Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Insolvency Project, v. o. s., sídlem Bieblova 1110/lb, Hradec Králové, insolvenční správkyně dlužníka M. H., zastoupené Mgr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou, se sídlem Eliščino nábřeží 280/23, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2025, č. j. 19 Co 604/2025-232, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a M. H., N. H., a nezletilých T. H. a E. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí

1. Napadeným rozsudkem krajský soud změnil rozsudek okresního soudu o výživném M. H. (otce nezletilých) pro nezletilé tak, že stěžovateli uložil platit výživné pro nezletilého T. (15 let) ve výši 8 200 Kč měsíčně a pro nezletilou E. (12 let) ve výši 7 300 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 11. 2023.

2. Rozhodnutím krajského soudu došlo ke snížení původně mezi rodiči dohodnutého výživného otce ve výši 20 000 Kč měsíčně pro nezletilého T. a ve výši 15 000 Kč měsíčně pro nezletilou E. Stalo se tomu tak z důvodu, že oproti předchozí úpravě výživného nastala změna poměrů odůvodňující snížení výživného. Oproti předchozí situaci, kdy otec dosahoval čistého příjmu ve výši 450 000 Kč měsíčně, nyní otec nemá žádný příjem a na jeho majetek byl prohlášen konkurs s přihlášenými pohledávkami okolo 2 200 000 000 Kč. Pro výpočet současné výše výživného pro nezletilé je třeba vyjít z otcových potenciálních příjmů, které s ohledem na jeho schopnosti činí 54 000 Kč čistého měsíčně. To potvrzuje i skutečnost, že otec se ve výběrovém řízení uchází o pozici manažera s příjmem 70 000 až 80 000 Kč měsíčně, a rovněž i to, že před 10 lety v zaměstnání dosahoval příjmu 60 000 až 70 000 Kč měsíčně. Vypočtená výše výživného odpovídá potenciálním příjmům otce, jakož i odůvodněným potřebám nezletilým, kteří navštěvují 6. a 9. třídu základní školy a mají rozsáhlé mimoškolní aktivity.

II.
Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka jakožto insolvenční správkyně podává proti rozsudku krajského soudu ústavní stížnost, neboť podle ní porušuje její základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

4. Namítá, že krajský soud se nevypořádal s jejími námitkami. Těmito stěžovatelka zpochybňovala jazykové schopnosti otce, jeho pracovní zkušenosti a jeho příjmy z předchozích zaměstnání. Tyto nebyly nijak prokázány, krajský soud pouze převzal tvrzení rodičů nezletilých. Z obchodního rejstříku přitom plyne, že otec byl sice v letech 2007 až 2017 jediným jednatelem společnosti X, ale zároveň bylo v roce 2008 vůči společnosti zahájeno insolvenční řízení, které skončilo zrušením konkursu pro nedostačující majetek. Otec proto nemá schopnosti vykonávat ředitelskou či manažerskou pozici ve společnosti. Dále poukazovala na nepříznivé majetkové poměry otce a na skutečnost, že v současné době otec nepracuje a ani nemá zájem pracovat. Otec se snaží, aby majetek zůstal v rodině. Proto ani nebrojí proti vysoké výši výživného. Nezletilé už tak insolvenční zákon privileguje tím, že upřednostňuje jejich pohledávky, není důvod je zvýhodňovat ještě více přiznáním nepřiměřeně vysokého výživného. Je zřejmé, že výživné bude hrazeno ze zpeněženého majetku otce, aniž by se otec na hrazení podílel výdělečnou činností. Věřitelé otce, na jejichž úkor jsou nezletilí zvýhodňování, jsou nejspíše poškození trestnou činností otce, byť ten nebyl prozatím pravomocně odsouzen. Stěžovatelka dále popisuje investiční činnost otce, kterou měl otec poškozené o jejich finance připravit. Má za to, že ze zpeněženého majetku by se primárně měly hradit pohledávky věřitelů.

5. Stěžovatelka závěrem navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku. To odůvodňuje tím, že v případě vyhovění ústavní stížnosti, by v důsledku pravidla, že spotřebované výživné se nevrací, nevymohla k újmě věřitelů otce výživné do majetkové podstaty zpět.

III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li protiústavní, k čemuž by v případě výživného došlo tehdy, pokud by bylo stanoveno ve zjevně excesivní výši, případně pokud by soud rozhodl svévolně. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.

7. Rozhodnutí krajského soudu je dostatečně odůvodněno. Krajský soud zohlednil nepříznivou finanční situaci otce (bod 11 rozsudku krajského soudu) a implicitně reagoval na námitky stěžovatelky, kterými stěžovatelka zpochybňovala výši výživného vypočteného z potenciálního příjmu otce určeného okresním soudem. Výživné otce totiž musí reflektovat odůvodněné potřeby nezletilých, kteří jsou již na druhém stupni základní školy (body 4 a 12 rozsudku krajského soudu). Ústavní soud přitom ověřil, že stanovená částka výživného pro obě nezletilé děti skutečně odpovídá dle různých praxí uznávaných způsobů výpočtu výživného (doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti, dílová metoda) příjmu otce ve výši zhruba 54 000 Kč čistého měsíčně.

8. Nesouhlasí-li stěžovatelka se stanovenou potencialitou příjmu otce a namítá-li, že krajský soud měl sám od sebe prověřovat skutečnosti tvrzené rodiči na základě zásady vyšetřovací, lze k tomu uvést, že vyšetřovací zásada nezakotvuje povinnost soudů pátrat po všech potenciálních důkazech (nález sp. zn. I. ÚS 593/04). Pokud proto krajskému soudu nevznikly pochybnosti o shodných tvrzeních rodičů, nemusel tato blíže prověřovat. Skutečnost, že otec ředitelské pozice skutečně vykonával, přitom plyne např. i ze stěžovatelkou odkazovaného výpisu z obchodního rejstříku. Právě zkušenosti z vykonávání těchto pozic byly především rozhodné pro určení potenciality příjmu otce, jeho jazykové schopnosti krajský soud nijak nezvažoval. O způsobu výkonu předchozích zaměstnání otcem nikdo v řízení před krajským soudem nepochyboval, ten proto nemusel s ohledem na výše uvedené tuto skutečnost dále prověřovat.

9. Pro projednávanou věc je přitom rovněž podstatné, že stanovená výše výživného není excesivní a nelze proto konstatovat, že by byla způsobilá vést k zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Naopak jako excesivní lze vnímat návrh stěžovatelky, aby výživné otce na nezletilé obecné soudy nestanovily vůbec. K tíži nezletilých totiž nemůže jít skutečnost, že otec nepracuje, ač je toho schopen.

IV.
Závěr

10. S ohledem na uvedené, Ústavní soud neshledal, že by krajský soud porušil ústavně zaručená práva stěžovatelky, a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

11. Ústavní soud rozhodl (i s ohledem na předmět řízení) o ústavní stížnosti bezodkladně, tudíž již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti. Ten tak sdílí osud ústavní stížnosti samotné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2025

Milan Hulmák v. r.
předseda senátu