IV. ÚS 309/95

ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu OJ., označeného jako "ústavní stížnost ve věci neoprávněného zasahování vlády České republiky do pravomoci OJ., " zastoupeného advokátkou JUDr. L.G.,

t a k t o

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud ČR obdržel dne 22.12.1995 podání OJ., odvolávající se na ustanovení § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., označené jako "ústavní stížnost ve věci neoprávněného zasahování vlády České republiky do pravomoci OJ". S ohledem na to, že uvedené podání nemělo náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pro návrh na zahájení řízení před ním (absence podpisu, nedostatek právního zastoupení, jakož i to, že ústavní stížnost nebyla podána prostřednictvím zvoleného zástupce), bylo OJ., dopisem Ústavního soudu ze dne 8. 1. 1996 vyzváno k odstranění těchto formálních vad podání ve lhůtě 20 dnů. Tato výzva, která obsahovala i upozornění na to, že pokud nedojde ve stanovené lhůtě k odstranění vad, nezbude než návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout, byla doručena k

2 - IV. ÚS 309/95

rukám starosty obce J., dne 10.1.1996. Vzhledem k tomu, že v průběhu určené lhůty k odstranění vad bylo původní podání dne 22.1.1996 starostou obce sice dodatečně podepsáno; nebyla však podána řádná ústavní stížnost prostřednictvím zvoleného právního zástupce, prodloužil Ústavní soud sám lhůtu k odstranění této vady do 16.2.1996, o čemž obecní zastupitelstvo vyrozuměl dopisem ze dne 6.2.1996, doručeným mu dne 7.2.1996, v němž znovu výslovně upozornil na to, že vada spočívající v nedostatku právního zastoupení a tedy i v tom, že ústavní stížnost nebyla podána prostřednictvím zvoleného právního zástupce, nebyla odstraněna, a proto je třeba ji v prodloužené lhůtě odstranit. Přes toto výslovné upozornění byla v prodloužené lhůtě předložena Ústavnímu soudu pouze plná moc advokátky JUDr. L.G., udělené jí starostou obce k zastupování před Ústavním soudem, aniž by však prostřednictvím takto zvolené zástupkyně byla v prodloužené lhůtě předložena ústavní stížnost. Z povahy a účelu povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.) plyne i požadavek, že návrh - ústavní stížnost - může stěžovatel podat jen prostřednictvím svého právního zástupce. Vzhledem k tomu, že ke splnění požadavku povinného zastoupení je tedy nezbytné, aby zvolený zástupce již učiněné podání nahradil, anebo alespoň doplnil vlastním podáním a v daném případě se tak nestalo, je třeba vycházet ze závěru, že stěžovatel ve lhůtě soudem mu k tomu určené vady návrhu neodstranil, a proto Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení se nelze odvolat.

V Brně 21. února 1996.

JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj