Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti P. F., zastoupeného PhDr. Mgr. Janou Koutnou, advokátkou, sídlem Kostelní 1, Domažlice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. února 2025 č. j. 61 Co 40/2025-209, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Š. F. a nezletilého P. F., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížnost se týká výlučně nákladů řízení.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů plyne, že Okresní soud v Domažlicích v řízení o úpravě péče pro dobu před a po rozvodu a o úpravě rodičovského styku rozsudkem ze dne 20. prosince 2024 č. j. 13 Nc 2251/2024-188 mimo jiné uložil stěžovateli a vedlejší stěžovatelce povinnost, aby se podíleli každý jednou polovinou na nákladech řízení vzniklých státu v souvislosti se znalečným. Každému byla uložena povinnost zaplatit státu 38 948 Kč. Odvolací soud napadeným usnesením změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení v rozsahu 75 %, tj. 58 422 Kč, v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč. Stěžovatel v tom spatřuje porušení svého práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práva a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. V posuzovaném případě je rozdíl mezi rozhodnutím soudu prvního stupně, které stěžovatel označuje za správné, a soudu odvolacího, které napadá ústavní stížnosti, v uložené povinnosti zaplatit státu náklady řízení tvořen částkou 19 474 Kč. Jde tedy o částku bagatelní [srov. § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu].

5. Ústavní soud mnohokrát zopakoval, že se k přezkumu v oblasti nákladů řízení staví velmi zdrženlivě [nález ze dne 17. dubna 2019 sp. zn. II. ÚS 2632/18 (N 65/93 SbNU 301), bod 19], tím spíše ve věcech bagatelních [stanovisko pléna ze dne 5. března 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (č. 97/2025 Sb.), body 11 a 34]. Z hlediska kritérií řádného procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje ústavního významu [např. nález ze dne 15. října 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12 (N 173/67 SbNU 111), bod 11]. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou (citované stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 11, a judikatura tam citovaná). Bylo tak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil, v čem tkví zcela mimořádné okolnosti, které by bagatelnímu případu dodávaly ústavněprávní význam, typicky přesahem vlastních zájmů (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. května 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). Takové argumenty však stěžovatel nepředložil a omezil se na polemiku s obecnými soudy. Ani Ústavní soud neshledal, že by ve věci byly dány tak závažné (zcela mimořádné) důvody, které by navzdory výše uvedenému odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2025

Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu