Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatele L. D., t. č. Vazební věznice Litoměřice, zastoupeného zmocněnkyní J. V., proti nespecifikovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. listopadu 2024 a Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2025 v trestní věci vedené proti jeho osobě, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zákazu nelidského a ponižujícího zacházení podle čl. 3 Úmluvy a porušení zásady presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. Současně stěžovatel navrhuje odklad výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu § 79 zákona o Ústavním soudu.

2. Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že se věc týká trestného činu vraždy, kterého se stěžovatel dopustil na své bývalé partnerce. Stěžovatel nicméně namítá, že jeho odsouzení bylo v rozporu s právem i jeho základními právy, neboť bylo založeno na nedostatečně a chybně provedeném dokazování, celý soudní proces byl veden vadným způsobem a nebylo přistoupeno k odkladu výkonu trestu odnětí svobody. Soudy dle stěžovatele k němu apriorně přistupovaly jako k pachateli a nevzaly v úvahu alternativní, pro něj příznivější, scénáře smrti jeho bývalé partnerky.

3. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k přezkumu opodstatněnosti ústavní stížnosti, je jeho povinností posoudit, zda byly splněny všechny procesní předpoklady řízení podle zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel však není právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, ani stížnost neobsahuje zákonném stanovené přílohy. Ústavní stížnost není přípustná rovněž proto, že stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona).

4. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

5. Ústavní soud zjistil (a ostatně je tato skutečnost rovněž naznačena v ústavní stížnosti), že stěžovatel dosud nepodal proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dovolání. Nevyčerpal tak dosud všechny opravné prostředky, které mu zákon poskytuje, a Ústavní soud tak nemůže stížnost věcně posoudit. Zmocněnkyně stěžovatele po lhůtě stanovené ve výzvě k odstranění vad zaslala Ústavnímu soudu doplnění ústavní stížnosti, ani tím však vytýkané vady neodstranila, neboť v doplnění pouze rozvinula odůvodnění ústavní stížnosti.

6. Svým rozhodnutím Ústavní soud nevylučuje, že by předmětem přezkumu mohla být věc stěžovatele poté, co o ní rozhodne na základě dovolání Nejvyšší soud. Nepředjímá však závěry meritorního posouzení v takovém případě.

7. O žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť ve věci rozhodoval bezodkladně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. června 2025

Dita Řepková v. r.
soudkyně zpravodajka