Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Ilves group, s. r. o., se sídlem Potoky 552, Zlín, zastoupené Mgr. Lubomírem Kazdou, advokátem, se sídlem Půtova 1219/3, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2024, č. j. 29 NSČR 194/2022-A-71, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2022, č. j. 3 VSPH 566/2022-A-50, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a Věry Chvalovské, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení
1. Stěžovatelka nabyla pohledávku ze smlouvy o půjčce a vedlejší účastnice převzala dluh z této smlouvy. Stěžovatelka později podala návrh na zjištění úpadku vedlejší účastnice a prohlášení konkursu na její majetek.

2. Městský soud tomuto návrhu vyhověl. Stěžovatelka podle soudu prokázala, že má vůči vedlejší účastnici pohledávku ve výši 35 007 123 Kč. Vedlejší účastnice sice namítla její promlčení, ale provedenými důkazy bylo prokázáno, že se původní věřitel dohodl s původním dlužníkem na prodloužení promlčecí lhůty na 15 let a podřízení smlouvy novému občanskému zákoníku. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že tato dohoda nebyla předložena. Uplatnění námitky promlčení navíc v daném případě odporuje dobrým mravům.

3. Vrchní soud změnil rozhodnutí městského soudu tak, že insolvenční návrh zamítl. Námitka promlčení byla podle vrchního soudu uplatněna důvodně a v souladu s dobrými mravy. Provedenými důkazy nebylo a ani nemohlo být prokázáno, že dohoda o prodloužení promlčecí lhůty a podřízení smlouvy novému občanskému zákoníku existuje. Pro posouzení otázky existence úpadku vedlejší účastnice lze mít za osvědčené pouze pohledávky zbývajících věřitelů o celkové výši 13 415 079,04 Kč. Dlužnice však díky hodnotě svých nemovitostí prokázala schopnost tyto pohledávky uhradit, čímž vyvrátila domněnku svého úpadku.

4. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu jako nepřípustné. Rozhodnutí vrchního soudu je podle Nejvyššího soudu v souladu s jeho ustálenou rozhodovací praxí.

II. Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutím vrchního soudu a Nejvyššího soudu. Tato rozhodnutí podle ní porušila její právo na soudní ochranu a na vlastnictví majetku (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod).

6. Stěžovatelka považuje napadená rozhodnutí za protiústavní z těchto důvodů:
a) Stěžovatelčina pohledávka není promlčená. Původní věřitel a dlužník uzavřeli dohodu, kterou prodloužili promlčecí lhůtu na 15 let a podřídili vztah novému občanskému zákoníku. Ačkoli tato dohoda nebyla předložena, její uzavření potvrzují navazující dokumenty, čestná prohlášení nebo jednání osob.
b) Vrchní soud rozhodl překvapivě, protože změnil právní názor bez poučení a možnosti stěžovatelky reagovat.
c) I kdyby byla hlavní pohledávka promlčena, část nároku na smluvní pokutu promlčena není.
d) Zamítnutí návrhu porušilo zásadu poměrného uspokojení věřitelů.
e) Vedlejší účastnice i původní dlužník uznali dluh částečnými splátkami a dalšími prohlášeními, což má účinky uznání dluhu a prodlužuje promlčecí lhůtu.
f) Vedlejší účastnice neprokázala schopnost uhradit všechny své splatné závazky. I kdyby stěžovatelka neosvědčila svou pohledávku, soudy měly zkoumat úpadek na základě pohledávek jiných věřitelů.
g) Námitka promlčení hrubě odporuje dobrým mravům, protože vedlejší účastnice a původní dlužník uznali dluh a vedlejší účastnice spolu s dalšími potvrdili prodloužení promlčecí lhůty. Soudy ale tento aspekt dostatečně nezkoumaly.
h) Napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a nedostatečně odůvodněná. Soudy porušily zásadu smluvní autonomie, poctivosti a další zásady soukromého práva.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Podstatou tohoto řízení je otázka, zda obecné soudy ústavně souladným způsobem rozhodly, že vedlejší účastnice není v úpadku.

8. Posouzení toho, zda se dlužník nachází v úpadku, je především otázkou výkladu podústavního práva - konkrétně § 3 odst. 1 až 2 insolvenčního zákona. Výklad podústavního práva přitom náleží zejména obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu.

9. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení není zatíženo natolik závažnou vadou, která by byla způsobilá porušit stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu [viz čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

10. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva či svobody porušena nebyla.

11. Obecné soudy stěžovatelce opakovaně a řádně vysvětlily, proč je její argumentace nedůvodná. Stěžovatelka na odůvodnění těchto závěrů v ústavní stížnosti blíže nereaguje a namísto toho pouze opakuje své dřívější námitky. Závěry ani odůvodnění napadených rozhodnutí přitom podle Ústavního
soudu nejsou protiústavní. Ústavní soud proto nepovažuje za účelné odůvodnění napadených rozhodnutí podrobněji opakovat, a z toho důvodu na něj pro stručnost pouze odkazuje.

12. Vrchní soud stěžovatelce vysvětlil, proč neprokázala uzavření dodatku [námitka a) a body 25 až 26 jeho rozhodnutí].

13. Nejvyšší soud popsal, proč není rozhodnutí vrchního soudu překvapivé [námitka b) a body 29 až 30 jeho rozhodnutí], proč obstojí i přes nepromlčení části stěžovatelčina nároku [námitka c) a body 38 až 39 rozhodnutí] a proč nebyly porušeny zásady insolvenčního řízení [námitka d) a bod 41 rozhodnutí].

14. Obecné soudy stejně tak řádně odůvodnily, proč stěžovatelčina údajná pohledávka nebyla uznána [námitka e) a bod 37 rozhodnutí Nejvyššího soudu a bod 27 rozhodnutí vrchního soudu], proč vedlejší účastnice vyvrátila domněnku úpadku [námitka f) a bod 39 rozhodnutí Nejvyššího soudu a bod 29 rozhodnutí vrchního soudu] a proč její námitka promlčení neodporuje dobrým mravům [námitka g) a body 34 až 36 rozhodnutí Nejvyššího soudu a bod 27 rozhodnutí vrchního soudu].

15. Ústavní soud shrnuje, že obecné soudy svá rozhodnutí přezkoumatelně a podrobně odůvodnily a ústavně souladným způsobem reagovaly na stěžovatelčinu argumentaci. Jejich závěry přitom neodporují zásadám soukromého práva a nejsou svévolné, nepřípustně formalistické a ani jinak protiústavní [námitka h) a částečně body 32 až 33 rozhodnutí Nejvyššího soudu]. Ústavní soud dodává, že zamítnutím insolvenčního návrhu stěžovatelka neztratila možnost svou pohledávku vymoci - zejména pokud jde o část nároku na smluvní pokutu. Stěžovatelka ji totiž stále může uplatnit žalobou v samostatném soudním řízení proti vedlejší účastnici.

IV. Závěr
16. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelčino ústavně zaručené právo či svobodu. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. července 2025

Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu