Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti 1. Pavla Rozmana a 2. Ing. Františka Rozmana, zastoupených Mgr. Karlem Půšem, advokátem, se sídlem Komenského 13, Sloupno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2024, sp. zn. 23 Cdo 3917/2023, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2023, sp. zn. 13 Co 49/2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. listopadu 2022, č. j. 20 C 52/2018-171, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a obchodní korporace 108 REAL ESTATE, a. s., se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelé domáhají, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. V řízení před obecnými soudy vystupovali stěžovatelé jako žalovaní. Po každém z nich se vedlejší účastnice jakožto žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 096 562,50 Kč s příslušenstvím jako provize ze smlouvy o zprostředkování prodeje průmyslového areálu.

3. Obvodní soud pro Prahu 1 ("obvodní soud") žalobě (až na část příslušenství) vyhověl, byť nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení. Odvodní soud rozhodoval opakovaně již po jednom kasačním zásahu městského soudu.

4. Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu z větší části potvrdil, pouze co do částky 190 312,50 Kč s příslušenstvím jej ve vztahu ke každému ze stěžovatelů změnil a žalobu v této části zamítl.

5. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné.

II.
Argumentace stěžovatelů

6. Stěžovatelé tvrdí porušení práva na soudní ochranu tím, že městský soud neprovedl jimi opakovaně navrhované důkazy, ani se s nimi nevypořádal. Dále se městský soud dopustil libovůle tím, že nerespektoval platnou právní úpravu týkající se vzniku nároku na provizi za zprostředkování.

7. Nejvyšší soud stěžovatelům odepřel přístup k dovolacímu soudu, neboť jejich dovolání bylo odmítnuto nesprávně a bez řádného odůvodnění.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud si vyžádal soudní spis a po konfrontaci námitek stěžovatelů s obsahem spisu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Vada opomenutého důkazu není založena pouhým neprovedením navrženého důkazu, nýbrž až jeho opomenutím v tom smyslu, že se obecný soud k navrženému důkazu vůbec nevyjádří, resp. nijak nezdůvodní, proč důkaz neprovedl. Jak obvodní, tak městský soud se k navrženým důkazům vyjádřily. Obvodní soud provedení dalších důkazů zamítl (č. l. 169) a v odůvodnění napadeného rozhodnutí (č. l. 173, bod 24) svůj postup zdůvodnil jejich nadbytečností, jakož i postojem žalobce, který na jednání dne 17. 8. 2022 uvedl, že další dokazování není třeba. Městský soud tento postup k námitce stěžovatelů přezkoumal a shledal postup obvodního soudu správným. O vadu opomenutého důkazu tak nejde.

11. Další námitky stěžovatelů jsou založeny pouze na nesouhlasu s výkladem podústavního práva, resp. jeho aplikací obecnými soudy, konkrétně nesouhlasu s výkladem vzniku nároku na bezdůvodné obohacení při zprostředkování příležitosti k prodeji.

12. Obecné soudy se přiklonily k závěru, že k převodu obchodního podílu na stěžovatele došlo též přičiněním vedlejší účastnice a má tak nárok na částku odpovídající provizi při zprostředkování. Stěžovatelé naopak prosazují verzi, že činnost vedlejší účastnice nebyla dostatečná, aby její nárok mohl vzniknout. Jde tak primárně o otázku vyhodnocení zjištěného skutkového stavu, resp. návaznou aplikaci ustanovení občanského zákoníku, které přísluší obecným soudům.

13. Ústavní soud opakovaně připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva, a nezasahuje proto do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem. Jeho zásah je namístě jen tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.

14. Kromě práva na soudní ochranu stěžovatelé zásah do jiných ústavních práv netvrdí. Samotné právo na soudní ochranu však nemůže být zasaženo při "pouhém" tvrzeném nesprávném výkladu podústavního práva. Výjimkou je pouze situace extrémních excesů. K takovému pochybení však v nyní posuzované věci nedochází, závěry soudů jsou logicky a srozumitelně zdůvodněny a opřeny o relevantní právní úpravu.

15. Nejvyšší soud na námitky stěžovatelů taktéž reagoval adekvátně a svůj závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti dostatečně odůvodnil.

16. Ústavní soud proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2025

Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu