Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele nezl. Š. H., zastoupeného JUDr. Vladislavem Vnenkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pařížská 1075/5, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, sp. zn. 61 Tmo 5/2025 ze dne 27. 2. 2025, usnesení Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, sp. zn. 61 Tmo 1/2025 ze dne 16. 1. 2025 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6, soudu pro mládež, č. j. 16 Ntm 9201/2024-24 ze dne 21. 12. 2024, ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, soudu pro mládež, sp. zn. 16 Ntm 9201/2024 ze dne 27. 1. 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Proti stěžovateli bylo usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání pro provinění vraždy spáchané ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku v souběhu s proviněním těžkého ublížení na zdraví spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 trestního zákoníku v souběhu s proviněním výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit způsobem blíže uvedeným ve výroku předmětného usnesení.

2. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6, soudu pro mládež, č. j. 16 Ntm 9201/2024-24 ze dne 21. 12. 2024 byl stěžovatel vzat podle § 46 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen "zákon o soudnictví ve věcech mládeže"), ve spojení s § 67 písm. c) trestního řádu do vazby (výrok I.). Dále tímto usnesením obvodní soud rozhodl, že podle § 49 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže nepřijímá písemný slib obviněného (výrok II.) ani slib rodičů o převzetí obviněného do péče (výrok III.). Existenci vazebních důvodů obvodní soud odůvodnil tím, že provedl v rámci vazebního zasedání podrobný výslech obviněného mladistvého za účelem posouzení motivace předmětného jednání (pobodání tří lidí), nicméně i po výslechu motivaci označil za neznámou. Dodal, že není obvyklé, aby ve svém věku byl mladistvý držitelem dvou plynových pistolí, zavíracího nože, boxeru a slzotvorných prostředků a takto ozbrojen se pohyboval v nočních hodinách po městě. Ze skutečností, které obviněný mladistvý uvedl ve své výpovědi, obvodní soud dovodil, že postrádá potřebný náhled i sebereflexi na jednání, které je mu kladeno za vinu (sám se staví do pozice oběti), a poukázal na způsob vedených útoků (bodnutí do zad), u nichž je podle obvodního soudu jednání v nutné obraně prakticky vyloučeno. Zdůraznil, že jednání, které je obviněnému mladistvému kladeno za vinu, je vysoce společensky škodlivé, a že do současné doby není zřejmé, z jakých pohnutek se předmětného jednání dopustil. Podle obvodního soudu tak bylo nutné ve věci posoudit, zda stěžovatel netrpí nějakou duševní poruchou či patologií osobnosti, nemá agresivní sklony, nejednal pod vlivem návykových látek, v důsledku kterých zde přetrvává riziko, že by se obdobného jednání mohl dopustit opakovaně. V odůvodnění napadeného rozhodnutí obvodní soud uvedl, že vazební důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu byl dán v době rozhodování soudu, tento nebyl nahraditelný jinými instituty, a to dohledem Probační a mediační služby ČR z důvodu faktické nerealizovatelnosti elektronického monitoringu k datu rozhodování o vazbě, ani prohlášením rodičů o převzetí obviněného do péče, neboť není známo výchovné působení rodičů na obviněného mladistvého, kdy jejich případná výchovná opatření, např. zákaz kontaktu s kamarády, neodpovídají závažnosti jednání, ze kterého je mladistvý obviněn. Konstatoval, že si je vědom skutečnosti, že vazba mladistvého je mimořádným institutem v případě, nelze-li účelu vazby dosáhnout jinak, nicméně v daném případě s ohledem na osobnost obviněného, postoj k předmětnému jednání a zejména vysokou společenskou škodlivost tohoto jednání, je vazba důvodná a plně opodstatněná. Doplnil, že teprve po šetření poměrů v rodině, vlivu rodičů na mladistvého, bude možné uvažovat o nahrazení vazby dohledem Probační a mediační služby ČR za současného užití elektronické kontroly pohybu, k čemuž dodal, že ve věci bude dále nezbytné zadat vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie a o případném propuštění z vazby bude možné uvažovat po vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, kdy teprve s ohledem na závěry znaleckého zkoumání bude možné učinit závěr o tom, zda se skutečně jednalo o ojedinělý exces či zda obviněný mladistvý se určitým způsobem radikalizuje a hrozí opakování předmětného jednání.

3. Proti usnesení obvodního soudu, kterým byl stěžovatel vzat do vazby, podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze, soud pro mládež, napadeným usnesením sp. zn. 61 Tmo 1/2025 ze dne 16. 1. 2025 podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl a podle § 149 odst. 4 trestního řádu obvodnímu soudu uložil, aby doplnil chybějící výrok o navrženém nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. K vazebnímu důvodu konstatoval, že rozhodnutí o vazbě není presumováním viny, když pro takové rozhodnutí naopak postačuje, pokud v době rozhodování dosavadní poznatky nasvědčují možné vině obviněného, přičemž o ní není nutné, resp. bez předjímané viny ani možné, učinit definitivní závěr. Připomněl, že obdobně potom není možné ve vazebních věcech nalézt "jistotu", že obviněný bude jednat způsobem, v němž mu má zabránit vzetí do vazby z jednotlivých vazebních důvodů § 67 trestního řádu. V projednávaném případě tak lze tyto "konkrétní skutečnosti" podle městského soudu vyvozovat vzhledem k mimořádnosti projednávaného jednání patnáctiletého dítěte, spočívajícího v možném útoku vedeném mimo rámec nutné obrany tak nebezpečnou zbraní jako je nůž, navíc užitý dost možná zákeřně, zezadu, bez jakéhokoliv varování velmi razantním způsobem, se srozuměním v podobě event. následku spočívajícího v usmrcení poškozených. Dodal, že nelze vyloučit, že projednávaná trestná činnost může být motivována právě agresivními sklony mladistvého, poruchou jeho osobnosti či duševní poruchou, která může event. i snižovat jeho ovládací schopnosti, což nepochybně spolu s charakterem projednávané trestné činnosti zvyšuje obavu možného opakování této trestné činnosti mladistvým. I městský soud tak u mladistvého stěžovatele ve shodě s nalézacím soudem shledal důvody vazby předstižné. K námitce stěžovatele, že nebyly dodrženy podmínky pro vazební zasedání, městský soud uvedl, že z ústavněprávního hlediska byl smysl vazebního zasedání ve věci mladistvého nepochybně naplněn, byť jeho průběh vždy striktně neodpovídal postupům daným trestním řádem - tj. státní zástupce návrh na vzetí formálně nepřednesl, strany nebyly v úvodu dotázány na návrhy na provedení dalších šetření k posouzení důvodů vazby, a bylo porušeno pořadí při přednesu konečných návrhů. K nedostatečnému poučení stěžovatele uvedl, že by pouze nebylo možné jeho výslech z vazebního zasedání např. číst v hlavním líčení k odstranění rozporů podle § 207 odst. 2 trestního řádu a činit z něj skutkové závěry. Připustil, že obvodní soud pochybil, když nerozhodl o stěžovatelem navrženém nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, který jeho obhájce skutečně u vazebního zasedání přednesl, zároveň však shledal, že vady rozhodnutí neodůvodňují jeho zrušení. Uvedl, že nahrazení vazby umístěním mladistvého do péče důvěryhodné osoby, v daném případě rodičů, rovněž nepůsobí dostatečně z pohledu nahrazení předstižné vazby. K tomu dodal, že bez předchozího šetření OSPOD není zřejmé, v jakém výchovném prostředí mladistvý vyrůstá, přičemž stran jeho osoby příznivě nevyznělo ani hodnocení jeho školy. Je tudíž otázkou, jakou autoritou jsou pro něj vlastní rodiče, resp., do jaké míry jsou na něj schopni ještě v jeho věku výchovně působit. Závěrem podotkl, že úvahy obvodního soudu nad nedostatečností nahrazení vazby dohledem probačního úředníka jsou opodstatněné, když dohled představuje jen slabou náhražku vazby v obdobných závažných případech, zejména pokud ani dosud nebylo zjištěno, zda by jej event. bylo možné doplnit výkonem elektronické kontroly podle § 73 odst. 4 trestního řádu.

4. Obvodní soud následně vydal dne 27. 1. 2025 usnesení sp. zn. 16 Ntm 9201/2024, kterým rozhodl, že se podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu stěžovatelova vazba podle vazebního důvodu § 67 písm. c) trestního řádu nenahrazuje dohledem probačního úředníka. K tomu uvedl, že z pohledu soudu uložení probačního dohledu s elektronickým monitoringem i přes doporučení Probační a mediační služby není za současné důkazní situace způsobilým nahradit vazební důvod § 67 písm. c) trestního řádu, když by stěžovatel nadále docházel do školy. Uvedl, že by sice byl monitorován jeho pohyb, ale že ze zprávy školy bylo zjištěno, že obviněný mladistvý se ve školním kolektivu snaží zaujmout dominantní postavení, a to ne příliš vhodnými prostředky. Dále zdůraznil, že není známa motivace jednání obviněného mladistvého, pro které je trestně stíhán, není známo, zda netrpí nějakou duševní poruchou, jaký je jeho vztah k návykovým látkám, zda není osobou primárně agresivní, jakým způsobem jedná v zátěžových situacích a zda jeho agresivita neplyne z nějaké vnitřní frustrace, kterou si projevem agrese ventiluje. Probační a mediační služba by tak podle obvodního soudu v rámci dohledu a elektronického monitoringu měla přehled o pohybu obviněného mladistvého, což by se jevilo vhodným pro nahrazení vazebního důvodu § 67 písm. a) trestního řádu, nikoliv však důvodu § 67 písm. c) trestního řádu. Dodal, že je třeba, aby na základě vyšetření obviněného znalci bylo vyloučeno, že stěžovatel není společensky nebezpečný a že se obdobného jednání nedopustí ve škole.

5. Proti doplňujícímu usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou městský soud podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl napadeným usnesením ze dne 27. 2. 2025. K vazebnímu důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu uvedl, že "mladistvý měl projednávaný skutek spáchat způsobem, který se značně vymyká běžným pouličním potyčkám, kdy je nezbytné znalecky zkoumat jeho osobu, jak opětovně připomíná nalézací soud spolu s nepříznivě vyznívajícím hodnocením jeho osoby školou. Obava, že by mohl svou trestnou činnost opakovat, pak nesouvisí samozřejmě jen s jeho cestou či pobytem ve školském zařízení, jak navozuje podaná stížnost. Spíše je odvislá od úvahy, že projednávaná trestná činnost může být motivována agresivními sklony mladistvého, poruchou jeho osobnosti či duševní poruchou, která může event. i snižovat jeho ovládací schopnosti - což, jak stížnostní soud již konstatoval ve svém předchozím usnesení, nepochybně spolu s charakterem projednávané trestné činnosti zvyšuje obavu možného opakování této trestné činnosti mladistvým. Z tohoto pohledu pak není zřejmé, jak by vazbu mladistvého mohl účinně nahradit dohled probačního úředníka, který by se interakce mladistvého s okolím jistě neúčastnil - pouze by mladistvého event. za pomoci elektronického monitorovacího zařízení mohl sledovat, kde se aktuálně nachází a zda dodržuje případný doprovodný režim stanoveného dohledu, nikoliv však mu zabránit v případných dalších erupcích jeho dost možná značně problematické a nyní zkoumané agresivity a nezdrženlivosti". Dále nesouhlasil se stěžovatelem v tom, že by napadené usnesení obvodního soudu ze dne 27. 1. 2025 představovalo nové rozhodování o vazbě, namísto doplnění rozhodnutí původního, když již z citace 149 odst. 4 trestního řádu výroku v pořadí druhého usnesení obvodního soudu má být patrné, že jde o doplnění prvního rozhodnutí.

6. Stěžovatel byl rozhodnutím obvodního soudu propuštěn z vazby. O stěžovatelově žádosti o propuštění z vazby ze dne 2. 2. 2025 bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 Nt 7501/2025 ze dne 21. 2. 2025 tak, že se stěžovatel propouští z vazby na svobodu, za stanovení dohledu probačního úředníka, při současném výkonu elektronické kontroly plněním povinností uložených v souvislosti s tímto opatřením prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci pohybu stěžovatele. Stěžovatel byl současně rozhodnutím obvodního soudu umístěn do péče důvěryhodných osob, a to rodičů.

II.
Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel namítá, že písemné vyhotovení usnesení o vzetí do vazby pak nedostává požadavkům vyčerpávajícího odůvodnění vazebního rozhodnutí tak, jak požaduje ustálená judikatura Ústavního soudu, kdy je odůvodněno pouze povšechným a neurčitým způsobem, aniž by byl respektován zesílený princip ultima ratio vazby a povinnost vyčerpávajícího a řádného odůvodnění tak, jak je vyžadováno v řízení ve věcech mladistvých, jakož i podrobné odůvodnění, z jakého důvodu není možno účelu vazby v době rozhodování soudu dosáhnout mírnějším způsobem. Řízení předcházející vydání usnesení o vzetí do vazby pak je podle stěžovatele zatíženo vysokým množstvím procesních vad, kdy mj. bylo zásadním způsobem porušeno právo mladistvého obviněného na kontradiktornost vazebního zasedání, ml. obviněný nebyl před započetím svého výslechu řádně poučen a soudkyně obvodního soudu v průběhu vazebního zasedání, jakož i v rámci ústního odůvodnění usnesení, opakovaně porušila presumpci neviny ml. obviněného, kdy dala opakovaně najevo, že ml. obviněného považuje za vinného skutkem, který je mu kladen policejním orgánem za vinu. Tyto vady nebyly podle stěžovatele napraveny ani cestou řádného opravného prostředku, o němž rozhodoval městský soud, jako soud stížnostní. Namítá porušení čl. 5 Úmluvy a čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Upozorňuje, že ke skutku opakovaně uváděl, že měl mimořádný strach o život svůj a svého kamaráda. Stěžovatel dále poukazuje na to, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu tak již nedostatečné odůvodnění rozhodnutí o vzetí do vazby či o dalším ponechání obviněného ve vazbě je samo o sobě důvodem pro konstatování porušení čl. 8 Listiny a zrušení napadených rozhodnutí (odkazuje přitom na nález sp. zn. IV. ÚS 226/05 ze dne 21. 6. 2005, II. ÚS 897/08 ze dne 12. 8. 2008). Na výslovnou námitku nedostatku odůvodnění usnesení o vzetí stěžovatele do vazby bylo tedy stížnostním soudem reagováno v zásadě pouze formálně, čímž došlo k porušení řádného vypořádání se s argumentací stěžovatele v rámci uplatněného opravného prostředku.

8. V rozporu s § 73g odst. 1 věty první trestního řádu nebyla referující soudkyní podána zpráva o stavu věci. Dle téhož ustanovení, věty druhé pak nebyl ze strany přítomného státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze přednesen, ani nijak konstatován návrh na vzetí mladistvého obviněného do vazby. V rozporu s § 73g odst. 2 trestního řádu nebyl dán prostor ml. obviněnému, resp. jeho obhájcům k vyjádření k návrhu na vzetí mladistvého obviněného do vazby, jakož i obviněnému, resp. obhájcům nebyl dán prostor k podání návrhů na provedení šetření pro potřeby rozhodnutí o vazbě. Před započetím výslechu ml. obviněného pak nebylo dáno dostatečné poučení, tak, jak požaduje trestní řád, avšak ani ve smyslu příslušných ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Přitom primárním smyslem zákona o soudnictví ve věcech mládeže je zajištění právě odpovídajícího a mírnějšího zacházení s mladistvými v průběhu trestního řízení, kdy pro posouzení ústavního souladu řízení předcházejícího vydání usnesení o vzetí do vazby lze za zásadní pokládat zejména absenci poučení o tom, že mladistvý obviněný může být vzat do vazby pouze tehdy, nelze-li účelu vazby dosáhnout jinak, jakož i o tom, že každé rozhodnutí o vazbě musí být náležitě odůvodněno.

9. Stěžovatel dále zdůrazňuje, že mladistvý může být vzat do vazby jedině tehdy, nelze-li účelu vazby dosáhnout jinak a rozhodnutí o vzetí do vazby musí být řádně odůvodněno. (odkazuje na komentář k § 42 zákona o soudnictví ve věcech mládeže autorek Brucknerová, E., Hrušáková, M., Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, Komentář, Praha: Wolters Kluwer, 2015.) Dodává, že vzhledem k tomu, že jiné relevantní důvody, které by bylo možno podřadit pod důvod dle § 67 písm. c) trestního řádu, tvrzeny nebyly, pak došlo ke vzetí do vazby výhradně z důvodu vyšetření duševního stavu stěžovatele. A konečně, pokud jde o nahrazení vazby dohledem probačního úředníka za současného výkonu elektronické kontroly, upozorňuje, že ke dni rozhodnutí o vzetí do vazby (tj. 21. 12. 2024) nalézací soud uvedl, výkon elektronické kontroly není technicky proveditelný. Městský soud v Praze se k tomuto bodu uplatněnému ve stížnosti stěžovatele nevyjádřil vůbec, byť ke dni rozhodnutí o stížnosti byl již systém elektronické kontroly technicky proveditelný, jak ostatně uvedla ve svém přípise státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. Takový postup považuje stěžovatel za nesprávný a rozporný s jeho výše uvedenými základními právy.

III.
Vyjádření účastníků řízení

10. Obvodní soud ve vyjádření uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by stěžovatel nebyl seznámen s předmětem konání vazebního zasedání. Naopak podle něj byl stěžovatel seznámen s předmětem konání vazebního zasedání, tj. že soud bude rozhodovat, zda jsou u něj dány důvody pro vzetí do vazby či zda je možné ho propustit ze zadržení na svobodu. Z pohledu soudu nedošlo k porušení principu presumpce neviny stěžovatele, soudkyně pouze poukázala na to, že se jeho jednání vymyká běžně posuzovaným případům pouličních šarvátek. K nutné obraně se soudkyně vyjádřila, aniž by chtěla předjímat závěry, že v případech nutné obrany nebývá útok veden zezadu. Obvodní soud dodal, že si je vědom skutečnosti, že vazba u mladistvého je mimořádným institutem, "nicméně s ohledem na vysokou společenskou škodlivost jednání obviněného mladistvého [jméno] a nutnost ochrany společnosti před obdobnými závažnými incidenty" dospěl k jednoznačnému závěru, že v době, kdy rozhodoval a neměl k dispozici alespoň předběžné výsledky znaleckého zkoumání duševního stavu mladistvého, šetření OSPOD v rodině, ani šetření Probační a mediační služby ČR k příp. nahrazení vazby probačním dohledem s elektronickým monitoringem, vazební důvod dle § 67 písm. c) trestního řádu u stěžovatele nepochybně dán byl. Závěrem dodal, že jakmile byly k dispozici předběžné závěry znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie po vyšetření obviněného a soud měl k dispozici výsledky šetření Probační a mediační služby k elektronickému monitoringu, byl stěžovatel okamžitě propuštěn z vazby na svobodu se stanovením dohledu probačního úředníka a uložením výkonu elektronické kontroly.

11. Městský soud v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadených usnesení sp. zn. 61 Tmo 1/2025 a sp. zn. 61 Tmo 5/2025.

12. V replice stěžovatel uvedl, že v rámci podané ústavní stížnosti ani nebylo tvrzeno, že by stěžovatel nebyl seznámen s předmětem konání vazebního zasedání, ale že v rozporu s § 73g odst. 1 trestního řádu nebyla soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 6 při zahájení vazebního zasedání na podkladě spisu podána zpráva o stavu věci a současně nebyl ze strany přítomného státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze přednesen, ani nijak konstatován návrh na vzetí mladistvého obviněného do vazby. Dodal, že ve vyjádření soudu nebylo reagováno na vytknutá pochybení (obsažená zejména na str. 6-8 ústavní stížnosti), která mají vliv na správnost, resp. ústavnost průběhu vazebního zasedání, jako je zejména nemožnost obhájců vyjádřit se k návrhu na vzetí stěžovatele do vazby, event. nedostatečné, a tedy nikoliv zákonné poučení stěžovatele, před započetím výslechu stěžovatele.

13. Stěžovatel dále poukazuje na usnesení obvodního soudu o vzetí do vazby ze dne 21. 12. 2024, kde je v bodě č. 6 uvedeno, že soud provedl v rámci vazebního zasedání podrobný výslech obviněného mladistvého za účelem posouzení motivace předmětného jednání, "nicméně tato motivace zůstává nadále neznámá". Z pohledu stěžovatele pak již jen toto vyjádření svědčí o porušení presumpce neviny, neboť posuzování motivace obviněného, coby jednou ze složek subjektivní stránky je jednou z věcí, kterou je nutno prokazovat v rámci průběhu celého trestního řízení. Jinými slovy vyjádřeno, je-li z pohledu soudu již na počátku trestního řízení posuzována "motivace" obviněného, svědčí to minimálně o implicitním předjímáním viny takového obviněného. Zopakoval, že z jeho pohledu některé výroky pronesené soudkyní obvodního soudu ve vazebním zasedání přesahují limity dovětku § 67 trestního řádu. O opakovaném porušení presumpce neviny svědčí podle stěžovatele i vyjádření obvodního soudu, ve kterém obvodní soud uvedl, že vazba byla nutná s ohledem na vysokou společenskou škodlivost jednání obviněného mladistvého a nutnost ochrany společnosti před obdobnými závažnými incidenty.

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

14. Obsahem institutu vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů zbavení osobní svobody obviněného podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení (již nález sp. zn. Pl. ÚS 4/94 ze dne 12. 10. 1994, z poslední doby např. nález sp. zn. III. ÚS 35/24 ze dne 17. 7. 2024). Možnost takového zbavení osobní svobody výslovně připouští čl. 8 odst. 5 Listiny, podle něhož nesmí být nikdo vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

15. Aby soud dostál ústavněprávnímu požadavku zdrženlivosti ve vazebních věcech a imperativu maximální šetrnosti k právům obviněného, musí soud výslovně, přehledně a logicky vysvětlit, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se obviněný bude chovat způsobem uvedeným v § 67 písm. a) až c) trestního řádu, a to za podmínek stanovených v dovětku tohoto ustanovení (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 612/06 ze dne 30. 11. 2006, nález sp. zn. I. ÚS 2987/22 ze dne 8. 12. 2022, bod 20). Soud musí tedy zároveň výslovně uvést, proč je v daném případě vazba opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení, a že ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze tohoto účelu dosáhnout jinak (srov. i § 71 odst. 2 trestního řádu a dále např. nález ve věci sp. zn. I. ÚS 161/04 ze dne 25. 5. 2004). Ústavní soud se proto při kontrole ústavnosti napadených rozhodnutí nemůže spokojit s jen povšechným odůvodněním, z něhož neplyne, že soud existenci vazebních důvodů zkoumal pečlivě a ve všech souvislostech daného případu.

16. Ustanovení § 73c trestního řádu uvádí, že v odůvodnění rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby musí být, kromě obecných náležitostí (§ 134 trestního řádu), výslovně uvedeny a) skutečnosti, které odůvodňují podezření ze spáchání trestného činu, pro který je obviněný stíhán, b) konkrétní skutečnosti, ze kterých jsou dovozovány důvody vazby a c) důvody, pro které nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným opatřením. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že na rozhodnutí o vazbě se vztahují všechny obecné požadavky na soudní rozhodnutí, zejména požadavky náležitého odůvodnění a zákazu libovůle, které lze dovodit z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Z rozhodnutí tudíž musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, a to při respektování skutečnosti, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti, a nikoli jistoty ohledně důsledků, které mohou nastat (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1664/23 ze dne 17. 10. 2023).

17. Konkrétně k vazbě předstižné pak Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 612/06 ze dne 30. 11. 2006 uvedl, že podle § 67 písm. c) trestního řádu je účelem vazby zajistit osobu obviněného, u něhož je za podmínek dovětku citovaného ustanovení dána důvodná obava, vyplývající z konkrétních skutečností, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. Tento vazební důvod se do určité míry odlišuje od zbylých dvou a je založen na předpokladu, že účelem trestního řízení je i předcházení trestné činnosti. Vedle snadno zjistitelných skutečností (např. obviněný byl již opakovaně během delšího časového úseku za uvedenou trestnou činnost postihován, nacházel-li se např. v době, kdy měl trestnou činnost páchat, ve zkušební době podmíněného propuštění, a že tedy způsob života nemění ani pod hrozbou trestu apod. (srov. rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 605/04 ze dne 18. 11. 2004), musí soud vyhodnotit též současnou aktuální situaci obviněného. Existence tohoto vazebního důvodu bude závislá na osobním postoji obviněného, jeho sklonech, návycích, na jeho aktuálním zdravotním stavu, rodinném zázemí a na prostředí, v němž se obviněný pohybuje. Přiměřené zhodnocení těchto aspektů musí být z odůvodnění rozhodnutí seznatelné.

18. Podle § 46 zákona o soudnictví ve věcech mládeže může být mladistvý vzat do vazby jedině tehdy, nelze-li účelu vazby dosáhnout jinak. Soudy pro mládež, které rozhodují ve vazebních věcech mladistvých, musí proto zvažovat, zda v případě, že je naplněn některý z vazebních důvodů, lze nahradit vazbu jiným institutem, který by nahradil její účel [umístěním mladistvého obviněného v péči důvěryhodné osoby (§ 50 zákona o soudnictví ve věcech mládeže), dohledem probačního úředníka podle § 49 zákona o soudnictví ve věcech mládeže (případně v kombinaci s uložením výkonu elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s tímto opatřením podle § 73 odst. 4 trestního řádu), či za využití předběžných opatření podle § 88c trestního řádu]. Měly by odůvodnit, proč ani případná kombinace institutů nahrazujících vazbu nemůže nahradit účel vazby, přičemž by měly mít na zřeteli, že "[o]mezení užití vazby pouze v krajním případě je dáno nutností zvýšené ochrany mladistvých vzhledem k jejich nevyzrálosti, k jejich neukončenému tělesnému a duševnímu vývoji, tedy k jejich větší křehkosti. Na mladistvé může vazba působit mnohem negativnějším způsobem nežli na dospělou osobu a způsobit tak v psychickém stavu mladistvého nepříznivé následky, které byly pozorovány a jsou dokumentovány i v odborné literatuře" (Žatecká, E., Hrušáková, M., Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, Komentář, Praha: Wolters Kluwer, 2015, str. 127). Článek 37 písm. b) Úmluvy o právech dítěte stanoví smluvním stranám povinnost zabezpečit, aby žádné dítě nebylo nezákonně nebo svévolně zbaveno svobody, přičemž zatčení, zadržení nebo uvěznění dítěte se provádí v souladu se zákonem a používá se pouze jako krajní opatření a na nejkratší nutnou dobu. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva pak plyne, že v případě využití některého ze zajišťovacích institutů vůči mladistvému obviněnému je třeba zvážit alternativy zajištění (rozhodnutí ve věci Güveç proti Turecku ze dne 20. 1. 2009, stížnost č. 70337/01, bod 108; ve věci Agit Demir proti Turecku ze dne 27. 2. 2018, stížnost č. 36475/10, body 44-45). ESLP také zdůrazňuje, že vazba v případě mladistvých by měla být použita až jako poslední opatření a měla by trvat co nejkratší dobu (srov. např. rozsudek ESLP Korneykova proti Ukrajině ze dne 19. 1. 2012, stížnost č. 39884/05, bod 44 a v něm odkazovanou judikaturu). Ve věci Korneykova proti Ukrajině, ve které byly předmětem přezkumu rozhodnutí o vazbě čtrnáctileté nezletilé, ESLP vytkl soudům, že neupřesnily, proč okolnosti stěžovatelčina případu považují za "výjimečné".

19. Ústavní soud optikou výše uvedených principů přistoupil k posouzení závěrů, jimiž obecné soudy v napadených rozhodnutích odůvodnily nutnost vzetí stěžovatele do tzv. předstižné vazby a nemožnost nahrazení vazby jiným institutem nahrazujícím vazbu. Zároveň se nejprve zabýval tím, zda byly ve stěžovatelově věci naplněny procesní podmínky vazebního řízení.

20. Ústavní soud stěžovateli nepřisvědčil v tom, že by postupem obvodního soudu při vazebním zasedání byla porušena jeho základní práva. Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 321/04 ze dne 24. 2. 2005 zdůrazňuje, že pokud soud pro mládež v řízení o vzetí do vazby neumožní mladistvé, resp. obhajobě mladistvé vyjádřit se k navrhovanému omezení osobní svobody a případně navrhnout opatření vazbu nahrazující, dopouští se porušení nejen čl. 5 odst. 1 Úmluvy a čl. 8 odst. 2 Listiny, ale i norem jednouchého práva, resp. trestního řádu. V projednávané věci však již z prvních vteřin záznamu vazebního zasedání (CD s jeho záznamem je na č. l. 16 spisu obvodního soudu sp. zn. 16 Ntm 9201/2024) plyne, že soudkyně obvodního soudu zahájila jednání slovy: "Tak takže budete vyslechnut k tomu, zda jsou u Vás dány důvody pro vzetí do vazby nebo zda tedy Vás lze propustit ze zadržení na svobodu". Následně byl stěžovatel poučen, že má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o tom, že není povinen vypovídat, že může uvádět okolnosti a důkazy svědčící jeho obhajobě, jakož i návrhy a podávat opravné prostředky. Z protokolu (č. l. 9 spisu sp. zn. 16 Ntm 9201/2024) pak vyplývá, že před zahájením vazebního zasedání byl stěžovateli, obhájci a zástupci OSPOD krátkou cestou doručen návrh na vzetí stěžovatele do vazby, a že stranám bylo umožněno se s návrhem státního zástupce seznámit. Obhájci stěžovatele zároveň v řízení navrhovali opatření nahrazující vazbu, o jejich návrzích bylo v řízení rozhodnuto. Z uvedeného plyne, že požadavky plynoucí z Listiny a z Úmluvy na vazební zasedání byly obvodním soudem dodrženy.

21. Pokud jde o procesní postup obvodního a městského soudu, lze za vadu prvního napadeného rozhodnutí označit absenci výroku o návrhu na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka v rozhodnutí obvodního soudu. V nálezu sp. zn. II. ÚS 4085/17 ze dne 24. 4. 2018 Ústavní soud ve vztahu k vazebním rozhodnutím zdůraznil, že pouze výroky rozhodnutí mají způsobilost, na rozdíl od vlastního odůvodnění, zakládat právní následky a nabývat právní moci. Městský soud však tím, že podle § 149 odst. 4 trestního řádu usnesením ze dne 16. 1. 2025 uložil obvodnímu soudu, aby chybějící výrok doplnil, zhojil nedostatek usnesení obvodního soudu ze dne 21. 12. 2024. Tento postup lze akceptovat s ohledem na zásadu kontradiktornosti řízení a zajištění stěžovatelovy možnosti podat proti rozhodnutí o návrhu stížnost. Stěžovatelovo postavení se uvedeným postupem nezhoršilo. V souladu se zásadou minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů Ústavní soud proto neshledal v postupu krajského soudu při aplikaci § 149 odst. 4 trestního řádu porušení zákonných ustanovení promítajících se do roviny protiústavnosti, neboť v posuzované věci obecné soudy interpretovaly a aplikovaly trestní řád ústavněprávně konformním způsobem.

22. Ústavní soud se dále zabýval námitkami stěžovatele, směřujícími proti rozhodnutí o vzetí do předstižné vazby.

23. V případě vazby předstižné podle § 67 písm. c) trestního řádu je jejím smyslem zajistit osobu obviněného, u něhož je dána důvodná obava, vyplývající z konkrétních skutečností, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. Z výše uvedené podrobné rekapitulace odůvodnění napadených rozhodnutí (srov. body 2 až 5 tohoto usnesení) dospěl Ústavní soud k závěru, že obvodní soud opřel důvodnost předstižné vazby zvláště o skutečnost, že stěžovatel disponoval dvěma plynovými pistolemi, nožem, boxerem a slzotvorným sprejem a závěr, že stěžovatel postrádá potřebný náhled i sebereflexi na jednání, které je mu kladeno za vinu. Zároveň zdůraznil vysokou společenskou škodlivost jednání, které je stěžovateli kladeno za vinu, a nutností posoudit, zda stěžovatel netrpí nějakou duševní poruchou či patologií osobnosti, nemá agresivní sklony, nejednal pod vlivem návykových látek, v důsledku kterých zde přetrvává riziko, že by se obdobného jednání mohl dopustit opakovaně. Městský soud pak dodal, že důvodnost vazby plyne i z "mimořádnosti projednávaného jednání patnáctiletého dítěte", spočívajícího v možném útoku vedeném mimo rámec nutné obrany tak nebezpečnou zbraní jako je nůž, zezadu, bez jakéhokoliv varování velmi razantním způsobem (usnesení městského soudu ze dne 16. 1. 2025, bod 13).

24. Podle Ústavního soudu bylo možno dospět k závěru, že obvodní a městský soud odůvodnily na základě konkrétních skutečností existenci důvodů pro předstižnou vazbu, u stěžovatele soudy dovodily obavu z toho, že by u stěžovatele mohlo dojít k opakování téhož trestného činu nebo spáchání trestného činu téže povahy. Shledaly, že si stěžovatel byl schopen opatřit zbraně, které použil vůči poškozeným během projednávaného jednání, přičemž z odůvodnění napadených rozhodnutí plyne, že soudy popsaly obavu, že by se stěžovatel mohl obdobného jednání dopustit opakovaně. I konkrétní okolnosti stíhané trestné činnosti nepochybně mohou založit důvodnou obavu z existence vazebního důvodu (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2208/13 ze dne 11. 12. 2013). Městský soud pak popsal, proč je stěžovatelova věc mimořádná, a z čeho tato mimořádnost s ohledem na faktické skutečnosti věci, plyne (srov. závěry v rozsudku ESLP ve věci Korneykova proti Ukrajině, bod 46).

25. V usnesení městského soudu sp. zn. 61 Tmo 1/2025 ze dne 16. 1. 2025 a usnesení obvodního soudu č. j. 16 Ntm 9201/2024-24 ze dne 21. 12. 2024, obecné soudy dostatečně zdůvodnily i závěr, proč nemohly použít jiný prostředek než vazbu podle § 46 zákona o soudnictví ve věcech mládeže a § 67 písm. c) trestního řádu, když uvedly, že neměly dostatečné informace k posouzení stěžovatelovy osoby, poměrů v jeho rodině a možnosti výkonu elektronické kontroly v bydlišti stěžovatele. Dospěly k závěru, že k dosažení sledovaného účelu (ochrany společnosti) nelze využít jiného prostředku. Zároveň v napadených rozhodnutích vysvětlily, proč nepřijaly stěžovatelem navrhované záruky. S ohledem na obsah usnesení městského soudu sp. zn. 61 Tmo 1/2025 ze dne 16. 1. 2025 a existenci doplňujícího usnesení obvodního soudu ze dne 27. 1. 2025, i usnesení obvodního soudu č. j. 16 Ntm 9201/2024-24 ze dne 21. 12. 2024 v ústavněprávním přezkumu obstojí. Nutno dodat, že v otázce dostatečnosti odůvodnění Ústavní soud nahlíží na rozhodnutí obecných soudů v předcházejícím řízení ve svém souhrnu. Městský soud tak doplnil chybějící argumentaci obvodního soudu. Ústavní soud k tomu dodává, že formulace, které obvodní a městský soud použily, nepovažuje za porušení zásady presumpce neviny. Vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení a rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že jej obecný soud vede vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoli jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě (srov. nález sp. zn. II. ÚS 2086/14 ze dne 16. 9. 2014).

26. Ústavní soud se dále zabýval námitkami stěžovatele, směřujícími proti rozhodnutí o nenahrazení vazby dohledem probačního úředníka.

27. Právní úprava institutů nahrazujících vazbu obsažená v § 73 a 73a trestního řádu (zde i ve spojení s § 49 zákona o soudnictví ve věcech mládeže) je projevem přístupu k vazbě jako prostředku ultima ratio, jehož využití je přípustné pouze v krajních případech, kdy sledovaného účelu nelze dosáhnou jinak. Samotná existence důvodů vazby nepostačuje k rozhodnutí o vzetí do vazby nebo o jejím dalším trvání, ale kromě dalších materiálních podmínek je nezbytné se zabývat i otázkou, zda výkon vazby nemůže být nahrazen některým ze surogátů vazby.

28. V době, kdy obecné soudy rozhodovaly o možnosti nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, měly obvodní soud a městský soud již delší čas k tomu, aby mohly posoudit možnosti nahrazení vazby jiným institutem. Tomu by měla odpovídat i kvalita odůvodnění rozhodnutí. Ústavní soud dovozuje ze znění a účelu zákona o soudnictví ve věcech mládeže, ve spojení s čl. 32 odst. 1 Listiny a čl. 37 písm. b) Úmluvy o právech dítěte povinnost orgánů činných v trestním řízení aplikovat u mladistvých obviněných vyšší standard pro odůvodnění nutnosti zajistit účel trestního řízení omezením osobní svobody ve formě vazby (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1816/13 ze dne 11. 7. 2013) a nemožnosti jejího nahrazení. Jak již bylo uvedeno výše, stává se řádné splnění této povinnosti navíc naléhavějším s plynutím času, který měly orgány činné v trestním řízení pro vyvrácení všech pochybností o potřebnosti vazby a pro zajištění ohrožených prvků účelu trestního řízení jiným pro základní práva a svobody obviněné osoby mírnějším způsobem. V době, kdy obvodní soud rozhodoval o návrhu na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, již měl k dispozici i stanovisko Probační a mediační služby ze dne 20. 1. 2025 (č. l. 90). Obsahovalo sdělení, že stěžovatel je vhodný k uložení náhrady vazby dohledem s opatřením elektronickým monitorovacím systémem a že má dobré rodinné zázemí. Obvodní soud v napadeném usnesení sp. zn. 16 Ntm 9201/2024 ze dne 27. 1. 2025 uvedl, že ani po zvážení zprávy Probační a mediační služby nebylo za uvedené důkazní situace možné nahradit vazební důvod § 67 písm. c) trestního řádu, když by stěžovatel nadále docházel do školy. Ústavní soud konstatuje, že úvahy obvodního soudu, postavené na tom, že u stěžovatele nelze nahradit vazbu podle § 67 písm. c) trestního řádu (vazba předstižná), když by stěžovatel v případě uložení dohledu a elektronické kontroly nadále docházel do školy, jsou v dané věci nedostatečné. Obvodní soud se nevypořádal s možností, že by stěžovatel nedocházel do školy, ale např. zůstával s elektronickým monitoringem v domě rodičů a studoval distančně. Obvodní soud pak v napadeném usnesení (zrekapitulovaném v bodě 3 tohoto usnesení) k nemožnosti nahrazení vazby dodal, že není známa motivace jednání, pro které je stěžovatel trestně stíhán, že není známo, zda netrpí nějakou duševní poruchou, jaký je jeho vztah k návykovým látkám, zda není osobou primárně agresivní, jakým způsobem jedná v zátěžových situacích a zda jeho agresivita neplyne z nějaké vnitřní frustrace, kterou si projevem agrese ventiluje. Takové konstatování sice naznačuje úvahy soudu, ale věcně přímo neuvádí, z jakého důvodu nebylo možno vazbu nahradit. Jak plyne z výše uvedených obecných principů, v případě rozhodování o vazbě mladistvých a (ne)možnosti jejího nahrazení institutem nahrazujícím vazbu, je povinností obecných soudů pečlivě vysvětlit důvody vedoucí k nutnosti držení mladistvého ve vazbě i mimořádnost okolností, které vedou nezbytnosti tohoto krajního opatření (srov. § 46 zákona o soudnictví ve věcech mládeže).

29. I když odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu trpí nedostatky, nedosahují dle názoru Ústavního soudu takového rozměru, že by jimi došlo k porušení stěžovatelových základních práv a svobod. V projednávané věci je totiž zásadní, že městský soud doplnil chybějící úvahy obvodního soudu a tím vady zhojil. Městský soud v rozhodnutí o stížnosti proti usnesení obvodního soudu ze dne 27. 1. 2025 dodal, že obava, že by mohl svou trestnou činnost opakovat, nesouvisí jen s jeho cestou či pobytem ve školském zařízení. Konstatoval, že projednávaná trestná činnost může být motivována agresivními sklony mladistvého, poruchou jeho osobnosti či duševní poruchou, která může event. i snižovat jeho ovládací schopnosti. Z tohoto pohledu pak podle městského soudu nebylo zřejmé, jak by vazbu mladistvého mohl účinně nahradit dohled probačního úředníka, který by se interakce mladistvého s okolím jistě neúčastnil - pouze by mladistvého event. za pomoci elektronického monitorovacího zařízení mohl sledovat, kde se aktuálně nachází a zda dodržuje případný doprovodný režim stanoveného dohledu, nikoliv však mu zabránit v opakování trestné činnosti. Odkázal tak fakticky na skutečnost, že ve stěžovatelově věci v době rozhodování soudů o napadených rozhodnutích dosud nebyla zajištěna zpráva znalců (obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie - dětská psychiatrie a psychiatrie, klinická psychologie, sexuologie dospělých i dětí a mládeže), přibraných opatřením policejního orgánu č. j. KRPA-387658-141/TČ-2024-000071 ze dne 6. 1. 2025 (č. l. 74 spisu obvodního soudu sp. zn. 16 Ntm 9201/2024). Je skutečností, že městský soud sice přímo na nutnost znaleckého zkoumání v odůvodnění neodkazuje, uvádí však alespoň, že stěžovatelova osobnost je nyní zkoumána (závěr odst. 7 usnesení městského soudu ze dne 27. 2. 2025). Pokud pro omezení osobní svobody jednotlivce relevantní a dostatečné důvody existují a tyto jsou dotčené osobě známy z předchozích vazebních rozhodnutí, nelze dovodit, že nedostatky odůvodnění konkrétního rozhodnutí poruší právo na osobní svobodu dotčené osoby (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1694/14 ze dne 28. 7. 2014, bod 43). Nakonec zrušení takového rozhodnutí Ústavním soudem, pokud by se zároveň domníval, že dříve uvedené vazební důvody, které nebyly nijak zpochybněny a jsou pro vazbu dostačující, by bylo zcela formálním aktem. Dotčený soud by totiž po kasaci svého rozhodnutí pouze vydal nové rozhodnutí, ve kterém by uvedl již známé a Ústavním soudem aprobované důvody (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1694/14 ze dne 28. 7. 2014). Lze tak uzavřít, že rozhodnutí městského soudu obsahuje dostatečné odůvodnění k tomu, proč nebylo možné účelu vazby dosáhnout jejím nahrazením dohledem probačního úředníka.

30. Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že z nálezu sp. zn. I. ÚS 2883/13 ze dne 21. 1. 2014 plyne, že jestliže je obviněný vzat do vazby výhradně z důvodů svědčících o nutnosti zajistit vyšetření jeho duševního stavu, jedná se o porušení čl. 8 odst. 5 Listiny. V samotném nálezu sp. zn. I. ÚS 2883/13 se však zároveň uvádí (současně viz též skutkové okolnosti tehdy řešené ústavní stížnosti - viz bod 3 odůvodnění nálezu sp. zn. I. ÚS 2883/13 - krajský soud podanou stížnost zamítl, když uvedl, že ani zpracováním posudku důvody vazby nepominuly, neboť stěžovatel mařil probíhající trestní stíhání i tím, že si nepřebíral poštu a stal se nekontaktním), že Ústavní soud "neoprávněný zásah do práv stěžovatele shledává především od časového okamžiku, kdy bylo (ve vazbě) dokončeno vyšetření jeho duševního stavu. Pokud by byl býval stěžovatel alespoň po takovémto vyšetření z vazby bezprostředně propuštěn, bylo by snad ještě možno zvažovat, zda se jedná o pochybení intenzity vyžadující zásah Ústavního soudu, kdy podmínky pro omezení osobní svobody stěžovatele po určitou dobu, byť pomocí jiného institutu trestního řádu (pozorování ve zdravotnickém ústavu), byly dány." (viz bod 25 nálezu sp. zn. I. ÚS 2883/13). Co je pro nyní projednávanou věc podstatné, v případu stěžovatele výše popsaná situace nastala. Stěžovatel byl bezprostředně po skončení znaleckého šetření (zpráva znalce na č. l. 17 spisu 1 Ntm 7501/2025 ze dne 18. 2. 2025) z vazby propuštěn usnesením obvodního soudu sp. zn. 1 Ntm 7501/2025 ze dne 21. 2. 2025.

31. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2025

Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu