Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Ministerstva obrany, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 508/2024-55 ze dne 28. 1. 2025 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 6 C 42/2024-29 ze dne 25. 9. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Mgr. Bc. Lubora Štamberka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Vedlejší účastník se proti stěžovatelce domáhal žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 ("nalézací soud") zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení ve správním soudnictví, vedeného u Městského soudu v Praze ("městský soud") pod sp. zn. 15 Ad 12/2020, včetně navazujícího řízení o kasační stížnosti vedeného u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 81/2022.

2. Nalézací soud napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 28 374,86 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu co do částky 20 625,14 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení (výrok III). K odvolání obou účastníků městský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu ve vyhovujícím výroku I co do částky 21 000 Kč s příslušenstvím a co do částky 7 374,86 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok I); zamítavý výrok II rozsudku nalézacího soudu potvrdil (výrok II) a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok III).

3. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

4. Stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna a jejich právní závěry jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Soudy pominuly, že všechny relevantní okolnosti týkající se služebního poměru a zařazení vedlejšího účastníka byly vyřešeny ještě před podáním správní žaloby, a vedlejší účastník tak nemohl být během soudního řízení v nejistotě. Význam řízení pro vedlejšího účastníka byl téměř nulový.

5. Stěžovatelka zároveň poukazuje na rozpory v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Dále namítá, že městský soud překročil meze žalobního návrhu, přiznal-li náhradu újmy i za období, které nebylo vedlejším účastníkem vůči stěžovatelce uplatněno v rámci předběžného projednání, čímž podle ní porušil dispoziční zásadu.

6. Nejprve Ústavní soud zkoumal procesní předpoklady: Ústavní stížnost je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Za stěžovatelku jedná jí pověřená zaměstnankyně v souladu s § 30 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, vyjma ve vztahu k části výroku I rozsudku nalézacího soudu, která byla změněna výrokem I rozsudku městského soudu, neboť Ústavní soud nemůže rušit rozhodnutí (nebo jeho část), které bylo změněno (nahrazeno).

7. Ve vztahu k části výroku I rozsudku městského soudu, kterou byl změněn výrok I rozsudku nalézacího soudu tak, že se žaloba co do částky 7 374,86 Kč s příslušenstvím zamítá, a ve vztahu k zamítavému výroku II rozsudku nalézacího soudu a potvrzujícímu výroku II rozsudku městského soudu, nebyla ústavní stížnost podána k tomu oprávněnou osobou, neboť těmito výroky a jejich částmi bylo rozhodnuto ve prospěch stěžovatelky; ve zbývajícím rozsahu je stěžovatelka k podání ústavní stížnosti oprávněná.

8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v rozsahu, v němž jsou splněny předpoklady pro její projednání, zjevně neopodstatněná.

9. V projednávané věci brojí stát (prostřednictvím své organizační složky) proti jednotlivci, vůči němuž se dopustil nesprávného úředního postupu, za což mu byla přiznána finanční náhrada nemajetkové újmy; výše přiznaného zadostiučinění (21 000 Kč s příslušenstvím) je přitom bagatelní. U bagatelních věcí je s výjimkou extrémních rozhodnutí opodstatněnost ústavní stížnosti vyloučena (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. 4. 2025). Je zejména na stěžovatelce, aby vysvětlila, proč má její případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu ústavněprávní rozměr [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 3502/20 ze dne 6. 4. 2021 (N 72/105 SbNU 260), bod 25].

10. Stěžovatelka blíže nevysvětluje ani nedokládá, jak stížnost zásadním způsobem přesahuje její vlastní zájem a v čem má spočívat mimořádný ústavněprávní rozměr; tím spíše je-li stěžovatelka státem dovolávajícím se ochrany ústavně zaručených práv. Ústavní soud žádný důvod pro výjimečný zásah neshledal. V napadených rozsudcích je řádně odůvodněno, proč bylo třeba vedlejšímu účastníkovi přiznat finanční zadostiučinění a na základě jakých úvah byla stanovena jeho konkrétní výše.

11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2025

Pavel Šámal v. r.
předseda senátu