Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Janouška, zastoupeného JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem, sídlem Jičínská 2348/10, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2024 č. j. 55 Co 166/2024-40, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se, s odvoláním na porušení jeho práv podle čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), kterým bylo zastaveno řízení o vydání předběžného opatření, neboť stěžovatel nepodal žalobu ve věci samé ve lhůtě jednoho měsíce stanovené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 5. 2024 č. j. 67 Nc 4505/2024-22.

2. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti. Podle citovaného ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

3. Podání dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu nebylo v posuzované věci přípustné [§ 238 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu]. Proti napadenému rozhodnutí, kterým bylo zastaveno stěžovatelovo odvolání, však bylo možné podat žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu. Z ústavní stížnosti i spisu městského soudu neplyne, že by stěžovatel podal žalobu pro zmatečnost proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, natož že by tento mimořádný opravný prostředek vyčerpal, tj. dosáhl rozhodnutí o něm. Ústavní soud přitom stabilně judikuje, že jde o procesní prostředek, který stěžovatel má k ochraně svých práv k dispozici (např. usnesení ze dne 4. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1972/22, bod 12, a judikatura tam citovaná).

4. Ústavní soud proto konstatuje, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto je jeho ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel nadto netvrdil a Ústavní soud ani neshledal výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti [§ 75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu].

5. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2025

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
soudkyně zpravodajka