IV. ÚS 32/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti J.Š., zastoupeného advokátem Mgr. J.B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 1995, sp. zn. 6 To 467/95,
t a k t o
Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 31. 1. 1996 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení č1. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále i č1. 10 Ústavy České republiky.

Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele, neboť bylo podáno opožděně. V odůvodnění svého rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uvedl, že změnou, která byla provedena v opravném usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 10. 1995, č. j. 3 T 35/93-80, ohledně měsíce, v němž je obžalovaný narozen, se nikterak nedotkla výroků o vině ani o trestu. Za tohoto stavu nepřiznal soud důvodnost podanému odvolání ze dne 6. 11. 1995 proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne

IV. ÚS 32/96

20. 7. 1993, č. j. 3 T 35/93-63.

Stěžovatel se závěry odvolacího soudu nesouhlasí a tvrdí, že změna data narození obžalovaného se podstatně dotýká všech výroků rozsudku. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí č. 67/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech občanskoprávních, podle kterého je označení účastníka řízení neoddělitelnou součástí všech výroků rozsudku, oprava označení účastníka v úvodní části rozsudku se týká i výroku rozsudku a musí být provedena vydáním opravného usnesení a účastníkovi běží nová lhůta k podání odvolání. Z toho dovozuje, že obdobná zásada měla být aplikována i v trestním řízení.

Podle ustanovení 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1). Vzhledem k ustanovení § 140 odst. 1 písm. a) trestního řádu nabylo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 1995, sp. zn. 6 To 467/95, právní moci dne 20. 11. 1995, neboť se jedná o usnesení, proti němuž se nepřipouští další řádný opravný prostředek. Z hlediska citovaného ustanovení je proto irelevantní, kdy bylo stěžovateli písemné vyhotovení usnesení doručeno. Byla-li tedy ústavní stížnost podána teprve dne 29. 1. 1996, stalo se tak již po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty.
Ústavní soud si je vědom toho, že citované ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu obecně staví stěžovatele do situace, kdy se mohou o existenci pravomocného rozhodnutí dozvědět až po uplynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti. Ve smyslu čl. 88 Ústavy je však tímto zákonem soudce Ústavního soudu vázán.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

2

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 1996
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj