Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného Mgr. Simonou Kadlecovou, advokátkou, sídlem Palackého 715/15, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 210/2025 ze dne 3. dubna 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 37 Nt 1611/2025 ze dne 26. února 2025 ve znění opravného usnesení č. j. 37 Nt 1611/2025-31 ze dne 13. března 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 5 ("obvodní soud") usnesením (I) zamítl návrh obviněného stěžovatele na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka za použití elektronického monitorovacího zařízení [§ 73 odst. 1 písm. c) a odst. 4 trestního řádu], (II) zamítl návrh stěžovatele na nahrazení vazby za současného uložení předběžného opatření zákazu vycestování do zahraničí, (III) vzal stěžovatele do vazby [§ 67 písm. a), b), a c) trestního řádu] a (IV) určil čas počátku vazby. Městský soud v Praze ("městský soud") v neveřejném zasedání napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu jako nedůvodnou.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv zakotvených v čl. 8 odst. 5 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a v čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").

3. Stěžovatel namítá, že odůvodnění napadených rozhodnutí jsou vágní, bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž by bylo možné dovodit vazební důvody; zpochybňuje důvody vazby útěkové, poukazuje na nedostatečnost hrozby vysokým trestem [viz nález sp. zn. IV. ÚS 3294/09 ze dne 17. května 2011 (N 96/61 SbNU 447)], kterou považuje za nereálnou s ohledem na řadu polehčujících okolností. Stěžovatel odmítá naplnění důvodů pro vazbu koluzní; má za to, že z usnesení nevyplývá, jak by měl na svědky působit -některé ani nezná a ve většině případů jde o jeho bývalé spolupracovníky či osoby spolupracující se spoluobviněným, o jehož činech stěžovatel nebyl obeznámen. Společně se stěžovatelem je stíháno osmnáct osob pro třináct skutků, jen tři se však vztahují ke stěžovateli. Za nedostatečné a nepřesvědčivé považuje stěžovatel odůvodnění vazby předstižné; není znám žádný jeho majetek pocházející z trestné činnosti (předmětem trestné činnosti má být pouze částka 1 mil. Kč) a vazební důvody není možné založit jen na hypotetickém předpokladu o dalším údajném výnosu, který by nyní ani nemohl legalizovat. Podle stěžovatele nebyla zohledněna jeho argumentace k vazebním důvodům, obecné soudy vycházely jen z neověřených hypotéz, napadená usnesení jsou nedostatečně odůvodněna, a proto navrhuje jejich zrušení.

4. Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení, vazební návrh a protokol z vazebního zasedání. Oba účastníci pouze stručně odkázali na napadená usnesení; uvedená vyjádření proto ani nebyla stěžovateli zaslána k případné replice. Po seznámení s uvedenými podklady dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Vazba je zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení a rozhodování o ní nelze chápat jako rozhodování o vině. Nezbytným předpokladem pro vazbu je důvodné podezření ze spáchání trestného činu a existence skutečností (důkazů) způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že konkrétní osoba mohla trestný čin spáchat. Z povahy věci však vyplývá, že podezření nemusí být tak silné, jak se vyžaduje pro odsouzení, a proto je každé rozhodování o vazbě vedeno jen v rovině pravděpodobnosti, jaké důsledky mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně (srovnej např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 161/16 ze dne 23. února 2016).

6. Vazební rozhodnutí musí obecné soudy vždy přesvědčivě odůvodnit, zejména musí vylíčit konkrétní skutečnosti, které naplňují uplatněné vazební důvody, jež musí být interpretovány restriktivně [viz například nález sp. zn. I. ÚS 2183/12 ze dne 22. května 2013 (N 91/69 SbNU 429)], neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky, izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí. Musí být zachována proporcionalita ke sledovanému cíli, jakož i maximální šetrnost k zájmům osoby, která má být do vazby vzata. Posouzení konkrétních okolností je věcí obecných soudů, které musí posoudit, je-li vazba v konkrétní věci nezbytná k dosažení účelu trestního řízení a nelze-li účelu ani při vynaložení veškerého úsilí dosáhnout jinak. Do takových úvah a rozhodnutí může Ústavní soud zasáhnout jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny) buď vůbec, nebo jsou-li tvrzené vazební důvody nedostatečně zjištěné, závěry soudu hrubě nepřiléhavé či svévolné [srovnej například nálezy sp. zn. IV. ÚS 137/2000 ze dne 20. listopadu 2000 (N 174/20 SbNU 235) či sp. zn. I. ÚS 1252/08 ze
dne 7. července 2008 (N 125/50 SbNU 85)].

7. Stěžovatel je od 24. února 2025 stíhán pro podezření ze spáchání zločinu dotačního podvodu [§ 212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) trestního zákoníku], zločinu poškození finančních zájmů EU (§ 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku], zločinů přijetí úplatku [§ 331 odst. 2 a 4 písm. a) a § 331 odst. 1 al. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku] a zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti [§ 216 odst. 2 al. 1 a 2, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a) a b) a odst. 5 písm. b) a c) trestního zákoníku]. Obvodní soud v napadeném usnesení zrekapituloval výpověď stěžovatele z vazebního zasedání a uvedl, v čem a proč spatřuje důvodnost vazby útěkové (dlouhodobý pobyt dcery stěžovatele mimo země EU i mimo Evropu, hrozba trestu odnětí svobody v trvání 5 až 12 let, dispozice vysokými finančními částkami), vazby koluzní (trestní řízení je na počátku a je nutné vyslechnout svědky, a to i doposud neustanovené, rozsah trestné činnosti při vysoké konspiraci) i vazby předstižné (nebezpečí pokračování minimálně legalizace výnosů trestné činnosti). Podle obvodního soudu nelze účelu vazby v této fázi trestního stíhání dosáhnout jiným zákonem předvídaným opatřením, který vazbu nahrazuje. Městský soud ke stížnosti stěžovatele uvedl, že závěry obvodního soudu považuje za správné, předestřené skutečnosti nasvědčují účasti stěžovatele na trestné činnosti a důvodné obavy nebyly rozptýleny.

8. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy konkrétně a dostatečně vyjádřily, na základě čeho považují vazbu stěžovatele v dané fázi řízení za důvodnou a nezbytnou. Odůvodnění rozhodnutí o vazbě je vždy odrazem pravděpodobnosti, nikoli jistoty. Pravděpodobnost obecné soudy odůvodnily reálnými a konkrétními skutkovými zjištěními, jejichž hodnocení Ústavní soud nepovažuje za nepřiměřené či excesivní.

9. Stěžovatel polemizuje s návrhem evropské pověřené žalobkyně, která vazbu navrhla, snaží se bagatelizovat rozsah a dopad stíhané trestné činnosti, jíž se měl účastnit. Z protokolu o vazebním zasedání i ze stížnosti proti usnesení obvodního soudu je patrné, že stěžovatel měl dostatek prostoru k věci se vyjádřit, ať sám či prostřednictvím obhájců. Stěžovatel odmítá závěry obecných soudů jako vágní a nedostatečné, v ústavní stížnosti své námitky opakuje, neuvádí však žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů byla porušena jeho základní práva.

10. Věc projednal nezávislý a nestranný soud (čl. 36 Listiny), stěžovatel byl ve vazebním zasedání slyšen a měl možnost předložit své námitky a argumenty (čl. 5 odst. 4 Úmluvy). Aplikace uvedených práv nezaručuje, že výsledek vazebního zasedání musí odpovídat očekávání stěžovatele. Argumentace stěžovatele je polemikou, předkládající alternativní výklad provedených důkazů, která však není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti. Obecné soudy se věcí zabývaly v dostatečném rozsahu, aby mohly vydat napadená usnesení; v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy, jejich odůvodnění vyhovuje požadavkům kladeným na vazební rozhodnutí a je z nich patrná existence zákonných důvodů k omezení osobní svobody stěžovatele.

11. Ústavní soud nemá výhrady proti závěrům obecných soudů, vycházejícím ze specifik rozhodování o vazbě (§ 73d a násl. trestního řádu), na něž lze pro stručnost odkázat. Na základě všech uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2025

Pavel Šámal v. r.
předseda senátu