III. ÚS 309/95

ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti pana V.Š., proti Vrchnímu soudu v Praze, mimo ústní jednání dne 16. 1. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :

Formálně vadným (§§ 30 odst. 1, 34 odst. 1, 72 odst. 1 lit. a) zák. č. 182/1993 Sb.) podáním ze dne 20. 12. 1995 brojí stěžovatel proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 1993 (sp. zn. 1 Cao 187/93) a v podrobně rozvedeném odůvodnění tvrdí, že tento obecný soud jako orgán veřejné moci porušil jeho ústavně zaručená základní práva, jak tato vyplývají z jednotlivých ustanovení Listiny základních práv a svobod, které blíže označuje a rozvádí; toto podání došlo Ústavnímu soudu (§ 27 odst. 1,zák. č. 182/1993 Sb.) dne 27. 12. 1995.

Podle zjištění Ústavního soudu (č. 1. 7 spisu ústavního soudu), však rozsudek, proti němuž stěžovatel vznáší řadu námitek, nabyl právní moci 23. 11. 1993, takže je očividné, že zákonem stanovená 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti

1

(§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.) není zachována; protože pak zachování zákonem stanovené lhůty je zásadní podmínkou pro to, aby návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem mohl být meritorně projednán, nezbylo než rozhodnout, jak z výroku tohoto rozhodnutí je patrno (§ 43 odst. 1 lit. b) zák. č. 182/1993 Sb.), aniž by bylo účelné vyzývat stěžovatele k odstranění formálních vad jeho podání (§ 41 lit. b) zák. č. 182/1993 Sb.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné

(§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 16. 1. 1996
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu
2