Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Wiedermanna, zastoupeného JUDr. Kateřinou Jeráčkovou, advokátkou, sídlem Branická 128/17, Praha 4 - Braník, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. dubna 2025 č. j. 10 As 22/2025-47, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Magistrátu hlavního města Prahy, sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1 - Staré Město, obchodní společnosti CETIN a. s., sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 - Libeň, obchodní společnosti Expert Solutions a. s., sídlem Janáčkovo nábřeží 1101/23, Praha 5 - Smíchov, Františka Čecha a Bohumila Macečka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tvrdí, že Nejvyšší správní soud porušil jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti, přiložených rozhodnutí a vyžádaného spisu Nejvyššího správního soudu plyne následující. Úřad Městské části Praha 5 jako stavební úřad vydal v roce 2021 společné povolení, kterým schválil stavební záměr "Novostavba 7 objektů pro bydlení, X, katastrální území J.". Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel jako vlastník sousedního rodinného domu neúspěšně odvolal. Jeho správní žalobu Městský soud v Praze zamítl. Zamítnuta byla poté napadeným rozsudkem i jeho kasační stížnost.

3. Nejvyšší správní soud uvedl, že v posuzovaném případě územně plánovací dokumentace neobsahuje konkrétní výškové regulativy, proto se posouzení výšky budov řídí charakterem okolní zástavby s přihlédnutím k územně analytickým podkladům nebo dokumentaci. Záměr je tedy nutné posuzovat z hlediska charakteru okolní zástavby, a to nejen v okolí nejbližším, ale i širším. Při posuzování záměru se správní orgány zabývaly i výškovou hladinou ve vztahu k dvojdomu, jehož vlastníkem je stěžovatel. Stavební záměr nijak výrazně či nepřiměřeně nepřevyšuje objekty ve stejném stavebním bloku, a to včetně domu stěžovatele, ani objekty jinde v okolí a jako celek koncepčně zapadá do charakteru různorodé zástavby nejbližšího okolí.

4. Stěžovatel ústavní stížností napadl rozsudek Nejvyššího správního soudu, který podle něj toleroval překročení správního uvážení správním orgánem při posuzování souladu povolovaného záměru s charakterem území, konkrétně co se týče výšky budov. Navrhovaná zástavba navazuje plynule na stávající zástavbu pouze přes ulici jižně, západně a severně, nikoli na východ, kde sousedí s domem stěžovatele. Správní orgán nevzal v potaz výšku stěžovatelova domu. Nová zástavba vytvoří hradbu vedle stěžovatelova domu a sníží komfort jeho žití, navíc vytvoří neestetický výškový skok nad míru povolenou pražskými stavebními předpisy.

5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a též vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

6. Stěžovatelova argumentace postrádá ústavněprávní rozměr. Stěžovatel pouze opakuje již vícekrát vyvrácené polemiky o výšce budov a domáhá se toho, aby Ústavní soud přezkoumal, zda je výška stavebního záměru přiměřená vůči stěžovatelovu domu. Tato role však Ústavnímu soudu nepřísluší. Oba správní soudy stěžovateli vysvětlily, že správní orgány při posuzování výšky stavebního záměru vycházely z charakteru zástavby v bližším i širším okolí (jelikož územně plánovací dokumentace neobsahuje konkrétní výškové regulativy), kterou stavební záměr nepřiměřeně nepřevyšuje. Dále i vysvětlily, že stavební záměr svou výškou nepřekračuje ani výškovou hladinu stanovenou pražskými stavebními předpisy (viz zejména body 46 až 62 rozsudku městského soudu a body 28 a 29 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Správní orgány přihlédly k výšce zástavby v širším i bližším okolí, včetně domu stěžovatele, a své úvahy řádně vysvětlily.

7. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. července 2025

Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu