Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelů Veroniky Jakubcové, MBA, a Ing. arch. Štěpána Jakubce, zastoupených JUDr. Ladislavem Labanczem, advokátem, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 275/2024-227 ze dne 21. listopadu 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a RNDr. Ivana Charváta, CSc., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jejich základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelé (potomci zůstavitelky) se vůči vedlejšímu účastníkovi domáhali určení, že zůstavitelka byla výlučnou vlastnicí bytové jednotky. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 3. 5. 2024 jim bylo vyhověno. K odvolání vedlejšího účastníka však Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozhodnutím rozsudek obvodního soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 415/2025-283 ze dne 25. 3. 2025 bylo dovolání stěžovatelů odmítnuto podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu, neboť postrádalo řádné vymezení toho, v čem stěžovatelé spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti.

3. Ústavní stížností napadají stěžovatelé výhradně rozhodnutí městského soudu. Tvrdí, že zůstavitelce svědčilo výlučné vlastnictví družstevního podílu a že bytová jednotka měla být převedena pouze do jejího výlučného vlastnictví. Poukazují na smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, kterou si účastníci sjednali, že nemovité věci nabyté některým z nich budou v jejich výlučném vlastnictví. Stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, nicméně dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

5. Jednou z podmínek věcného posouzení ústavní stížnosti stanovených v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je řádné vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelům zákon k ochraně jejich práv poskytuje. V případě, že k takovému vyčerpání procesních prostředků nedojde, je ústavní stížnost nepřípustná. Ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 Ústavní soud dovodil, že v případě, kdy dovolání neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti a je proto odmítnuto pro vady, jedná se o situaci, kdy stěžovatel nevyužil všechny dostupné procesní prostředky nápravy řádným způsobem. V takovém případě považuje Ústavní soud ústavní stížnost s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti za nepřípustnou.

6. Tyto závěry dopadají i na nyní posuzovanou věc. Stěžovatelé vznášejí námitky výhradně proti skutkovým zjištěním a právním závěrům městského soudu a usnesení Nejvyššího soudu formálně ani materiálně nenapadají (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská zpráva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004, stížnost č. 57567/00). I když jejich námitky nemohl Ústavní soud nijak zohlednit, konstatuje, že ve smyslu výše uvedeného stanoviska v nyní posuzované věci nejde o situaci, kdy by bylo zjištění skutkového stavu městským soudem natolik vadné, že by opravňovalo Ústavní soud (zcela výjimečně) ke kasačnímu zásahu namísto konstatování nepřípustnosti ústavní stížnosti.

7. Soudkyně zpravodajka proto z výše uvedených důvodů shledala, že ústavní stížnost je nepřípustná, a proto ji odmítla podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2025

Kateřina Ronovská v. r.
soudkyně zpravodajka