Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky P. K., zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 23 Co 244/2024-53 ze dne 29. listopadu 2024 a usnesení Okresního soudu ve Svitavách č. j. 28 E 7/2024-28 ze dne 21. května 2024, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu ve Svitavách, jako účastníků řízení, a O. K. a nezletilých V. K. a V. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka (matka nezletilých vedlejších účastnic) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva nezletilých vedlejších účastnic, aby bylo rozhodováno v jejich nejlepším zájmu.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že usnesením Okresního soudu ve Vyškově č. j. 0 Nc 2004/2021-1450 ze dne 4. 12. 2023 bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo vedlejšímu účastníkovi (dále jen "otec") uloženo, aby platil výživné ve výši 4 000 Kč pro nezletilou V. a 3 000 Kč pro nezletilou V. splatné k rukám stěžovatelky vždy do 15. dne v měsíci předem (dále též "předběžné opatření"). Usnesení bylo vykonatelné ode dne 7. 12. 2023.

3. Stěžovatelka podala dne 3. 1. 2024 návrh na výkon předběžného opatření s odůvodněním, že otec neuhradil výživné v prosinci 2023 i na měsíc leden 2024. Návrhu Okresní soud ve Svitavách (dále jen "okresní soud") nejprve vyhověl usnesením č. j. 28 E 7/2024-14 ze dne 29. 2. 2024. Otec podal dne 11. 4. 2024 návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, který odůvodnil tím, že výživné hradil v každém měsíci, a přiložil výpis ze svého účtu za období od 14. 12. 2023 do 15. 3. 2024. Stěžovatelka se k návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí vyjádřila tak, že po vydání předběžného opatření byl otec povinen obratem zaplatit výživné za prosinec 2023 a do 15. prosince 2023 také za leden 2024.

4. Napadeným usnesením okresní soud výkon rozhodnutí zastavil, neboť dospěl k závěru, že výživné bylo hrazeno řádně a dluh na výživném za leden 2024 nevznikl. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5228/2009 ze dne 26. 5. 2011 uvedl, že pojem "platba výživného do každého 15. dne v měsíci předem" znamená, že stanovené výživné je splatné pro kalendářní měsíc nejpozději do první poloviny daného měsíce. Okresní soud konstatoval, že výživné za měsíc leden musí být uhrazeno do 15. ledna.

5. Napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") bylo usnesení okresního soudu potvrzeno a stěžovatelce byla uložena povinnost nahradit otci náklady odvolacího řízení ve výši 1 271 Kč.

II. Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka připouští, že část právní doktríny zastává výklad ke splatnosti výživného (§ 921 odst. 1 občanského zákoníku) shodný s výkladem přijatým v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5228/2009. Namítá však, že takový výklad je v rozporu s ústavními principy, jelikož popírá jazykový výklad a pozbývá srozumitelnosti a předvídatelnosti pro laickou veřejnost. Proto je podle stěžovatelky dána potřeba sjednocujícího výkladu.

7. Teleologickým výkladem § 921 odst. 1 občanského zákoníku lze podle stěžovatelky dospět k závěru, že náklady na odůvodněné potřeby nezletilých mají být zajištěny od prvního dne v měsíci, nikoliv až od dní pozdějších. Proto tvrdí, že posledním dnem, kdy lze výživné "měsíčně předem" uhradit, je poslední den v měsíci, který předchází měsíci, za nějž se má výživné hradit. Poukazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2988/16 ze dne 11. 10. 2016, podle něhož platba výživného v polovině měsíce není platbou předem.

8. Stěžovatelka dále namítá, že výklad zastávaný v napadených rozhodnutích je v rozporu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož musí být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí. Obecné soudy se podle stěžovatelky vůbec nezabývaly otázkou, jaký výklad právní úpravy je v nejlepším zájmu nezletilých.

9. Stěžovatelka tvrdí, že v důsledku zastavení výkonu rozhodnutí nemá k dispozici finanční prostředky a dostává se do finanční nouze.

10. Stěžovatelka dále namítá, že povinnost hradit náklady odvolacího řízení ve výši 1 271 Kč je v rozporu s dobrými mravy. Stěžovatelka upozorňuje na skutečnost, že otec na nezletilé dlouhodobě neplatil a ona podávala odvolání v jejich zájmu.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

13. Při posuzování pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud mimo jiné konstantně přihlíží k tomu, jak intenzivně jejich eventuální nedostatky zasahují do sféry stěžovatele. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, které jsou svoji povahou bagatelní (srov. usnesení II. ÚS 3173/24 ze dne 27. 11. 2024). Výjimkou jsou extrémní situace, kdy se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustí svévole, svá rozhodnutí neodůvodní, nebo se jejich závěry a odůvodnění příčí pravidlům logiky, jsou výrazem přepjatého formalismu nebo jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti.

14. V posuzované věci stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů, které interpretovaly výrok předběžného opatření ve smyslu § 921 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodne jinak nebo se osoba výživou povinná dohodne s osobou oprávněnou jinak.

15. Ústavní soud vzal při svém rozhodování v úvahu, že předmětem sporu je částka 7 000 Kč. Ta představuje výživné za měsíc leden 2024, jež otec podle svého tvrzení uhradil v půlce ledna 2024, avšak které měl podle stěžovatelky uhradit do 15. 12. 2023. Z ústavní stížnosti je dále zřejmé, že výživné bylo stanoveno předběžným opatřením.

16. Jak již uvedl Ústavní soud ve stěžovatelkou zmiňovaném usnesení sp. zn. III. ÚS 2988/16, v judikatuře i odborné literatuře se vyskytují rozdílné přístupy k interpretaci § 921 odst. 1 občanského zákoníku. Část právní doktríny se kloní k výkladu, že formulace "na měsíc dopředu" znamená, že stanovené výživné je splatné pro kalendářní měsíc nejpozději do první poloviny tohoto měsíce (např. Nová, H. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 968). A právě na tento výklad odkázal v napadeném usnesení okresní soud. Naproti tomu se objevují názory, že posledním dnem, kdy je třeba výživné "na měsíc dopředu" uhradit, je poslední den v měsíci, jenž předchází měsíci, za nějž má být výživné placeno [srov. Elischer, D., Mocek, O. In: Zuklínová, M., Elischer, D., Nová, H., Frintová D., Frinta, O., Mocek, O., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II (§ 655-975). Praha: Wolters Kluwer, cit. dle ASPI podle právního stavu k 1. 1. 2023]. Jiní autoři mají za to, že výživné je splatné nejpozději k prvnímu dni v měsíci, na který je určeno. Činí tak mimo jiné s ohledem na ustálenou judikaturu rakouského Nejvyššího soudního dvora (Der Oberste Gerichtshof), neboť rakouský občanský zákoník (§ 1418 ABGB) obsahuje srovnatelné zákonné ustanovení (blíže viz Kornel, M. Výživné neprovdané matky - promlčení, prekluze a zásada nemo pro praeterito alitur. Právní rozhledy, č. 18, roč. 2024, C. H. Beck, s. 589 a násl.).

17. Krajský soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že výživné je sice podle § 921 odst. 1 občanského zákoníku zásadně splatné na měsíc dopředu, pokud ovšem soudní rozhodnutí nebo dohoda účastníků nestanoví jinak. Dospěl k závěru, že v posuzovaném případě byl předběžným opatřením stanoven jako konkrétní den plnění výživného 15. den v měsíci, a slovo "dopředu" proto v tomto případě ztratilo význam ve smyslu "zkraje měsíce." Jelikož však posuzované ustanovení umožňuje stanovit splatnost jinak než na měsíc dopředu, nebyl otec podle krajského soudu v prodlení s platbou výživného, pokud výživné za příslušný měsíc zaplatil do 15. dne měsíce, na který bylo výživné určeno.

18. Ústavní soud neshledal, že by v posuzované věci byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Okresní soud posoudil výrok předběžného opatření optikou jednoho z možných výkladů splatnosti výživného (srov. bod 16 výše). Krajský soud nahlížel na splatnost výživného jako na splatnost stanovenou soudem "jinak", což podle jeho názoru vylučuje aplikaci § 921 odst. 1 věty první občanského zákoníku. Obě rozhodnutí jsou zároveň řádně a srozumitelně odůvodněná.

19. Úkolem Ústavního soudu není posuzovat, zda interpretace konkrétního zákonného ustanovení, kterou obecný soud zvolil, je nejpřiléhavější nebo nejvhodnější. Zabývá se pouze tím, zda se zvolená interpretace nevymyká ústavněprávním limitům (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 19/25 ze dne 19. 3. 2025). Referenčním kritériem pro kasační zásah Ústavního soudu je tak až neústavnost (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 3455/22 ze dne 17. 4. 2023). Vyjasnění interpretačních nejasností zákonných ustanovení je úkolem především právní doktríny a aplikační praxe obecných soudů.

20. Vzhledem k bagatelní výši sporné částky představující výživné za jeden měsíc a s ohledem na skutečnost, že otec po vydání předběžného opatření stanovené výživné hradil pravidelně v polovině každého měsíce, Ústavní soud neshledal, že by tento způsob platby mohl porušit základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Povinnost plnit výživné byla navíc stanovena předběžným opatřením pouze zatímně; stěžovatelka má tudíž možnost své námitky a pochybnosti vůči splatnosti výživného uplatnit při jednání ve věci samé.

21. Ústavní soud nicméně vnímá problémy, které v praxi přináší nejednotnost interpretace věty první § 921 odst. 1 občanského zákoníku, zejména pak sousloví "na měsíc dopředu". Ústavní soud považuje požadavek plnit vyživovací povinnost s určitým časovým předstihem ("na měsíc dopředu") za důvodný, neboť pečující rodič musí nezletilému dítěti zajistit jeho potřeby ode dne, kdy mu vznikají, tedy od prvního dne v měsíci.

22. Dřívější právní úprava obsažená v ustanovení § 97 zákona o rodině, účinném do 31. 12. 2013, neobsahovala časový údaj splatnosti výživného. Pravidlo, že stanovené výživné je splatné nejpozději do první poloviny měsíce, na který je určeno, bylo formulováno doktrinálně a následně stvrzeno judikatorně (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5228/2009). Výroky soudů o splatnosti výživného do 15. dne měsíce předem tak nezpůsobovaly v době účinnosti zákona o rodině větší pochybnosti. Od 1. 1. 2014 účinná úprava § 921 občanského zákoníku formuluje základní pravidlo o splatnosti výživného tak, že je splatné vždy na měsíc dopředu. Při zohlednění smyslu a účelu vyživovací povinnosti zároveň široce respektuje autonomii vůle v soukromém právu (preferuje dohodu mezi osobou povinnou a oprávněnou) a dává taktéž možnost soudu rozhodnout podle okolností případu i jinak. Za rozumné považuje Ústavní soud stanovení splatnosti výživného nejpozději k prvnímu dni v měsíci, na který je výživné určeno. Pokud chtějí obecné soudy stanovit splatnost jinou, mělo by být z odůvodnění zřejmé, proč tak učinily. Soudy musí při určování okamžiku splatnosti výživného věnovat náležitou pozornost jednoznačné formulaci výroků tak, aby účastníci řízení neměli o svých právech a povinnostech pochybnosti (shodně viz výše Kornel, M., op. cit. bod 16).

23. Stěžovatelka dále tvrdí, že výkladem hmotného práva, který obecné soudy zvolily, bylo zasaženo do jejího základního práva na přístup k soudu. Jak Ústavní soud zmínil v usnesení sp. zn. III. ÚS 1386/20 ze dne 26. 5. 2020, k porušení tohoto základního práva dochází až tehdy, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný anebo svým rozhodnutím neposkytne ochranu ústavním právům účastníků řízení. Z práva na spravedlivý proces rovněž vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili k tvrzením protistrany, a náležitě posoudit jimi tvrzené a uplatňované skutečnosti. V posuzované věci však nelze dovodit, že by popsané postupy obecné soudy nerespektovaly. Právo na přístup k soudu jakožto součást základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny bylo v posuzované věci naplněno.

24. Co se týče stěžovatelčina nesouhlasu s povinností hradit otci náklady odvolacího řízení, Ústavní soud konstatuje, že i v této části se ústavní stížnost týká tzv. bagatelní věci (náhrada nákladů řízení ve výši 1 271 Kč), kde je přezkum Ústavního soudu výrazně omezen s výjimkou zcela extrémních pochybení soudů za mimořádných okolností, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025, bod 34). Ústavní soud nicméně žádné takové extrémní pochybení neshledal.

25. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2025

Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu