Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Kubíčkem, advokátem, sídlem Na Zábradlí 205/1, Praha 1 - Staré Město, proti sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 31. března 2025 č. j. 6 NZN 2065/2025-8, vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 14. března 2025 č. j. 1 VZN 1781/2023-61, vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. září 2024 č. j. 2 KZN 197/2024-14, vyrozumění Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 29. dubna 2024 č. j. 2 ZN 1116/2023-34, usnesení Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 30. dubna 2024 č. j. 2 ZN 116/2023-35 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Praha venkov - ZÁPAD, Obvodní oddělení Mníšek pod Brdy ze dne 8. března 2024 č. j. KRPS-282326-38/TČ-2023-011618-HOS, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství Praha-západ a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci, průběh předchozího řízení a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností se stěžovatel dovolává porušení svých základních práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3, čl. 5, čl. 6 odst. 1 a 2, ve spojení s čl. 19 a čl. 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že zaslal své bývalé manželce doplatek na výživném ve výši 108 652 Kč pro účely jeho dvou nezletilých dětí. Následně pojal podezření, že doplatek na výživném nebyl užit pro účely potřeb dětí, ale že mohl být použit na úhradu právních služeb matky nebo na úhradu dluhů matky. Z toho důvodu podal stěžovatel trestní oznámení.

3. Policejní orgán věc odložil, neboť dospěl k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, která byla Okresním státním zastupitelstvím Praha-západ zamítnuta jako nedůvodná. V rámci řízení o stížnosti státní zástupkyně neumožnila stěžovateli přístup do celého trestního spisu, a to konkrétně do CD nosiče (č. l. 103). Uvedené CD obsahovalo informace o bankovních transakcích matky. Stěžovatel uvedl, že měl v minulosti dispoziční oprávnění k účtu a měl přehled o výdajích matky, a proto mohl snadno policejnímu orgánu poukázat na transakci, která by mohla být považována za zneužití výživného, příp. jinou trestnou činnost. Policejní orgán věc odložil, ačkoliv podle stěžovatele neprovedl řádné vyšetřování a následně byl veškerý postup aprobován celou soustavou státního zastupitelství.

4. Stěžovatel se obrátil na krajské státní zastupitelství, které ve věci vykonalo v souladu s § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, dohled, o jehož výsledku stěžovatele vyrozumělo. Dále se stěžovatel obrátil ještě na vrchní státní zastupitelství a Nejvyšší státní zastupitelství s tímtéž.

5. V ústavní stížnosti stěžovatel zpochybňuje závěry šetření jím podaného trestního oznámení. Nadále setrvává v přesvědčení, že policejní orgány věc vyřídily nesprávně a nedostatečně zjistily skutkový stav věci.

II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána oprávněným stěžovatelem a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

6. Shodně s usnesením ze dne 4. 6. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1458/25 Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je v části směřující proti napadeným rozhodnutím policejního orgánu, okresního státního zastupitelství i krajského státního zastupitelství opožděná. Ústavní stížnost je nutné podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z návrhu stěžovatele je patrné, že rozporuje závěry policejního orgánu, který věc po provedeném šetření usnesením odložil, dále usnesení okresního státního zastupitelství o zamítnutí jeho stížnosti, vyrozumění okresního státního zastupitelství a také vyrozumění krajského státního zastupitelství o provedeném dohledu. Lhůta pro podání ústavní stížnosti, jejímž prostřednictvím stěžovatel mohl napadat výsledky tohoto šetření, se v nyní posuzovaném případě v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 21. 5. 2024 sp. zn. III. ÚS 979/24) odvíjela od vyrozumění o výsledku dohledového řízení (viz vyrozumění krajského státního zastupitelství ze dne 6. 9. 2024). Tato lhůta již zjevně uplynula.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost přezkoumal pouze v části týkající se vyrozumění vrchního státního zastupitelství a sdělení Nejvyššího státního zastupitelství.
Lze doplnit, že napadené vyrozumění krajského státního zastupitelství již

III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. V prvé řadě je třeba konstatovat, že ústavní stížnost zcela postrádá ústavněprávní rozměr a vyjadřuje pouze obecně formulovaný nesouhlas stěžovatele s výsledkem šetření provedeného Policií České republiky a aprobovaného dalšími orgány činnými v trestním řízení. Cílem stěžovatele, který se prolíná všemi jeho podáními ke všem stupňům orgánů činných v trestním řízení, je trestní stíhání jeho bývalé manželky. Argumentací je nemožnost nahlédnutí do té části trestního spisu, která se týká bankovního účtu jeho bývalé manželky. Ústavní soud přitom již výše vysvětlil, že tyto závěry nemůže z důvodu opožděnosti stěžovatelova návrhu přezkoumávat věcně.

9. Přezkum Ústavního soudu zůstává omezen na posouzení procesní otázky, zda vrchní státní zastupitelství a Nejvyšší státní zastupitelství postoupením stěžovatelem uplatněných podnětů bezprostředně nižšímu státnímu zastupitelství zasáhlo do základních práv a svobod stěžovatele. Takové pochybení Ústavní soud nezjistil. Nejvyšší státní zastupitelství i vrchní státní zastupitelství postupovala v reakci na stěžovatelem opakovaně činěná shodná podání striktně v souladu s právní úpravou obsaženou ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb. Ústavní soud v jejich postupu nezjistil nic, co by zakládalo porušení stěžovatelových základních práv a svobod.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh podaný opožděně podle § 43 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2025

Milan Hulmák v. r.
předseda senátu