Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Bc. Václava Krňáka, zastoupeného Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem se sídlem Koubkova 1726/8, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. ledna 2025 č. j. 1 As 68/2024-48, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2024 č. j. 15 A 104/2022-35, rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 27. října 2022 č. j. 1230-3/2022-BIS-1 a rozhodnutí Bezpečnostní informační služby ze dne 29. července 2022 č. j. 801/2022-BIS-64, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, ředitele Bezpečnostní informační služby a Bezpečnostní informační služby jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Bezpečnostní informační služba (BIS) zrušila rozhodnutím ze dne 29. 7. 2022 platnost stěžovatelova osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení Přísně tajné. Stěžovatel totiž přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti. Ředitel BIS následně rozhodnutím ze dne 27. 10. 2022 zamítl rozklad stěžovatele.

2. Stěžovatel podal proti rozhodnutí ředitele BIS žalobu k Městskému soudu v Praze. Namítal zejména nepřezkoumatelnost napadeného (a jemu předcházejícího) rozhodnutí. Městský soud však žalobu zamítl. Seznámil se s utajovanými informacemi a dospěl k závěru, že ty jednoznačně prokazují závěry o existenci bezpečnostního rizika, resp. bezpečnostní nespolehlivosti na straně stěžovatele (bod 44 rozsudku městského soudu). Podrobněji se též vyjádřil k tomu, že jsou-li správní rozhodnutí opřena o utajované informace, mohou být odůvodněna i relativně neurčitě a stručně (bod 34-39 rozsudku městského soudu).

3. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl. Popis vytýkaného jednání je podle Nejvyššího správního soudu dostatečný. Stěžovatel ignoruje zákonný rámec, ve kterém se celá projednávaná věc pohybuje, jak mu již vysvětlil městský soud (bod 15 a 16 rozsudku Nejvyššího správního soudu).

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá oba rozsudky správních soudů, jakož i obě rozhodnutí správních orgánů. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu, rovnost účastníků řízení a veřejné projednání věci. Soudy rovněž porušily zásadu materiálního právního státu a zákaz svévole. Stěžovatel, tak jako již ve všech předchozích fázích řízení, zopakoval argumentaci o nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí. Bylo možné napadená rozhodnutí odůvodnit podrobněji, aniž by byly ohroženy utajované informace.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V případě usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti přitom postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

6. Stěžovatel v téměř nezměněné podobě uplatňuje argumentaci, kterou se již zabývaly správní soudy. Jejich podrobné a srozumitelné odůvodnění stěžovatel zcela ignoruje, jak jej na to ostatně již upozornil Nejvyšší správní soud (body 15 a 16 jeho rozsudku). Za těchto okolností není důvod, aby Ústavní soud závěry správních soudů znovu parafrázoval a rekapituloval. Správní soudy řádně věcně přezkoumaly napadená správní rozhodnutí nad rámec žalobních námitek stěžovatele, a to právě s ohledem na to, že stěžovatel nemá možnost brojit proti skutečnostem, jejichž přesný obsah nezná (bod 40 rozsudku městského soudu). Oba soudy rovněž stěžovateli vysvětlily, proč v případě utajovaných informací postačí odůvodnění i jen odkazem na podklady pro vydání rozhodnutí (bod 35 rozsudku městského soudu).

7. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2025

Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu