Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti P. Š., zastoupeného JUDr. Martinem Abrahamem, advokátem, sídlem Pernerova 676/51, Praha 8, proti Příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 43 Nt 1019/2025-6 ze dne 14. března 2025 a postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, SKPV, Odboru zahraničních zločineckých struktur, spojené s návrhem na přednostní projednání a na vydání předběžného opatření, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Policie České republiky, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost i připojené návrhy se odmítají.

Odůvodnění:

1. Na základě příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ("obvodní soud") provedla Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, Sekce zločineckých struktur, Odbor zahraničních zločineckých struktur ("policejní orgán"), u stěžovatele domovní prohlídku.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), spatřuje v postupu orgánů činných v trestním řízení porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 2 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina").

3. Stěžovatel popsal zapojení své společnosti do obchodního řetězce vyrábějícího a dodávajícího speciální (vojenské) zařízení na Ukrajinu. Tamní orgány činné v trestním řízení na základě zjištění o umělém navyšování ceny (podle stěžovatele nepravdivých) zahájily řízení, v jejichž rámci se obrátily se žádostí o mezinárodní spolupráci na české orgány činné v trestním řízení. Na základě toho podalo Městské státní zastupitelství v Praze ("státní zastupitelství") návrhy, aby u osob zapojených do obchodního řetězce byly provedeny domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků.

4. Podle stěžovatele obvodní soud nesprávně označil domovní prohlídku za úkon neodkladný a neopakovatelný, nekriticky akceptoval návrh - i přesto, že ukrajinské orgány věc vyšetřují od ledna 2023 a dosud nebyla obviněna žádná osoba. O probíhajícím vyšetřování stěžovatel věděl, neboť již v jiném souvisejícím řízení zajistil policejní orgán peněžní prostředky jeho společnosti, stěžovatel tehdy s policejním orgánem spolupracoval, věc byla odložena a prostředky uvolněny. Následně byly činěny další kroky a opět byly zajištěny prostředky jeho společnosti. Pro dlouhodobou nečinnost ukrajinských orgánů nelze domovní prohlídku považovat za úkon neodkladný. Dále stěžovatel namítá, že obvodní soud nezkoumal materiální podmínky pro vydání příkazu a existenci jiných prostředků k dosažení požadovaného účelu a zvolený postup může negativně dopadat na dotčené osoby. Obvodní soud však převzal návrh státního zastupitelství bez dalšího, své rozhodnutí řádně neodůvodnil a příkaz je nepřezkoumatelný. Podle Ústavního soudu jsou přitom obecné soudy povinny vynaložit mimořádnou pečlivost při prověřování návrhů, zejména je-li reálné riziko zneužití mezinárodní právní pomoci.

5. Stěžovatel brojí i proti postupu policejního orgánu, který provedl domovní prohlídku, přestože stěžovatel před jejím zahájením vydal svůj mobilní telefon a uvedl, že v místě prohlídky se žádné další zájmové věci nenacházejí. Při následné domovní prohlídce mu byly odňaty další datové nosiče, nesouvisející se šetřenou věcí a obsahující citlivá data soukromé povahy. Stěžovatel se obává jejich vydání na Ukrajinu bez možnosti návratu.

6. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušit příkaz k domovní prohlídce, zakázat policejnímu orgánu pokračovat v porušování jeho práv a obnovit původní stav. Současně navrhl přednostní projednání věci a vydání předběžného opatření zakazující policejnímu orgánu vnikat do zajištěných věcí a nakládat s nimi.

7. K ústavní stížnosti se vyjádřil soudce obvodního soudu, podle kterého není ústavní stížnost důvodná. Příkaz k domovní prohlídce vydal po seznámení s obsahem spisového materiálu, na jehož základě uzavřel, že je dáno důvodné podezření, že trestný čin mohl být spáchán a s věcí spojené důkazy mohou být v bydlišti stěžovatele. Obvodní soud rovněž poukázal na skutečnost, že české orgány činné v trestním řízení jsou v rámci žádosti o mezinárodní spolupráci z podstaty věci limitovány v možnosti přezkoumat všechny zdrojové podklady, přesto nezjistil nic, co by vedlo k podezření ze zkreslení či účelovosti tvrzení ukrajinských orgánů. Spolu s vyjádřením poskytl Ústavnímu soudu i spis a další podkladový materiál.

8. V replice stěžovatel zopakoval, že domovní prohlídka nebyla neodkladným a neopakovatelným úkonem, uvedl, že právě v případech mezinárodní spolupráce musí soud zohlednit důvodnost vyžadovaného úkonu, a ne jen mechanicky převzít odůvodnění předestřené orgány činnými v trestním řízení. Soudci muselo být zřejmé, že nařízením domovní prohlídky zasáhne do chráněných práv, a proto neměl příkaz vydat.

9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s napadeným příkazem i dalšími písemnostmi uzavřel, že ústavní stížnost je z části nepřípustná a z části zjevně neopodstatněná.

10. Přípustnost ústavní stížnosti je založena na principu subsidiarity, tedy na vyčerpání veškerých (dostupných) procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Brojí-li stěžovatel proti postupu policejního orgánu při provádění domovní prohlídky (jinému zásahu orgánu veřejné moci), musí před podáním ústavní stížnosti vyčerpat prostředky ochrany, které mu poskytuje trestní řád a zákon o státním zastupitelství [viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 851/24 ze dne 17. července 2024 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz)]. Není patrné, že by stěžovatel postupoval podle trestního řádu či podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a učinil podnět k přezkumu postupu policejního orgánu. Stěžovatel tedy nevyčerpal všechny dostupné prostředky ochrany práv, a proto je v části směřující proti postupu policejního orgánu ústavní stížnost nepřípustná.

11. Argumentaci stěžovatele, že příkaz k domovní prohlídce je nedostatečně odůvodněn, Ústavní soud nesdílí. Ústavní soud zůstává zdrženlivý v zasahování do činnosti orgánů veřejné moci a činí tak výjimečně pouze v případech, jsou-li porušena základní práva, což platí i pro domovní prohlídku či prohlídku jiných prostor a pozemků. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení, současně to vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (viz například usnesení sp. zn. I. ÚS 3279/13 ze dne 15. května 2014).

12. Ústavní soud judikuje, že závěr orgánů činných v trestním řízení o nezbytnosti provedení domovní prohlídky (prohlídky jiných prostor a pozemků) musí projít přes "třístupňovou kontrolu" - policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. května 2014 (N 76/73 SbNU 351)]. Základní práva jsou porušena, netrvají-li orgány na důkladném prověření všech zjistitelných okolností, které podporují nebo vyvrací podezření [například nález sp. zn. III. ÚS 905/13 ze dne 7. června 2016
(N 102/81 SbNU 629)]. Ochrana základních práv je pod ochranou soudní moci (čl. 4 Listiny), není svěřena jen Ústavnímu soudu, a proto je v této fázi trestního řízení garantem jejich ochrany již obecný soud, který příslušný příkaz vydává. Jemu je uložena povinnost přezkoumatelně popsat, na základě jakých okolností dovozuje důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a její nezbytnost (nenahraditelnost) k dosažení konkrétního účelu. Proto musí jednoznačně vymezit prohledávaný prostor, co nejpřesněji okruh hledaných věcí a prohlídkou zasažené osoby. Jde-li o neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud nezbytnost rovněž odůvodnit [srovnej například nález
sp. zn. I. ÚS 2787/13 ze dne 28. listopadu 2013 (N 205/71 SbNU 417)].

13. Obecné soudy jsou v dané fázi trestního řízení obvykle odkázány na stručné a neúplné informace, jejichž důkladné ověření je limitováno řadou okolností [viz nález sp. zn. IV. ÚS 2227/12 ze dne 14. listopadu 2012 (N 189/67 SbNU 271)]; takové meze jsou patrné zejména v případech žádosti o mezinárodní spolupráci. Na vydávaný příkaz tedy nelze klást takový důraz (formální ani obsahový), jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by byl popřen smysl daného úkonu. Ústavní soud respektuje, že úkolem obecných soudů není "vyšetřit" prověřovanou trestnou činnost, ale posoudit existenci důvodného podezření a nezbytnost nařízení prohlídky. Z obsahu příkazu musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a uzavřel, že provedení prohlídky považuje za nezbytné (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13).

14. Podle nálezu sp. zn. I. ÚS 2024/15 ze dne 15. prosince 2015 (N 215/79 SbNU 461) je ústavně konformní příkaz, ze kterého je pro osobu jím dotčenou alespoň v základní míře patrné (seznatelné), z jakých skutečností plyne podezření, a že se v obydlí nachází věc důležitá pro trestní řízení. Dále musí být z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce dotčené osobě dostatečně zřejmé, na základě jakých skutečností soud dospěl k závěru, že je u ní nutné domovní prohlídku provést jako neodkladný úkon, a adresát (osoba povinná prohlídku strpět) musí rovněž zjistit na základě jakého podezření má být prohlídka provedena a jaké konkrétní skutečnosti podezření opodstatňují [obdobně například nález sp. zn. I. ÚS 515/12 ze dne 16. května 2012 (N 106/65 SbNU 451)].

15. Uvedené požadavky napadený příkaz k domovní prohlídce splňuje a požadované informace jsou z jeho odůvodnění patrné. Obvodní soud popsal okolnosti probíhajícího řízení, vztah věci ke stěžovateli, a v čem spatřuje důvodné podezření, že se v předmětných prostorách mohou nacházet dokumenty důležité pro objasnění šetřené trestné činnosti; poukázal i na nebezpečí účelové likvidace či významného znehodnocení hledaných věcí. Písemný příkaz tedy vydal příslušný orgán v rámci své pravomocí (čl. 2 odst. 2 Listiny), uvedl, co je předmětem jeho zájmu a kdo jím může disponovat. Dále uvedl, na základě jakých poznatků má za to, že omezení stěžovatele (povinnost strpět prohlídku) není neoprávněným zásahem do jeho soukromí (čl. 10 odst. 2 Listiny). Zvolený postup nebyl svévolný, obvodní soud postupoval podle zákonem stanovených pravidel (čl. 36 Listiny), stručně uvedl, v čem spatřuje důvodnost návrhu (čl. 12 odst. 2 Listiny), proč prohlídka nesnese odkladu a proč je nutné ji provést jako úkon neodkladný a neopakovatelný
podle § 160 odst. 4 trestního řádu.

16. Skutečnost, že se soudce plně ztotožnil s důkladnou argumentací státní zástupkyně, není porušením základních práv stěžovatele. Je-li předložen procesně i obsahově bezvadný návrh a z příkazu je zřejmé, že se s ním soudce vypořádal, není odkaz soudce na podrobnou argumentaci návrhu, z níž vyvodil svůj závěr o důvodnosti příkazu porušením základních práv (usnesení sp. zn. IV. ÚS 1263/19, bod 29). Pochybením není ani použití obdobné či shodné slovní formulace - pro posouzení věci je podstatné, že je to řádná reakce na konkrétní okolnosti toho kterého případu.

17. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost v části směřující proti vydání příkazu k domovní prohlídce podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

18. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti neshledal Ústavní soud důvod pro vydání předběžného opatření podle § 80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. O návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti podle § 39 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud výslovně nerozhodoval, neboť jí vyhověl fakticky tímto rozhodnutím, jakmile měl k dispozici požadované podklady.

19. Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že ve vztahu k obdobným prohlídkám podala návrh i společnost stěžovatele, její ústavní stížnost byla odmítnuta z části jako nepřípustná a z části jako zjevně neopodstatněná usnesením sp. zn. IV. ÚS 1277/25 ze
dne 21. května 2025. V dalším souvisejícím řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 1488/25 Ústavní soud dosud nerozhodl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2025

Pavel Šámal v. r.
předseda senátu