Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy z předsedy Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele A. D., t. č. Věznice Karviná, zastoupeného Mgr. Martinem Keřtem, advokátem, sídlem Sladkovského 2059, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 528/2025-235 ze dne 25. března 2025, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 29/2024-197 ze dne 27. března 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 12 C 191/2021-179 ze dne 1. prosince 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 4, čl. 95 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.

2. Stěžovatel byl žalobcem v několika dlouhotrvajících soudních řízeních. V únoru 2016 prodělal ischemickou cévní mozkovou příhodu a má zhoršenou koordinaci levé části těla (hemiparézu). Tvrdí, že ke zlepšení jeho zdravotního stavu došlo na přelomu roků 2022 a 2023, přesto trpí bolestmi páteře, jeho motorika a schopnost ústní komunikace je snížena. Komunikuje písemně (píše na psacím stroji).

3. Dne 30. září 2021 podal stěžovatel u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu, jíž se domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 350 000 Kč za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 52/2005 (160 000 Kč), u obvodního soudu pod sp. zn. 31 C 227/2015 (170 000 Kč) a v souvislosti se samotným odškodňovacím řízením (20 000 Kč).

4. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že u krajského soudu (sp. zn. 16 C 52/2005) podal stěžovatel 30. května 2005 žalobu na ochranu osobnosti. V řízení docházelo k mnoha změnám v účastnících řízení na straně žalované, k opakovaným návrhům na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, dohledávání adresy stěžovatele po propuštění z výkonu trestu, a byla připuštěna změna žaloby. Vrchní soud v Praze rozsudek krajského soudu potvrdil. Nejvyšší soud usnesením, které nabylo právní moci 31. května 2018, dovolání stěžovatele odmítl.

5. Část požadavku stěžovatele na náhradu ušlého výdělku v řízení u krajského soudu byla usnesením z 18. června 2014 vyloučena k samostatnému projednání z důvodu věcné nepříslušnosti, a vyloučená věc byla postoupena obvodnímu soudu usnesením ze dne 1. června 2015. Tam pak byla vedena pod sp. zn. 31 C 227/2015. Obvodní soud žalobu zamítl. Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil. Dovolací řízení Nejvyšší soud usnesením, které nabylo právní moci 11. dubna 2019, zastavil.

6. Obvodní soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vedlejší účastnice v řízení uplatnila námitku promlčení, obvodní soud ji posoudil jako důvodnou, neboť promlčecí lhůta (slovy zákona "promlčecí doba") ve vztahu k řízení u krajského soudu (sp. zn. 16 C 58/2005) uplynula 31. května 2019 a ve vztahu k řízení obvodního soudu (sp. zn. 31 C 227/2015) 11. dubna 2020. Stěžovatel žalobu podal po uplynutí těchto lhůt. Obvodní soud se neztotožnil se stěžovatelem, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Ač byl zdravotní stav stěžovatele vážný, v rozmezí roku 2018 až 2020 podával návrhy ve věci samé, opravné prostředky či žádosti. Soud uzavřel, že stěžovatel byl schopen vykonávat svá procesní práva. Délku samotného odškodňovacího řízení hodnotil jako nikoli nepřiměřenou, vypořádával se postupně s žádostmi stěžovatele o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků a vyhodnocoval jeho zdravotní stav, navíc požadavek na základní zadostiučinění nebyl důvodný, i proto není důvod k navýšení.

7. Městský soud rozsudek obvodního soudu napadeným rozsudkem potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zopakoval k důkazu lékařské zprávy z let 2016, 2022 a 2023, z nichž vyplynulo, že stěžovatel byl schopen výkonu trestu i účasti na soudním jednání, ve srovnání s rokem 2019 byl neurologický nález bez progrese. Závěr obvodního soudu o promlčení práva hodnotil jako správný. K námitce rozporu s dobrými mravy doplnil, že tento rozpor nezakládá ani to, že námitku promlčení vznesl stát. Z provedeného dokazování mimořádné okolnosti, které by stěžovateli bránily uplatnění práva včas, nevyplynuly. Stěžovatel byl v jiných řízeních aktivní, činil procesní úkony. Znalecké posuzování zdravotního stavu stěžovatele považoval za nadbytečné.

8. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost. Shrnul, že otázka k uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, městský soud se od ní neodchýlil. I přes objektivně nepříznivý zdravotní stav stěžovatel uplatňoval svá práva podáváním návrhů k soudům a využíval opravných prostředků. Jeho zdravotní stav nebyl nepřekonatelnou překážkou pro včasné uplatnění práva. Ze skutkového stavu ani nevyplynulo, že by vedlejší účastnice vznesenou námitkou zneužívala svého práva na úkor stěžovatele. Stejně tak se městský soud neodchýlil od judikatury vztahující se k navyšování původně požadovaných zadostiučinění za nepřiměřenou délku (samotného) kompenzačního řízení. K dalším položeným otázkám stěžovatel buď nekonkretizoval právní otázku (hodnocení délky řízení), nebo důvod přípustnosti dovolání (argument slabší strany řízení), či netvrdil zcela konkrétně, v čem bylo rozhodnutí městského soudu překvapivé. Nejvyšší soud dodal, že nešlo ani o překvapivé rozhodnutí (městský soud nevnesl do řízení žádný neočekávaný pohled), ani o rozhodnutí nepřezkoumatelné.

9. Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí absolutně porušují jeho ústavně zaručená práva. Jako slabší straně, ve výkonu trestu odnětí svobody a se zdravotními omezeními mu obecné soudy neposkytly zvýšenou ochranu, navíc když rozhodnutí o náhradě újmy se mohlo v jeho majetkové sféře projevit nikoli nepodstatným způsobem. Stěžovatel je přesvědčen, že mu má být odčiněna nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 16 C 52/2005 (skončeno po více než 13 letech), u obvodního soudu sp. zn. 31 C 227/2015 (skončeno po více než 14 letech) i v souzené věci. Vedlejší účastnice je plně odpovědná za újmu při výkonu veřejné moci. Obecné soudy řádně nezohlednily stěžovatelovy námitky a odchýlily se od ustálené rozhodovací praxe. Tvrdí, že uplatněná námitka promlčení ze strany státu byla nemravná, stěžovatel marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil. Od května 2018 nemohl náležitě komunikovat se svým okolím, tedy ani požádat o odškodnění. Obecné soudy tak měly použít obecné zásady a korektiv dobrých mravů a posoudit okolnosti věci individuálně s ohledem na zdravotní stav stěžovatele. Závěry obvodního soudu a městského soudu považuje za chybné, nezákonné a vůči němu nespravedlivé, v příkrém rozporu s poctivostí a veřejným pořádkem. Rozhodnutí má za překvapivá, od obecných soudů nedostal možnost náležitě zaujmout a hájit své stanovisko před tím, než soudy rozhodly. Odkazuje na literaturu a judikaturu k překvapivým rozhodnutím. K rozsudku městského soudu doplňuje, že je nepřezkoumatelný, protože se soud nevypořádal s právem na náhradu nemajetkové újmy za řízení před obvodním soudem, ač to nebylo promlčeno.

10. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

11. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů, které musí posoudit, jsou-li dány podmínky pro aplikaci právního institutu, a své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnit. Ústavní soud zasáhne toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole. O takovou situaci ve věci stěžovatele nejde.

12. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, ale mohou nastat situace, že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil [viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 718/11 ze dne 26. června 2012 (N 124/65 SbNU 607) nebo sp. zn. II. ÚS 3403/11 ze dne 8. srpna 2013 (N 142/70 SbNU 333), bod 16]. Vždy je nezbytné vycházet z individuálních okolností každého jednotlivého případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení. Zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti [nález sp. zn. II. ÚS 3403/11 ze dne 8. srpna 2013 (N 142/70 SbNU 333), bod 17].

13. Valná část ústavní stížnosti je protkána obecnými postuláty a shrnutími judikatury. Konkretizuje-li stěžovatel námitky, jde o takové, jimiž se zabývaly obecné soudy od počátku řízení (již na úrovni obvodního soudu). Ústavní stížnost je tak pouze pokračující polemikou se závěry obecných soudů vedenou v rovině podústavního práva. Ústavní soud nicméně není další přezkumnou instancí obecného soudnictví.

14. Ústavní soud považuje způsob, jakým se obecné soudy vypořádaly s námitkami stěžovatele, za ústavně konformní. Závěry, že stěžovatel mohl uplatnit své právo včas a že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, Ústavní soud považuje za přiléhavé a nikoli svévolné. Rozpor ve schopnosti hájení práv v jiných řízeních a tvrzenou neschopností ve vztahu k souzené věci stěžovatel nevysvětlil ani v ústavní stížnosti.

15. Napadená rozhodnutí jsou řádně a logicky odůvodněná a dostatečně zohledňují individuální okolnosti věci - především zdravotní stav stěžovatele (srov. bod 12 rozsudku obvodního soudu, body 10 a 16 rozsudku městského soudu či bod 6 usnesení Nejvyššího soudu). Zároveň nevybočují ze zákonného rámce, nevykazují známky svévole ani překvapivosti. Na námitku překvapivosti rozhodnutí již dostatečně reagoval Nejvyšší soud a vysvětlil, že městský soud pouze přisvědčil skutkovým a právním závěrům obvodního soudu. Ústavní soud rovněž nemá za to, že by rozhodnutí městského soudu bylo nepřezkoumatelné, přičemž i s touto námitkou se vypořádal Nejvyšší soud. Obecné soudy stěžovateli též dostatečně vysvětlily, proč nemohl uspět s požadavkem na zvýšení odškodnění pro délku samotného odškodňovacího řízení (srov. zejména bod 13 rozsudku obvodního soudu). Stěžovatel nepřináší žádné ústavněprávně relevantní důvody, pro něž by Ústavní soud přistoupil ke kasaci napadených rozhodnutí.

16. Ač nelze zpochybnit, že dotčená řízení trvala dlouho a že stěžovateli tak mohla vzniknout újma a právo na její odčinění, nelze přehlížet zásadu, že práva náležejí bdělým. Ústavní soud je dalek toho, zpochybňovat závažnost zdravotního stavu stěžovatele po mozkové mrtvici, na druhou stranu bdělost stěžovatele v jiných soudních řízeních vylučuje, že pouze a jedině pro jedno konkrétní řízení stěžovateli zdravotní stav natolik bránil, aby mohl bdělost v hájení svých práv zachovat.

17. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 28. května 2025

Jan Svatoň v. r.
předseda senátu