Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Tupy, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, sídlem Anenská 8/8, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2025, jímž "nebyla připuštěna změna žaloby, aby žalované bylo uloženo zaplatit další částku ve výši 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 4. 2025 do zaplacení", za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/18, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se proti vedlejší účastnici domáhá finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Při jednání před Krajským soudem v Brně ("odvolací soud") dne 23. 4. 2025 stěžovatel s ohledem na průtahy v řízení navrhl rozšíření žaloby o dalších 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 24. 4. 2025 do zaplacení. Odvolací soud změnu žaloby usnesením vyhlášeným při jednání nepřipustil.

2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení. Tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě.

3. Stěžovatel namítá, že napadené usnesení je svévolné, nespravedlivé a nesprávné. Odůvodnění odvolacího soudu, že výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, resp. že v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok, je rozporné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva, podle níž má být v odškodňovacím řízení za průtahy umožněno uplatnit navýšení požadované částky právě pro průtahy v tomto řízení. V důsledku nuceného tzv. řetězení odškodňovacích sporů je navíc dále zvyšována jeho újma. Přístup soudu má podle stěžovatele i za následek neodůvodněné zatížení státu dalšími řízeními.

4. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu [viz zejm. § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je včasná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností.

5. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ze dne 15. 11. 2016 (ST 43/83 SbNU 933; 394/2016 Sb.) jsou ústavní stížnosti proti usnesení o nepřipuštění změny návrhu podle § 95 odst. 2 o. s. ř. zásadně nepřípustné. Ústavní soud ve zmiňovaném stanovisku - jímž je nyní vázán - vyšel z toho, že usnesení o nepřipuštění změny žaloby je sice v obecné rovině způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv účastníka, jde však o rozhodnutí procesní povahy, proti němuž se může účastník řízení podle okolností daného případu bránit 1) podáním nové žaloby, byť nejde o procesní prostředek ochrany práva stricto sensu (srov. bod 15 odůvodnění stanoviska), a 2) zejména napadením rozhodnutí ve věci samé opravným prostředkem (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 2898/24 ze dne 31. 10. 2024 či sp. zn. IV. ÚS 2752/20 ze dne 6. 1. 2021).

6. V projednávané věci stěžovatel má (nebo měl) k dispozici opravné prostředky: zaprvé, dovolání ve věci samé, má-li za to, že se odvolací soud v této otázce odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3123/20 ze dne 8. 12. 2020 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2051/2021 ze dne 9. 3. 2022); a zadruhé, podání nové žaloby. Stěžovatel ani netvrdí, že by tyto prostředky nápravy využil nebo že by nebyly dostupné či efektivní, což by jedině mohlo odůvodnit přípustnost ústavní stížnosti proti tomuto typu rozhodnutí. Vhodnost připuštění žaloby s ohledem na tvrzenou hospodárnost řízení nemůže být referenčním kritériem přípustnosti ústavní stížnosti, neboť by Ústavní soud již posuzoval postup odvolacího soudu přinejmenším "kvazimeritorně", což mu však (v této fázi) nepřísluší.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2025

Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj