Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti Miloše Majnera, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. března 2025 sp. zn. 10 Co 120/2025, za účasti Krajského soud v Plzni, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud").

2. Krajský soud rozhodl napadeným usnesením tak, že se potvrzuje usnesení Okresního soudu Plzeň - město (dále jen "okresní soud") sp. zn. 74 EXE 3973/2023-83 ze dne 14. 1. 2025, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovateli (jakožto povinnému v exekučním řízení) se pro dovolací řízení nepřiznává osvobození od soudních poplatků a neustanovuje se mu zástupce z řad advokátů. Okresní i krajský soud měly shodně za to, že ze strany stěžovatele jde - jak již ve vztahu k němu konstatovaly v minulosti - o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu), pročež nebyly splněny podmínky pro jeho osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno dne 24. 3. 2025.

3. Stěžovatel napadl rozhodnutí krajského soudu e-mailovým podáním, resp. ústavní stížností ze dne 25. 5. 2025 (neděle). V uvedeném podání uvedl pouze to, že napadá usnesení krajského soudu a že si je vědom skutečnosti, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem. Česká advokátní komora ale údajně o jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů ani po měsíci a půl nerozhodla, proto nebyl s to dostát požadavku povinného zastoupení advokátem.

4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou splnění procesních předpokladů řízení. Obecně platí, že Ústavní soud činí opatření k odstranění vad návrhu, tedy poučí účastníka o podmínkách řízení pro projednání věci Ústavním soudem. Teprve nepodaří-li se vytčený nedostatek odstranit, mají být vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky - odmítnutí návrhu. Ústavní soud již mnohokrát rozhodl, že není nezbytné, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak v minulosti již stalo. Lze spolehlivě předpokládat, že dříve poskytnutá poučení zprostředkovala informaci o povinných náležitostech ústavní stížnosti.

5. Stěžovatel doposud podal přibližně dvě desítky ústavních stížností k Ústavnímu soudu. V mnohých z nich byl soudcem zpravodajem poučen o náležitostech ústavní stížnosti a byla mu poskytnuta lhůta k odstranění vad podání (viz mj. usnesení sp. zn. II. ÚS 276/24 ze dne 22. 1. 2025; usnesení sp. zn. II. ÚS 669/23 ze dne 28. 4. 2023; usnesení sp. zn. II. ÚS 2281/22 ze dne 7. 11. 2022). Stejný postup Ústavní soud zvolil i v několika dalších - doposud nerozhodnutých - věcech, které nyní posuzované ústavní stížnosti časově předcházely pouze o několik týdnů nebo měsíců. Stěžovatel tudíž byl Ústavním soudem plně a opakovaně informován o náležitostech ústavní stížnosti - včetně povinnosti právního zastoupení (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a obsahových náležitostí ústavní stížnosti (§ 34 zákona o Ústavním soudu) - a byl a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad návrhu.

6. Navzdory opakovaným poučením o formálních náležitostech ústavní stížnosti a výzvám k odstranění vad podání ze strany Ústavního soudu stěžovatelovo podání zcela zjevně tyto náležitosti nesplňuje. Jeho ústavní stížnost je proto nutno považovat za podání trpící vadami. Ústavní soud přitom nepovažoval za nezbytné stěžovatele (znovu) poučovat o náležitostech ústavní stížnosti a vyzývat jej k odstranění vad, neboť by šlo o postup formalistický a neefektivní (obdobně viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1184/25 ze dne 20. 5. 2025 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 2579/21 ze dne 5. 10. 2021).

7. Z uvedených důvodů soudkyně zpravodajka za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítla.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. června 2025

Dita Řepková v. r.
soudkyně zpravodajka