájemné osočování a urážky, které vyústily v posuzovanou věc. Stěžovatelka vulgárním způsobem šířila, že se vedlejší účastnice snažila vyštvat nájemce z pronajímaného domu, že k tomu využila arménské vymahače, snažila se vyvést peníze z mysliveckého svazu přes mysliveckou pojišťovnu, že mysliveckou pojišťovnu okradla, že jednala s cílem snížit cenu pronajímaného domu a zdevastovat ho, že swingers klubu ukradla majetek apod.

3. Obvodní soud pro Prahu 4 žalobě z větší části vyhověl a uložil stěžovatelce povinnost, aby se za uvedené výroky omluvila a uvedla, že jsou nepravdivé. Omluvu měla zveřejnit na stránkách swingers klubu, mysliveckých stránkách, na Facebooku a zaslat ji na e-mailové adresy mysliveckých spolků (napadený výrok II). Obvodní soud zamítl tu část žaloby, která se vztahovala ke stěžovatelčiným hodnotícím soudům (výrok I), neboť tyto soudy (byť krajně nevhodné) mají vzhledem ke kontextu věci určitý pravdivostní základ. Na základě neplatné výpovědi z nájmu totiž myslivecká pojišťovna znemožnila stěžovatelce podnikat. Obvodní soud kvůli tomu také zamítl část žaloby, kterou se vedlejší účastnice domáhala peněžitého zadostiučinění ve výši 400 000 Kč (výrok III) a určil, že právo na náhradu nákladů řízení nemá nikdo (napadený výrok IV). Obvodní soud provedl rozsáhlé dokazování. Je nepochybné, že výroky stěžovatelka psala, a že poškodily pověst vedlejší účastnice. Zároveň výroky nemají základ v realitě, tvrzené skutečnosti se nestaly a většinu z nich vedlejší účastnice ani spáchat nemohla.

4. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky změnil napadeným rozsudkem výrok II rozsudku obvodního soudu tak, že má stěžovatelka zveřejnit omluvu na jiné adrese webové stránky swingers klubu (dodatečně připustil změnu žaloby kvůli upřesnění adresy webové stránky). Ve zbytku městský soud rozsudek obvodního soudu potvrdil a uložil stěžovatelce povinnost nahradit náklady odvolacího řízení. Městský soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry obvodního soudu. Zejména svědeckými výpověďmi se prokázalo, že k zásahu do pověsti vedlejší účastnice skutečně došlo. Obvodní soud věc vyhodnotil v celém kontextu, proto vyňal z omluvy hodnotové soudy a nepřiznal vedlejší účastnici peněžité zadostiučinění.

5. Stěžovatelka podala dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Závěry civilních soudů jsou v souladu s judikaturou. K extrémnímu rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nedošlo. Změnou rozsudku obvodního soudu nedošlo ke zhoršení právního postavení stěžovatelky. Povinnost je stále stejná, městský soud jen změnil adresu webové stránky, kde má stěžovatelka omluvu zveřejnit.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že civilní soudy neprokázaly, že autorem sporných výroků skutečně byla ona a její vinu založily na soudním spisu Okresního soudu v Tachově, který vydal předběžné opatření v této věci. Jen ze skutečnosti, že pod výroky byla stěžovatelka podepsána, a že byly odeslány z e-mailové schránky, ke které má přístup, nelze dovozovat, že je skutečně napsala. Civilní soudy špatně vyhodnotily výslech svědka, došlo tak k extrémnímu rozporu mezi obsahem spisu a skutkovými zjištěními. Neexistuje příčinná souvislost mezi zásahem do osobnostních práv a spornými výroky. K zásahu do osobnostních práv nedošlo e-maily, ale internetovými články o sporech ohledně pronajímaného domu. Městský soud zhoršil právní postavení stěžovatelky, neboť změnil rozsudek obvodního soudu v její neprospěch, byť odvolání podala jen ona. Kdyby odvolání nepodala, zůstal by rozsudek nevykonatelný.

7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem nikoli proti části výroku II rozsudku obvodního soudu, který městský soud změnil (Ústavní soud není příslušný přezkoumávat výroky, které odvolací soud změnil). Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

8. Ústavní soud připomíná, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, neposuzuje proto v zásadě ani výklad zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti [srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17)]. O takovou situaci však v posuzované věci nejde.

9. Civilní soudy v souladu s ústavními požadavky odůvodnily, proč je autorkou sporných výroků stěžovatelka. Nevycházely jen ze soudního spisu Okresního soudu v Tachově. Závěr, že stěžovatelka je autorkou výroků, založily na podpisech stěžovatelky, svědeckých výpovědích, dokumentech orgánů činných v trestním řízení, zápisu z představenstva myslivecké pojišťovny, e-mailové korespondenci, dopisech a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 o neplatnosti výpovědi z nájmu. Vyhodnotily, že v posuzované věci probíhá vyhrocený osobní konflikt mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí. V tomto kontextu je zjevné, že podepsané výroky zveřejněné na stránkách swingers klubu (který provozuje stěžovatelka), publikované na jiných webových stránkách jménem klubu či obsažené v e-mailech zaslané ze schránky klubu, napsala sama stěžovatelka (zejm. body 9, 14, 22 až 42 a 53 až 69 rozsudku obvodního soudu).

10. K argumentu, že neexistuje příčinná souvislost mezi výroky a zásahem do osobnostních práv vedlejší účastnice, civilní soudy vysvětlily, že ze svědeckých výpovědí vyplývá, že v myslivecké pojišťovně důsledkem výroků začalo být zpochybňováno setrvání vedlejší účastnice ve funkci a předseda představenstva ji musel obhajovat před mysliveckým svazem. Po jejím odchodu z myslivecké pojišťovny se následně na jejím novém pracovišti šířily zvěsti, že vedlejší účastnice je "bordelmamá", a že "vykradla pojišťovnu". Tyto zvěsti jen ze samotné medializace sporu o nájem domu nevyplývaly. Nadřízení i podřízení pracovníci jí kvůli tomu přestali respektovat, což se negativně podepsalo na její kariéře (body 24, 25, 28 a 69 rozsudku obvodního soudu).

11. Co se týče změny výroku, městský soud i Nejvyšší soud uvedly, že šlo o upřesnění výroku, nikoli o jeho rozšíření. Stěžovatelkou citovaná judikatura není přiléhavá, neboť v ní následkem odvolání došlo ke zmenšení spoluvlastnického podílu odvolatele v jeho neprospěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023 sp. zn. 22 Cdo 2258/2021). V posuzované věci se naopak obsah samotné povinnosti (zveřejnit omluvu určeného znění na webových stránkách swingers klubu provozovaném stěžovatelkou) nemění, mění se jen konkrétní adresa. Klíčové je, že ke změně omluvy nedošlo. Rušit v této části rozhodnutí obvodního soudu proto bylo nehospodárné, neboť by to nic nezměnilo na opodstatněnosti nároku (bod 9 rozsudku městského soudu a usnesení Nejvyššího soudu). Na tomto postupu není nic neústavního.

12. Ohledně části výroku II rozsudku obvodního soudu je ústavní stížnost návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]; ve zbývající části pak Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelčiných základních práv, ústavní stížnost je proto v této části návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. července 2025

Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu