Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky H. L., zastoupené Mgr. Květoslavou Křenkovou, advokátkou, sídlem Fráni Šrámka 136, Písek, proti výroku I odst. 1.1.1 rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 199/2024-1623, 32 Co 13/2025, ze dne 11. 3. 2025, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a) V. L., b) nezletilé S. L., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud Praha-západ ("okresní soud") svěřil rozsudkem č. j. 0 P 63/2021-1508 ze dne 30. 5. 2024 a doplňujícím rozsudkem č. j. 0 P 63/2021-1551 ze dne 12. 11. 2024 nezletilou vedlejší účastnici b) do střídavé péče stěžovatelky jako matky a vedlejšího účastníka a) jako otce tak, že od čtvrtka lichého týdne od 9:00 hodin do neděle lichého týdne do 20:00 bude nezletilá v péči otce a od neděle lichého týdne od 20:00 hodin do čtvrtka lichého týdne do 9:00 hodin v péči matky; dále upravil rozsah styku rodičů s nezletilou, stanovil výši výživného, zamítl návrh stěžovatelky na zvýšení výživného a určil místo bydliště nezletilé.

2. K odvolání rodičů Krajský soud v Praze ("odvolací soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem kromě jiného změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I o svěření do střídavé péče tak, že nezletilá (které bylo v době jeho rozhodnutí pět let) se svěřuje do střídavé péče rodičů, a to v běžném režimu do péče matky v každém sudém kalendářním týdnu v roce od neděle 17:00 hodin po následující lichý kalendářní týden do úterý v následujícím sudém kalendářním týdnu v roce do 12:00 hodin a do péče otce v každém kalendářním týdnu v roce od úterý 12:00 hodin do neděle v tomto sudém kalendářním týdnu do 17:00 hodin (ústavní stížností napadený výrok I odst. 1.1.1).

3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátkou domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného výroku (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").

4. Stěžovatelka nesouhlasí s odvolacím soudem upraveným modelem péče o nezletilou. Poukazuje na to, že již v březnu 2023 při nahlížení do spisu objevila koncept meritorního rozsudku, podle něhož měla být nezletilá svěřena do střídavé péče rodičů tak, jak nakonec bylo rozhodnuto, a to ještě před vypracováním znaleckého posudku. Její námitce podjatosti nebylo vyhověno a Ústavní soud její ústavní stížnost proti tomuto postupu odmítl jako předčasnou usnesením sp. zn. IV. ÚS 2523/23 ze dne 3. 10. 2023.

5. Stěžovatelka namítá, že v řízení nebyl dostatečně zohledněn nejlepší zájem nezletilé, zejména s ohledem na její osobnostní specifika a zdravotní stav - silnou citovou fixaci na matku, adaptační obtíže a potřebu dlouhodobé psychologické péče. Podle stěžovatelky odvolací soud svůj rozsudek prakticky neodůvodnil a zatížil jej libovůlí, což je umocněno tím, že rozsudek odpovídá dva roky starému konceptu. Přestože je odůvodnění rozsudku obsáhlé, k rozsahu střídavé péče se vyjadřuje pouze ve dvou odstavcích. Stěžovatelka opakovaně (ale neúspěšně) navrhovala vypracování aktuálního znaleckého posudku, neboť zjištěné skutečnosti stanovený model neodůvodňují.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Úprava péče o dítě je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy zohlednily všechny okolnosti daného případu a z nich vyplývající zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, který musí být vždy prioritním hlediskem; zda v tomto smyslu rozhodly o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi, které nebude nepřiměřeně omezovat právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny; a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2943/14 ze dne 16. 6. 2015 (N 110/77 SbNU 607)].

8. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s jeho ustálenou judikaturou, podle níž kromě jiného:

- Projevují-li oba rodiče skutečný zájem pečovat o své dítě a naplňují-li všechna kritéria podobnou měrou, je třeba vycházet z ústavněprávního předpokladu rovnosti, podle kterého je v nejlepším zájmu dítěte, aby o ně pečovali oba rodiče. Pro naplnění uvedeného cíle představuje svěření dítěte do střídavé péče nejvhodnější model a odlišné řešení vyžaduje pečlivé odůvodnění, proč je v nejlepším zájmu dítěte jiná úprava vzájemných rodinných vztahů (viz nález sp. zn. IV. ÚS 1921/17 ze dne 21. 11. 2017).

- Z žádného nálezu nelze dovodit, že by výchozím modelem úpravy péče rodičů o dítě měla být jeho symetrická varianta, tj. styk rodičů s dítětem stanovený v poměru 50:50 (viz nález sp. zn. I. ÚS 2364/24 ze dne 5. 2. 2025).

9. Odvolací soud přesvědčivě a na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že střídavá péče - byť v asymetrickém rozsahu - je v nejlepším zájmu nezletilé; nezjistil žádné skutečnosti, které by tomuto uspořádání bránily. Vycházel z toho, že oba rodiče mají k nezletilé intenzivní a pozitivní vztah, projevují o ni zájem a disponují odpovídající výchovnou způsobilostí. S ohledem na její vyšší fixaci na matku a zjištěné socializační, adaptační a výchovné problémy a zároveň při velmi dobrém pozitivním vztahu ke každému z rodičů odvolací soud uzavřel, že bude dobře prospívat v péči otce i po delší časové období. Ústavní soud v těchto závěrech neshledává nic neústavního, naopak se s nimi zcela ztotožňuje.

10. Ani z ústavní stížnosti nevyplývá, že by osobnostní či zdravotní specifika nezletilé zásadně bránila péči v (asymetrickém) střídavém režimu. Stěžovatelka přesvědčivě nerozporuje, že by otec nebyl schopen přizpůsobit péči o dceru jejím individuálním potřebám ani soudy nic takového nezjistily; bude na ní, aby respektovala rodičovskou odpovědnost otce, jehož rovnoměrná péče o nezletilou je v jejím nejlepším zájmu.

11. Ústavní soud se rovněž neztotožňuje s výtkou stěžovatelky, která přisuzuje nepřiměřený význam absenci aktuálního znaleckého posudku. Naopak, Ústavní soud opakovaně kritizuje postup, kdy je odpovědnost za výsledek řízení přenášena na soudní znalce (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 1010/22, bod 37). Posouzení nejlepšího zájmu dítěte a nejvhodnějšího uspořádání péče jsou právní otázky, jejichž řešení náleží výlučně soudu. Znalecký posudek je nezbytný jen tehdy, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (§ 127 odst. 1 o. s. ř.) - jak však vysvětlil odvolací soud, v projednávané věci to nebylo zapotřebí.

12. Zpochybňuje-li stěžovatelka řádnost rozhodování, protože ve spisu nalezla koncept rozhodnutí, lze odkázat na závěry nálezu sp. zn. I. ÚS 629/20 ze dne 4. 8. 2020. Podle něj je sice ponechání pracovního konceptu rozsudku ve spise administrativním pochybením, samo o sobě však nezakládá podjatost soudce ani porušení jiného ústavního principu. Soudní rozhodování je proces, v němž soudce přirozeně formuluje a vyvíjí svůj právní názor. Skutečnost, že si během řízení vytvoří předběžný náhled, není neobvyklá ani problematická. V daném případě navíc nešlo o hotový návrh rozhodnutí, ale spíše o poznámky s naznačeným výrokem, který byl upřesněn až v konečném rozsudku.

13. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. července 2025

Pavel Šámal v. r.
předseda senátu