III. ÚS 297/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.A., zmocněnce ZS, mimo ústní jednání dne 16. 1. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :

Podáním, označeným jako "podnět ke stížnosti na porušení Ústavy ČR Listiny základních práv a svobod, hlava pátá č1. 36 odst. 3 - náhrada škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jakož i orgánů činných v trestním řízení", které však ani co do formálních náležitostí nesplňovalo podmínky stanovené zákonem (§§ 30 odst. 1, 34 odst. 1, 2, 72 odst. 1 lit. a), 4 zák. č. 182/1993 Sb.), brojí stěžovatel proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 1994 (sp. zn. 12 T 70/94) a tvrdí, že jím označený obecný soud jako orgán veřejné moci mu přivodil "značnou škodu" a navíc jím otřásl "ve veřejnosti v okruhu jeho působnosti důvěrou v náš právní řád"; z obsahu tohoto podání pak lze usoudit, že jeho námitky směřují proti rozsudku již dříve označeného obecného soudu, jímž tento soud jako soud I. stupně

1

jednak zprostil (§ 226 lit. b) tr. ř.) obžalovaného J.T. obžaloby pro trestný čin poškozování cizí věci (§ 257 odst. 1 tr. z.), jednak stěžovatele jako poškozeného s jeho nároky na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních (§ 229 odst. 3 tr. ř.).

Shora označené podání stěžovatele došlo Ústavnímu soudu dne 12. 12. 1995, zatímco napadený rozsudek obecného soudu se podle zjištění Ústavního soudu (č. 1. 6 spisu Ústavního soudu) stal pravomocným dne 9. června 1994; odhlédnuto od již dříve zmíněných formálních vad stěžovatelova podání lze konstatovat, že jeho, byť formálně vadný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, byl jednak podán po zákonem stanovené 60 denní lhůtě (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.), jednak nesplňuje další zákonnou podmínku (§ 72 odst. 2 al. 2 zák. č. 182/1993 Sb.), když k uspokojení jeho nároku zůstala stěžovateli přirozeně zachována možnost usilovat o náhradu utrpěné škody v jiném než trestním řízení.

Protože zachování zákonem stanovené lhůty je zásadní podmínkou pro to, aby návrh mohl být Ústavním soudem meritorně projednán, nezbylo než ve věci stěžovatele rozhodnout, jak z výroku tohoto rozhodnutí je patrno (§ 43 odst. 1 lit. b) zák. č. 182/1993 Sb.), aniž by bylo třeba stěžovatele vyzývat k odstranění formálních vad jeho návrhu (§ 41 lit. b) zák. č. 182/1993 Sb.), případně zabývat se jinými jeho aspekty.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné
(§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 16. 1. 1996
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu ČR

2