Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti 1) Ivety Bludské, 2) Jitky Bičákové, 3) Ivany Pilíkové, 4) PharmDr. Vladimíra Jágera, 5) PhDr. Mgr. et Mgr. Nory Jágerové, Ph.D., 6) MUDr. Hany Brichové, 7) Petra Rennera, 8) Jana Prášila, 9) Pavla Týbla, 10) ANEP PRAGA, s. r. o., se sídlem U michelského mlýna 1492/35, Praha 4, 11) Marcely Šmejkalové, 12) Ing. Miroslava Engelthalera, 13) Ivany Engelthalerové, 14) prof. PhDr. Vlastimila Zusky, CSc., 15) Kateřiny Novotné, zastoupených Mgr. Vojtěchem Komínkem, advokátem, se sídlem Eliášova 922/21, Praha 6, proti výrokům II a III rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2025, č. j. 11 Cmo 4/2024-235, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a Lidové bytové družstvo Praha 10, se sídlem Slovinská 597/10, Praha 10, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Městský soud zamítl žalobu vedlejšího účastníka proti stěžovatelům (výroky I a II) a uložil mu povinnost nahradit stěžovatelům náklady řízení ve výši 408 375 Kč (výrok III).

2. Vrchní soud potvrdil výroky rozhodnutí městského soudu o zamítnutí žaloby (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že snížil výši náhrady nákladů prvostupňového řízení na 43 200 Kč (výrok II) a uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost nahradit stěžovatelům náklady odvolacího řízení ve výši 8 350 Kč (výrok III).

3. Stěžovatelé i vedlejší účastník napadli rozhodnutí vrchního soudu opravnými prostředky. Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti jeho nákladovým výrokům - tedy proti II. a III. výroku. Vedlejší účastník podal proti všem jeho výrokům dovolání. O tomto dovolání dosud nebylo rozhodnuto.

II. Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti

4. Dříve, než Ústavní soud může přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí posoudit, zda jsou splněny procesní podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu (§ 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

5. Ústavní soud zjistil, že jedna z těchto podmínek není splněna. Stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, a jejich stížnost je proto nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 zákona o Ústavním soudu].

6. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ústavní soud zasahuje na ochranu ústavně zaručených práv a svobod až tehdy, když ostatní orgány veřejné moci nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly případný protiústavní stav napravit. Ochrana ústavnosti totiž není jen úkolem Ústavního
soudu, ale i soudů obecných (čl. 4 Ústavy České republiky). Ústavní soud proto obecně není oprávněn zasahovat do řízení, která teprve probíhají a v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak ochránit svá ústavně zaručená práva a svobody (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, body 23 až 25).

7. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ústavní stížnost proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu je nepřípustná, pokud je proti rozhodnutí odvolacího soudu podáno i dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Nezáleží přitom na tom, zda dovolání podal stěžovatel nebo jeho protistrana (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 165/25, bod 8; IV. ÚS 2474/24, body 10 až 11; IV. ÚS 2648/24, body 9 až 10).

8. Tato situace nastala i v této věci. Proti napadenému rozhodnutí vrchního soudu totiž podal dovolání vedlejší účastník. O tomto dovolání přitom dosud nebylo rozhodnuto (č. l. 252 spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 64 Cm 81/2023).

9. Tato skutečnost je pro posouzení ústavní stížnosti podstatná. Pokud by totiž Nejvyšší soud shledal dovolání vedlejšího účastníka přípustným a důvodným, se zrušením či změnou rozhodnutí vrchního soudu o věci samé by nutně souviselo zrušení či změna akcesorických výroků o nákladech řízení (§ 243e občanského soudního řádu), případně by o nich Nejvyšší soud mohl sám znovu rozhodnout (§ 243c odst. 3 a § 224 odst. 1 až 2 zákona).

10. Pokud by Ústavní soud přezkoumal nákladové výroky rozhodnutí vrchního soudu již nyní, nerespektoval by tím subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným procesním prostředkům k ochraně práva a nepřímo by tím předjímal výsledek dovolacího řízení. Nic z toho však Ústavnímu soudu nepřísluší (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1040/25, bod 11; IV. ÚS 2474/24, bod 10; III. ÚS 722/24, bod 13).

11. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně svých práv a zároveň nenastaly okolnosti, které by nepřípustnost ústavní stížnosti dokázaly prolomit (§ 75 odst. 1 a odst. 2 zákona).

12. Ústavní soud dodává, že tímto rozhodnutím neodnímá stěžovatelům jejich právo na přístup k Ústavnímu soudu. Nic jim totiž nebrání podat po skončení řízení před obecnými soudy novou ústavní stížnost. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti začne běžet až po doručení konečného rozhodnutí v této věci - ať už jím bude rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání vedlejšího účastníka, nebo případně jiné rozhodnutí vydané v navazujícím řízení (usnesení sp. zn. II. ÚS 1186/25, bod 14; IV. ÚS 2969/24, bod 7; III. ÚS 1980/24, bod 9; IV. ÚS 1060/24, bod 8).

III. Závěr

13. Ústavní soud z uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2025

Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka