IV. ÚS 9/96

ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu J.N., t a k t o :
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavnímu soudu bylo dne 8. 1. 1996 doručeno podání označené jako žádost o prošetření průběhu soudního jednání vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 233/91. Vzhledem k tomu, že toto podání neobsahovalo náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byl stěžovatel vyzván přípisem ze dne 18. 1. 1996, doručeným mu 19. 1. 1996, aby odstranil vady návrhu ve lhůtě do 15. 2. 1996. Stěžovatel v podání ze dne 1. 2. 1996 doručeném Ústavnímu soudu dne 2. 2. 1996 uvedl, že nemá dosud pravomocný rozsudek a nemůže ještě definitivní žádost zaslat.
Na základě uvedené skutečnosti Ústavní soud požádal Obvodní soud pro Prahu 10 o sdělení, zda bylo pravomocně ukončeno řízení ve věci žalobce J.N. vedené pod sp. zn. 18 C 233/91. Dožádaný soud sdělil, že předmětné řízení nebylo dosud pravomocně ukončeno, nebot žalobce podal ještě před doručením písemného vyhotovení rozsudku vyhlášeného dne 5. 12. 1995 odvolání, které jako "žádost o prošetření průběhu soudního jednání 18 C 233/91
1

u Obvodního soudu pro Prahu 10" zaslal Vrchnímu soudu v Praze a Nejvyššímu soudu ČR v Brně, odkud bylo postoupeno a doručeno dne 15. 1. a 23. 1. 1996 Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k vyřízení.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůtě počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení 75 odst. 1 výše uvedeného zákona stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Po posouzení výše uvedených skutečností Ústavní soud shledal, že v předmětné věci, s ohledem na podané odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 12. 1995, sp. zn. 18 C 233/91, nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Proto je nutné považovat stěžovatelovo podání za předčasné. Za této situace Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný, a proto byl podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 1996
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj