Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Šimka, zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem, sídlem Štefánikova 4083/14, Hodonín, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 533/2025-182 ze dne 28. dubna 2025, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva.

2. Napadeným rozsudkem Nejvyšší soud k dovolání vedlejší účastnice zrušil rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 225/2024-162 ze dne 16. října 2024 v části výroku I v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli 5739,26 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. února 2022 do zaplacení a ve výroku II o nákladech řízení a věc vrátil v tomto rozsahu městskému soudu k dalšímu řízení.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud mu odňal právo podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a rozhodl v rozporu se závěry judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

4. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena advokátem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

5. Ústavní soud dále posuzoval, zda je ústavní stížnost přípustná.

6. Řízení o ústavní stížnosti je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. listopadu 1995 (N 78/4 SbNU 243)] a na zásadě subsidiarity ústavní stížnosti [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 3383/14 ze dne 6. září 2016 (N 163/82 SbNU 565)]. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

7. Úkolem Ústavního soudu zásadně není měnit či napravovat případná pochybení obecných soudů či jiných orgánů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení [např. nález sp. zn. IV. ÚS 290/03 ze dne 4. března 2004 (N 34/32 SbNU 321)].

8. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že soud nižší instance je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti následně vydanému konečnému rozhodnutí o věci (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1907/23 ze dne 17. října 2023).

9. Nemuselo by tomu tak být, pokud by Ústavní soud shledal, že by v posuzované věci bylo možno výjimečně postupovat podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. To Ústavní soud neshledal a stěžovatel ostatně sám žádnou argumentaci v tomto směru nenabídl.

10. Stěžovatelova argumentace směřuje proti právnímu názoru Nejvyššího soudu na věc samu. Své argumenty bude moci stěžovatel předložit v dalším řízení soudům, a to včetně případné ústavní stížnosti, vyčerpá-li existující opravné prostředky bezúspěšně.

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 16. června 2025

Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka