Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, se sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. dubna 2025, sp. zn. 49 EXE 4263/2022, za účasti Okresního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a nezletilých J. M. a M. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí

1. Napadeným usnesením okresní soud zamítl námitky stěžovatele coby povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 19. 2. 2025. Uvedl, že exekutor byl oprávněn příkaz vydat, jím provedené výpočty nákladů exekuce jsou správné a vydaný příkaz je přezkoumatelný. Vzhledem k tomu, že stěžovatel stále neplatí ani běžné výživné, je logické, že vymáhaná částka se navyšuje a s ní i náklady exekuce.

II.
Argumentace stěžovatele

2. Stěžovatel podává proti shora označenému usnesení ústavní stížnost, neboť podle něj porušuje jeho základní práva podle čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3. Stěžovatel rekapituluje dosavadní průběh exekučního řízení a uplatněné námitky před okresním soudem. Namítá, že okresní soud nesprávně vyhodnotil příkaz k úhradě nákladů exekuce jako přezkoumatelný. Přezkoumatelnost okresní soud dovodil z obsahu exekučního spisu, nikoliv ze samotného příkazu, který potřebné údaje neobsahuje. S jednotlivými námitkami stěžovatele se okresní soud řádně nevypořádal a nesprávně vyhodnotil i zákonnost rozhodnutí exekutora.

III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. Stěžovatel napadá usnesení okresního soudu, který potvrdil jeho povinnost zaplatit náklady exekuce ve výši 33 457 Kč. Spornou je tedy peněžní částka nepřevyšující 50 000 Kč, tedy částka považována judikaturou Ústavního soudu za bagatelní [viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2162/24; sp. zn. III. ÚS 3356/23; § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

5. Tato skutečnost je pro hodnocení možné protiústavnosti napadeného rozhodnutí ve spojení s tím, že je napadáno rozhodnutí o nákladech řízení, zásadní. Ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc mimořádné okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, ve kterých sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, body 11 a 34).

6. V posuzované věci důvod pro výjimečný zásah Ústavní soud neshledal. Obdobnou věcí stěžovatele se Ústavní soud zabýval v usnesení sp. zn. III. ÚS 2765/24, ve které přezkoumával na základě stejných námitek stěžovatele usnesení okresního soudu potvrzující příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 18. 7. 2024. Od závěrů uvedených v této věci nemá Ústavní soud důvod se odchylovat. I v nyní projednávané věci okresní soud své usnesení dostatečně odůvodnil. Stěžovateli vysvětlil, že vymáhaná částka se navyšuje v důsledku toho, že stěžovatel stále neplatí ani běžné výživné (bod 19 jeho usnesení). Výpočty exekutora okresní soud ověřil (bod 20 jeho usnesení). Přesný výpočet odměny exekutora nastínil stěžovateli Ústavní soud v bodu 7 usnesení III. ÚS 2765/24. Z přezkoumávaného příkazu k úhradě nákladů exekuce je zcela zřejmé, jak k výsledné částce exekutor dospěl. Naproti tomu výpočty stěžovatele, podle kterých např. exekutor uplatnil již odměnu ve výši 597 155 Kč, nezohledňují připočítávanou daň z přidané hodnoty, a že některé náklady exekuce vymohl exekutor nikoliv ve svůj prospěch, ale ve prospěch oprávněných. Na jeho námitku, že výživné řádně plní, soudy, včetně Ústavního, několikrát odpověděly (bod 14 usnesení sp. zn. IV. ÚS 3285/24; bod 24 usnesení okresního soudu 49 EXE 4263/2022-2537), není proto nutné tuto námitku vypořádávat neustále znovu.

IV.
Závěr

7. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2025

Milan Hulmák v. r.
předseda senátu