Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky L. M., zastoupené Mgr. Bc. Petrem Haničincem, advokátem, sídlem Javorová 117/1, Rýmařov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 14 Co 253/2024-460 ze dne 12. února 2025 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále č. j. 0 P 92/2016-384 ze dne 21. května 2024, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále, jako účastníků řízení, a M. Z., a nezletilé E. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka (matka nezletilé vedlejší účastnice) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Bruntále (dále jen "okresní soud") ze dne 29. 3. 2016 byla nezletilá vedlejší účastnice (nar. 4. 11. 2015) svěřena do péče stěžovatelky a vedlejšímu účastníkovi (dále jen "otec") byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilé. Rozsudkem okresního soudu ze dne 21. 10. 2021 byla schválena dohoda rodičů o styku otce s nezletilou, který měl probíhat v každém sudém kalendářním týdnu od pátku od 15 hodin do neděle do 17 hodin a v každém týdnu ve středu od 15 do 18 hodin; speciálně byl styk upraven pro období Vánoc. Návrhem ze dne 4. 4. 2022 se otec domáhal svěření nezletilé do své péče z důvodu, že stěžovatelka mu styk s ní neumožnovala. Při soudním jednání dne 19. 9. 2022 se rodiče dohodli na zkušebním režimu střídavé péče po jednom týdnu. Ten však nebyl realizován, neboť podle stěžovatelky nezletilá k otci nechtěla a plakala. Styk tedy nadále probíhal podle pravomocného rozsudku ze dne 21. 10. 2022, a to až do 7. 12. 2022, kdy se styk opět nerealizoval s obdobným stěžovatelčiným odůvodněním. Usnesením okresního soudu ze dne 16. 1. 2023 byla nezletilá předběžným opatřením svěřena do střídavé péče rodičů. Toto usnesení však bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 15. 2. 2023 a styk dále probíhal podle pravomocného rozsudku okresního soudu ze dne 21. 10. 2022 až do července 2023, kdy přestal být realizován. Od listopadu 2023 se nezletilá s otcem na vlastní žádost stýkala pouze každou středu v rozmezí tří hodin.

3. Napadeným rozsudkem okresního soudu byla nezletilá svěřena do střídavé péče rodičů se střídáním po týdnu. Okresní soud odůvodnil změnu péče tím, že stěžovatelka opakovaně nedodržovala pravomocné rozhodnutí soudu o úpravě styku a dceru otci nepředávala s odůvodněním, že respektuje její názor. Okresní soud zdůraznil, že o podstatných záležitostech, kam spadá i styk s druhým rodičem, nemůže rozhodovat dítě útlého školního věku. Konstatoval, že během dvouletého soudního řízení nenastalo delší časové období, kdy by se otec mohl pravidelně s nezletilou stýkat.

4. Napadeným rozsudkem krajského soudu bylo rozhodnutí okresního soudu potvrzeno. Krajský soud aproboval závěr okresního soudu, že stěžovatelka velmi krátce po vydání rozsudku ze dne 21. 10. 2022 přestala toto rozhodnutí respektovat a pouze formálně deklaruje svůj zájem na pravidelných stycích otce s nezletilou. Zdůraznil, že po vyhlášení napadeného rozsudku se styk neuskutečňuje vůbec. Krajský soud dospěl k závěru, že v případě setrvání nezletilé ve výlučné péči stěžovatelky by nebylo možné očekávat žádnou pozitivní změnu ve prospěch častějších kontaktů otce s nezletilou, a zároveň nezjistil žádné objektivní důvody bránící svěření nezletilé do střídavé péče rodičů.

II. Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka tvrdí, že nezletilou ve styku s otcem podporuje, má však za to, že je na otci, aby vyvinul dostatečné úsilí k navázání vztahu s ní. Upozorňuje na skutečnost, že znalkyně ani opatrovník v řízení u okresního soudu nedoporučovali střídavou péči.

6. Stěžovatelka namítá, že žádný ze soudů nezletilou nevyslechl a nezeptal se na její přání. Oba soudy podle stěžovatelky odkázaly na její nedostatečnou vyspělost, ačkoliv ze znaleckého posudku podle ní plyne opak. Nerespektovaly tak přání nezletilé, která byla schopna projevit svůj názor.

7. Stěžovatelka tvrdí, že nezletilá trpí zdravotními komplikacemi psychosomatického rázu.

8. Stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud rozhodl o její ústavní stížnosti přednostně.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

11. Rozhodování o svěření nezletilého dítěte do péče je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014). Při rozhodování ve věcech péče o děti je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího nejlepšího zájmu dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakémkoliv rozhodování týkajícího se dětí. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte.

12. Úkolem obecných soudů je snaha nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou obecné soudy proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Pokud učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy a suplovat roli další přezkumné instance.

13. Ve vztahu k námitce, že soudy nezjišťovaly přání nezletilé, Ústavní soud připomíná, že přání dítěte je zásadním vodítkem při hledání jeho nejlepšího zájmu, a to za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj dítěte bez dalšího převzaly a aby svá rozhodnutí založily pouze na jeho přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 nebo sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5.2014). Názor dítěte je proto třeba zohledňovat velmi citlivě, neboť dítě samo nemusí být ani ve vyšším věku schopno plně odhadnout dopad svého postoje.

14. Z napadeného rozhodnutí okresního soudu vyplývá, že opatrovník se s nezletilou setkal dne 11. 11. 2022 v základní škole bez přítomnosti dalších osob. Ve zprávě o pohovoru uvedl, že nezletilá byla komunikativní, bez ostychu navázala kontakt a na dotazy ohledně otce reagovala klidně, bez negativních vyjádření, že by se s ním stýkat nechtěla. Sdělila, že s otcem si hraje, ale více času tráví s babičkou, která dobře vaří. Přála si, aby si s ní otec více hrál. Okresní soud následně porovnával tato vyjádření nezletilé s jejími prohlášeními při vyšetření u soudní znalkyně v listopadu 2023, kde deklarovala neochotu stýkat se s otcem, kterou však nebyla schopna odůvodnit. Jako jedinou negativní zkušenost s ním uváděla, že ji ještě v jejím starém bydlišti tahal za ruku při usazování do auta, když k němu nechtěla. Okresní soud při hodnocení těchto rozporných vyjádření podrobně rozvedl, proč považoval vyjádření nezletilé před soudní znalkyní v listopadu 2023 za nevěrohodné. Zejména zdůraznil, že při pohovoru s opatrovníkem bez přítomnosti rodičů v listopadu 2022 se nezletilá nezmiňovala o negativních zkušenostech, na které si vzpomněla o rok později, když se dostavila k soudní znalkyni za doprovodu stěžovatelky. Při hodnocení výpovědi soudních znalkyň okresní soud zmínil, že po ukončení pohovoru a odchodu znalkyně bylo ze záznamu zjištěno, že nezletilá v nepřítomnosti znalkyně na otce reagovala a dokonce se i smála. Okresní soud při hodnocení přání nezletilé uzavřel, že k jejímu vyjádření před znalkyní téměř nepřihlížel vzhledem k jejímu nízkému věku, nedostatečné zralosti a rozumové vyspělosti a vzhledem ke skutečnosti, že názory nezletilé lze považovat spíše za vyjádření přání stěžovatelky, jejíž postoje, názory a hodnocení přejímá.

15. Opatrovník ve zprávě ze dne 7. 2. 2025, vypracované v rámci řízení před krajským soudem, konstatoval, že nezletilá se při pohovoru tvářila nešťastně, koukala upřeně do země a komunikovala minimálně, většinou odpověděla tak, že neví nebo si nepamatuje, a to i u běžných dotazů na zdraví, známky ve škole, školní obědy nebo kamarády. Z těchto skutečností pak krajský soud dovodil, že nezletilá nemá zájem v řízení cokoliv dalšího sdělovat a že se na vytváření jejího názoru podílí vzájemná nevraživost rodičů a negativní postoj stěžovatelky k jejímu styku s otcem.

16. Ústavní soud uzavírá, že v postupu okresního ani krajského soudu při zjišťování přání nezletilé a jejího hodnocení neshledal z ústavněprávního hlediska žádná pochybení. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že vyjádření nezletilé byla pečlivě posuzována a hodnocena v kontextu dalších podstatných skutečností. Nezletilá dosáhla v době rozhodování okresního soudu věku 8,5 let, v době rozhodování krajského soudu pak věku 9 let a 3 měsíců. Vzhledem k jejímu nízkému věku (srov. § 867 odst. 2 občanského zákoníku) nelze okresnímu ani krajskému soudu vytýkat, že nezletilou nevyslechly přímo, ale že vycházely ze zpráv opatrovníka. Takovému postupu nelze s ohledem na konkrétní okolnosti projednávaného případu z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Z napadeného rozhodnutí krajského soudu navíc vyplývá, že stěžovatelka u jednání sama uvedla, že je zbytečné nezletilou vyslýchat, kdy i otec potvrdil, že k němu nechce (srov. bod 3 napadeného rozhodnutí krajského soudu).

17. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatelka svůj zájem na bezproblémově probíhajících stycích deklaruje pouze formálně a že na negativním postoji nezletilé se projevuje právě stěžovatelčin pasivní postoj. Podrobně její přístup popsal krajský soud s odkazem na zprávu opatrovníka, podle níž stěžovatelka sama konstatovala, že předávání neřeší, protože se jí to netýká, nezletilou postaví před dům, do předávání nezasahuje, je to na otci. I ze zprávy sociální pracovnice ze dne 6. 3. 2024, vypracované v rámci řízení před okresním soudem, vyplývá, že stěžovatelka při pokusu o předání nezletilé otce nepozdravila, absolutně jej ignorovala, měla kamenný obličej.

18. Okresní i krajský soud v napadených rozhodnutích podrobně odůvodnily, proč dospěly k závěru o vhodnosti změny dosavadní péče, i když soudní znalkyně střídavou péči nedoporučovaly. Kromě konstatování, že znalcům nepřísluší právně hodnotit skutkové okolnosti, odkázaly na rozpor dosavadní úpravy péče s nejlepším zájmem nezletilé, neboť stěžovatelka dlouhodobě nepodporuje nezletilou v respektování role otce a brání realizaci vzájemného styku, což by při ponechání nezletilé ve výlučné péči stěžovatelky mohlo vést k upevňování automatizovaných negativních scénářů a k úplnému vymizení otce z života nezletilé. V řízení před krajským soudem podpořil změnu dosavadní péče na péči střídavou i opatrovník.

19. Co se týče stěžovatelkou předloženého vyjádření klinické psycholožky ze dne 23. 5. 2025, které má prokazovat špatný psychický stav nezletilé následkem realizované střídavé péče, Ústavní soud konstatuje, že tato skutečnost nebyla v řízení ani tvrzena, ani dokazována, proto se k ní nemůže s ohledem na jeho postavení v rámci soudního systému vyjádřit. Je však pochopitelné, že nezletilá může celkovou situaci v rodině prožívat negativně s dopadem na své psychické zdraví. I proto Ústavní soud apeluje na oba rodiče, aby oni sami jednali s nezletilou takovým způsobem, který bude v jejím nejlepším zájmu.

20. Ústavní soud uzavírá, že v postupu okresního ani krajského soudu neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo být chápáno jako porušení základních práv stěžovatelky a mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí. Oba soudy rozhodovaly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a ústavně souladným způsobem odůvodnily své závěry ohledně svěření nezletilé do střídavé péče rodičů. Svá rozhodnutí postavily na komplexním zhodnocení zájmů nezletilé, jejich odůvodnění je logické a srozumitelné a jejich závěry nelze považovat za rozporné s nejlepším zájmem nezletilé.

21. Ústavní soud projednal ústavní stížnost bezodkladně po jejím obdržení a odmítl ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2025

Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu