Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti PRAGOMETAL, spol. s r.o., sídlem U Trati 402/12, Praha 10 - Strašnice, zastoupené Mgr. Markétou Hlavicovou, advokátkou, sídlem Dómská 145/13, Litoměřice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2025 č. j. 33 Cdo 3878/2022-924, výrokům I až V a VII a VIII rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2022 č. j. 4 Cmo 148/2020-865, 4 Cmo 186/2020 a výrokům I, II, III, VII a VIII rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2020 č. j. 59 Cm 5/2013-714, ve znění opravných usnesení ze dne 3. března 2020 č. j. 59 Cm 5/2013-728, a ze dne 14. prosince 2020 č. j. 59 Cm 5/2013-784, a ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 16. října 2020 č. j. 59 Cm 5/2013-778, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti LG SYSTEM spol. s r.o., sídlem Jasmínová 808, Jesenice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se domáhá zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že civilní soudy porušily velkou řadu jejích ústavně zaručených práv.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatelka (jako objednatel) a vedlejší účastnice (jako zhotovitel) spolu roku 2010 uzavřely smlouvu o dílo (tím byla elektrická řídicí část fotovoltaických elektráren). Po předání díla se stěžovatelka kvůli řadě vad díla na jedné z elektráren začala opakovaně obracet na vedlejší účastnici s žádostmi o reklamaci a opravu. Po sérii konfliktů o zaplacení ceny díla (stěžovatelka vůči pohledávce vedlejší účastnice na zaplacení ceny díla jednostranně započetla svou domnělou pohledávku na slevu pro vady díla) podala vedlejší účastnice k Městskému soudu v Praze žalobu na zaplacení zbývající ceny díla ve výši cca 4,5 mil. Kč a smluvní pokuty.

3. Městský soud napadeným rozsudkem rozhodl, že je stěžovatelka povinna zaplatit vedlejší účastnici částku 958 401 Kč s 7,75% úrokem z prodlení od 1. 11. 2010 do zaplacení (výrok I), částku 3 370 014 Kč s 7,75% úrokem z prodlení od 7. 11. 2012 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 7,75% z částky 3 540 714 Kč od 4. 4. 2011 do 6. 11. 2012 (výrok II) a částku 6 166 653 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 2 693 856,83 Kč od 26. 6. 2014 do zaplacení, z částky 1 466 393,17 Kč od 23. 8. 2016 do zaplacení a z částky 2 006 403 Kč od 17. 1. 2019 do zaplacení (výrok III). Ve zbytku žalobu zamítl (výrok IV), ve výši 303 323 Kč řízení zastavil (výrok VI) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V a VII až IX).

4. Městský soud shledal, že stěžovatelka a vedlejší účastnice platně uzavřely smlouvu o dílo. Vedlejší účastnice včas splnila povinnost provést dílo a dokončené ho předat stěžovatelce. Vada spočívající v chaotickém otáčení se části panelů byla prokázána znaleckým posudkem. Městský soud proto na základě dalšího znaleckého posudku určil částku 170 700 Kč jako nárok stěžovatelky na slevu z ceny díla. Druhou vadu spočívající v nedodání zařízení ZigBee neshledal městský soud důvodnou, neboť jde o vadu zjevnou, kterou stěžovatelka reklamovala opožděně. Vedlejší účastnice není odpovědná ani za nefunkční kompenzaci výkonu, neboť transformátorové stanice a dodávky frekvenčních měničů vůbec nedodávala. Stěžovatelka a vedlejší účastnice tuto dodávku výslovně vyjmuly z předmětu díla a jejím dodavatelem byla třetí osoba.

5. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II částečně zrušil a částečně změnil tak, že je stěžovatelka povinna zaplatit vedlejší účastnici částku 3 368 022 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 4. 4. 2011 do zaplacení a ve zbylém rozsahu tohoto výroku žalobu zamítl (výroky II a III). Ve výroku III změnil rozsudek tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici částku 5 927 162,31 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 594 424,07 Kč od 26. 6. 2014 do zaplacení, z částky 1 407 587,14 Kč od 23. 8. 2016 do zaplacení a z částky 1 925 151,10 Kč od 17. 1. 2019 do zaplacení a ve zbylém rozsahu tohoto výroku žalobu zamítl (výrok IV). Zbylými výroky napadeného rozsudku vrchní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud částečně zopakoval a doplnil dokazování a ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným městským soudem a s jeho právním závěrem, že stěžovatelčin nárok na slevu z ceny díla ve výši 170 700 Kč je oprávněný. Stěžovatelkou předložený znalecký posudek napadající závěry znaleckého posudku o výši slevy z ceny díla nemůže nic změnit na jeho správnosti. Rozsudek městského soudu ve výpočtech obsahuje matematické chyby, vrchní soud proto přepočítal výši přiznaných částek. Vrchní soud dále v nepatrné části řízení zastavil, neboť v této části nastala překážka věci rozhodnuté.

6. Proti rozsudku vrchního soudu podala dovolání jak stěžovatelka, tak vedlejší účastnice. Nejvyšší soud obě dovolání napadeným usnesením odmítl. Vrchní soud se při výpočtu přiznaných částek neodchýlil od judikatury. Podstata dovolací argumentace stěžovatelky spočívá v polemice s tím, jak civilní soudy hodnotily provedené důkazy, a to zejména znalecké posudky. Nejvyššímu soudu přitom nepřísluší přehodnocovat zjištěný skutkový stav a závěr vrchního soudu o skutkovém stavu není v rozporu s judikaturou týkající se znaleckých posudků. Znalecký posudek předložený stěžovatelkou totiž není posudkem o výši slevy z ceny díla, ale posudkem o vadách jiného znaleckého posudku (ze kterého vrchní soud při určování slevy z ceny díla vycházel). Nevyjadřuje se tedy ke stejné otázce jako napadený znalecký posudek a stěžovatelkou citovaná judikatura je nepřiléhavá.

7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že znalec ustanovený soudem neměl k dispozici relevantní podklady a nemohl kvalifikovaně odpovědět na zadanou otázku. Účetní podklady zadržuje policie, stěžovatelka je tedy neměla možnost znalci vydat. Tuto námitku civilní soudy ignorovaly a nevypořádaly se s ní. Dle judikatury je výši slevy nutné stanovit s ohledem na okolnosti případu (je třeba vytvořit situaci blížící se stavu, jako kdyby bylo plněno bez vad). Slevu nelze ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad, civilní soudy ji přesto na základě znaleckého posudku takto určily. Znalecký posudek je chybný též v tom, že náklady určuje pomocí rozpočtové ceny (ke dni uzavření smlouvy), nikoli ceny obvyklé (ke dni dodání). Stěžovatelčina dovolací argumentace nebyla polemizováním se skutkovým stavem, neboť se civilní soudy při určování slevy odchýlily od judikatury. Není pravda, že stěžovatelčin znalecký posudek řeší jinou otázkou než posudek vyžádaný soudem. Takovou otázku nemůže totiž zodpovědět žádný znalecký posudek, protože podklady pro zodpovězení zadržuje policie.

8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem vyjma výroků II, III, VII a VIII rozsudku městského soudu, které byly rozsudkem vrchního soudu zrušeny či změněny (Ústavní soud není příslušný přezkoumávat výroky, které byly zrušeny či změněny). Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

9. Ústavní soud nejprve připomíná, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, neposuzuje proto v zásadě ani výklad zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti [srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17)]. O takovou situaci však v posuzované věci nejde. Stěžovatelka jen opakuje už uplatněnou argumentaci, s tou se civilní soudy ale již přesvědčivě vypořádaly.

10. To, že znalec neměl k dispozici část podkladů, je vina stěžovatelky, která mu neposkytla součinnost. Znalec od ní požadoval informace týkající se výkonu fotovoltaické elektrárny, které mu nedodala. Nereagovala ani na jeho snahu ověřit, zda je dodaný řídicí systém dotčené elektrárny shodný s řídicím systémem dodaným do jiné elektrárny. Znalec nemohl též vyjít ze stěžovatelkou předloženého závěru o dopadu vad na výkon elektrárny, neboť tento závěr nebyl podložen zdrojovými daty a mohl mít původ v jiných skutečnostech. Argumentuje-li stěžovatelka, že bez účetních podkladů nešlo vypracovat znalecký posudek odpovídající na zadanou otázku, míjí se její argument s průběhem řízení. Znalec totiž přesvědčivě vysvětlil, že ke svým závěrům došel na základě jiných podkladů, které měl k dispozici (body 59, 77 a 83 rozsudku městského soudu a body 10, 19 a 20 rozsudku vrchního soudu).

11. Co se týče výše slevy z ceny díla, má stěžovatelka sice pravdu v tom, že obvykle nelze výši slevy ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. 23 Cdo 1299/2008), tento judikát ale nevylučuje, aby se sleva v některých případech odvíjela pouze od nákladů vynaložených na opravu. Jen konstatuje, že tomu tak obvykle nebude. Civilní soudy se proto mohou s ohledem na rozhodné okolnosti případu, odůvodní-li to, od tohoto postupu odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 663/2022).

12. Civilní soudy v souladu s ústavními požadavky vysvětlily, proč zvolily neobvyklý způsob výpočtu. Soudní znalec popsal svůj postup při určování slevy a své závěry obhájil i při znaleckém výslechu, během kterého též vyvrátil stěžovatelčinu kritiku a kritiku obsaženou v jí předloženém posudku (který nadto neodpovídal na zadanou otázku). Znalec užil nákladovou metodu, protože výměna vadných jednotek byla ekonomicky nesrovnatelně výhodnější než provozování elektrárny s nevyměněnými jednotkami. Dále vysvětlil, že vyšel z cen z rozpočtu, neboť nejde o majetek, se kterým se standardně obchoduje (nešlo určit cenu obvyklou). Civilní soudy proto nevycházely z doby dodání, ale z období tří měsíců mezi uzavřením smlouvy o dílo a dodáním. To na správnosti znalcova postupu nemohlo nic změnit, protože rozdíl ve výši slevy stanovené dle rozpočtu byl za takto krátké období s ohledem na specifické plnění a jeho omezenou obchodovatelnost marginální (body 59, 77 a 83 rozsudku městského soudu a body 10, 19 a 20 rozsudku vrchního soudu a odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu in fine).

13. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelčiných základních práv. V části, kde brojí proti těm výrokům rozsudku městského soudu, které byly vrchním soudem zrušeny či změněny, je návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Ve zbývající části je pak ústavní stížnost návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2025

Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu