III. ÚS 275/95-7
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti O., o návrhu ze dne 15. listopadu 1995, t a k t o :
Návrh se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností, kterou Ústavní soud České republiky obdržel dne 17. listopadu 1995, se navrhovatel domáhal přezkoumání a zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Ca 35/95-26, ze dne 3. srpna 1995. Uvedl, že soud, který potvrdil rozhodnutí O.ú., okresního pozemkového úřadu, č.j. OPÚ 900/92-UM/3, jímž bylo rozhodnuto o vlastnictví nemovitostí a oprávněnou osobou označen L.V., zasáhl do vlastnických práv stěžovatele a překročil i rámec zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle jeho názoru vzniká otázka, zda v dané věci jde o případ restituční či takový, na který se vztahují občanskoprávní předpisy.
Ústavní stížnost je oprávněna Ústavnímu soudu podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo

1

III. ÚS 275/95-8

jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou (§ 72 odst. 1 písm. a/ zák. č. 182/1993 Sb.). Je však třeba zdůraznit, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností - to však jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují obecné kautely, dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 1, díl I.).
Ústavní soud neshledal v postupu pozemkového úřadu ani Krajského soudu v Ostravě nic, co by nasvědčovalo porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod či nerespektování ustanovení
§ 132 občanského soudního řádu. Proto soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 1 písm. c/ zák. č. 182/1993 Sb. o d m í t l

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 17. ledna 1996
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj

2