Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti GIANT STAR, s. r. o., sídlem Kurzova 2222/16, Praha 13 - Stodůlky, zastoupené JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D., advokátkou, sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. dubna 2025 č. j. 7 As 125/2024-30, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 - Michle, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím byla porušena základní práva zaručená čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Celní úřad pro Ústecký kraj (dále jen "celní úřad") uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o hazardu") tím, že v provozovně "BRIX BAR" na adrese Višňová 1011, Most, nejméně dne 10. 10. 2018 provozovala v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardu vyjmenované hazardní hry, ke kterým nebylo uděleno povolení, prostřednictvím čtyř vyjmenovaných zařízení. Za tento přestupek uložil celní úřad stěžovatelce pokutu ve výši 200 000 Kč a povinnost úhrady nákladů správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. Dále zabral neznámé osobě specifikovaná herní zařízení a finanční hotovost ve výši 9 800 Kč s tím, že jejich vlastníkem se stává stát.

3. Stěžovatelčino odvolání proti rozhodnutí celního úřadu neshledal vedlejší účastník důvodným, toliko ho změnil tak, že upřesnil označení herních zařízení, jejichž prostřednictvím stěžovatelka v rozporu se zákonem provozovala hazardní hry, a formulačně upřesnil skutkovou větu.

4. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí vedlejšího účastníka žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), ve které primárně namítla, že vytýkané přestupkové jednání bylo promlčené, neboť v době tří let nebylo řádně zahájeno přestupkové řízení. Krajský soud této žalobní námitce přisvědčil a rozsudkem ze dne 12. 6. 2024 č. j. 141 Af 16/2023-72 zrušil rozhodnutí vedlejšího účastníka a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Vedlejší účastník podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud shledal důvodnou, a proto ho napadeným rozsudkem zrušil a věc mu vrátil se k dalšímu řízení.

II.
Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem Nejvyššího správního soudu o rozlišování mezi popisem skutku a skutkem.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou a zákonem o Ústavním soudu.

8. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z toho vyplývá, že ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)]. K jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.

9. Ústavní soud je proto v řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích konečných. Jako nepřípustné opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti (byť i pravomocným) rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [např. usnesení ze dne 28. 8. 2013 sp. zn. I. ÚS 1503/13 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom podle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, je-li orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí (srov. přiměřeně usnesení ze dne 16. 2. 2011 sp. zn. III. ÚS 256/11).

10. V předložené věci stěžovatelka napadla kasační rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Řízení ve věci stěžovatelky proto doposud neskončilo, naopak se vrací do předchozí fáze řízení před krajský soud. Vytvořil se jí tak široký prostor k uplatnění procesních práv účastníka správního (soudního) řízení. Ústavní stížnost proto byla podána předčasně, neboť stěžovatelka doposud nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky ochrany práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

11. Ústavní soud dále posoudil, zda nejsou naplněny podmínky § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, nicméně naplnění uvedené podmínky v předložené věci neshledal.

12. Ústavní stížnost stěžovatelky je tudíž nepřípustná. Stěžovatelce však nic nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před správními soudy skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách.

13. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. července 2025

Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj