Plénum Ústavního soudu České republiky

po ústním jednání dne
19. prosince 1995, rozhodlo ve věci návrhu skupiny poslanců
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení vyhlášky
města Ústí nad Labem č. 40/1995, o zákazu propagace stran a hnutí
šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou a třídní
nenávist na území města Ústí nad Labem, t a k t o :

Vyhláška města Ústí nad Labem č. 40/1995, o zákazu propagace
stran a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou,
politickou a třídní nenávist na území města Ústí nad Labem, se
z r u š u j e dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

O d ů v o d n ě n í

I.
Dne 2. října 1995 obdržel Ústavní soud České republiky návrh
skupiny 29 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
na zrušení vyhlášky města Ústí nad Labem č. 40/1995, o zákazu
propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou,
náboženskou, politickou a třídní nenávist na území města Ústí nad
Labem. Uvedený návrh byl doplněn podáním ze dne 31. října 1995.
Znění napadené vyhlášky je následující:

"Obecně závazná vyhláška č. 40/1995
o zákazu propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou,
náboženskou, politickou a třídní nenávist na území města Ústí nad
Labem.
Zastupitelstvo města Ústí nad Labem se na svém zasedání dne
15. 6. 1995, na základě § 14 odst. 1 písm. i) a § 36 odst. 1 písm.
f) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, v úplném znění, usneslo na
této obecně závazné vyhlášce (dále jen vyhláška):

článek 1
Propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou,
náboženskou, politickou a třídní nenávist se na území města
zakazuje.
článek 2
Propagací stran a hnutí šířících národnostní, rasovou,
náboženskou, politickou a třídní nenávist se rozumí:

a) požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku

b) užívání symbolů těchto zločinných hnutí

c) zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí
představovala

d) jakékoliv veřejné vychvalování totalitních režimů, které
potlačují základní lidská práva.

článek 3
Porušení této vyhlášky podléhá stíhání dle trestního zákona,
§ 260 a § 261.

článek 4
Vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem následujícím po dni
jejího vyhlášení.
V Ústí nad Labem dne 15. 6. 1995

Ve svém návrhu, podaném podle § 64 odst. 2 písm. b) zákona č.
182/1993 Sb., skupina poslanců namítá rozpor uvedené vyhlášky
s ustanoveními čl. 2 odst. 4, čl. 5 a čl. 104 Ústavy České
republiky, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 17 odst.
4 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a § 13 odst. 2 a § 16
odst. 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve
znění pozdějších předpisů.

Rozpor napadené vyhlášky s čl. 2 odst. 4 Ústavy České
republiky a s čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 17 odst. 4
Listiny základních práv a svobod spatřují navrhovatelé ve
skutečnosti, že v daném případě jsou povinnosti ukládány nikoli
zákonem, nýbrž jiným právním předpisem.

Porušení čl. 39 Listiny základních práv a svobod spatřují pak
v nepřípustnosti toho, aby obecně závazná vyhláška obce nově nebo
odlišně formulovala skutkové podstaty trestných činů, jejichž
definování přísluší výlučně trestnímu zákonu. Ve svém návrhu na
podporu tvrzení uvedeného rozporu srovnávají dikci § 260 a 261
trestního zákona s napadenou vyhláškou. Uvádí, že podle § 260
trestního zákona se trestá podpora a propagace "hnutí, které
směřuje k potlačení práv a svobod občanů" nebo hlásání
"národnostní, rasové, třídní nebo náboženské zášti", zatímco podle
vyhlášky má být trestná propagace stran a hnutí šířících některou
z vyjmenovaných druhů nenávisti, včetně "politické", která v §
260 obsažena není. V odkazu na § 261 trestního zákona navrhovatelé
poukazují na jeho dikci, obsahující zákaz "veřejného projevování
sympatií k fašismu a jinému podobnému hnutí, uvedenému v § 260 tr.
z.", čemuž se podle jejich názoru vyhláška vyhýbá. Třetí námitka
navrhovatelů se v této souvislosti týká výkladu pojmu "propagace".
Podle jejich stanoviska tento výklad pro účely napadené vyhlášky
(obsažený v jejím čl. 2) neodpovídá platnému trestnímu právu:
"násilná změna ústavního pořádku" podle navrhovatelů připomíná
rozvracení republiky, "vychvalování totalitních režimů"
schvalování trestného činu, a "užívání symbolů zločinných hnutí"
se v obecné formulaci vyhlášky vztahuje i na jejich držení
v soukromí.

Rozpor napadené vyhlášky s článkem 104 Ústavy České republiky
a s ustanoveními § 13 a § 16 zákona č. 367/1990 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, navrhovatelé zdůvodňují poukazem na zákonný
rámec vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v oblasti jejich
samostatné působnosti.

V písemných vyjádřeních ze dne 23. října 1995 a ze dne 9.
listopadu 1995, podaných podle § 69 zákona č. 182/1993 Sb.,
vedoucí Kanceláře primátora města Ústí nad Labem k návrhu na
zrušení obecně závazné vyhlášky č. 40/1995, o zákazu propagace
stran a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou,
politickou a třídní nenávist na území města Ústí nad Labem, jakož
i k jeho doplnění, potvrdil stanovisko Zastupitelstva města Ústí
nad Labem, vyjádřené přijetím uvedené vyhlášky.

V řízení o zrušení právních předpisů je Ústavní soud České
republiky podle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu povinen také
zkoumat, zdali byl napadený právní předpis vydán ústavně
předepsaným způsobem. Z tohoto důvodu si Ústavní soud České
republiky vyžádal od Zastupitelstva města Ústí nad Labem zaslání
dokumentů, osvědčujících řádné přijetí napadené vyhlášky (tj.
zápisu z jednání obecního zastupitelstva, potvrzujícího potřebné
kvorum a potřebnou většinu), jakož i její řádné vyhlášení ve
smyslu zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších
předpisů. Uvedené skutečnosti byly potvrzeny prezenční listinou
a zápisem ze zasedání Zastupitelstva města Ústí nad Labem,
konaného dne 15. června 1995, osvědčujícími zákonem vyžadované
kvorum i většinu (ze 37 členů zastupitelstva se jeho zasedání
účastnilo všech 37, přičemž pro předmětnou vyhlášku hlasovalo 25
členů), jakož i potvrzením o vyvěšení předmětné vyhlášky.

Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní
soud České republiky může se souhlasem účastníků upustit od
ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další
objasnění věci. Vzhledem ke skutečnosti, že citované ustanovení
lze vztáhnout na posouzení předmětné věci, Ústavní soud České
republiky si vyžádal od účastníků řízení vyjádření, zdali souhlasí
s upuštěním od ústního jednání. Podáním ze dne 3. října 1995
vedoucí Kanceláře primátora města Ústí nad Labem, vyjádřil souhlas
s postupem, navrhovaným Ústavním soudem, naproti tomu v podání ze
dne 3. listopadu 1995 JUDr. J. H. vyjádřil jménem skupiny poslanců
nesouhlas s upuštěním od ústního jednání.

II.
Ústavní soud České republiky v řízení o zrušení zákonů
a jiných právních předpisů (tedy i v řízení o zrušení právního
předpisu obce) posuzuje obsah zákona nebo jiného právního předpisu
podle hledisek, obsažených v ustanovení § 68 odst. 2 zákona č.
182/1993 Sb., k nímž u obecně závazné vyhlášky obce patří
kompetence (zákonné zmocnění), soulad s právními předpisy vyššího
stupně právní síly a dodržení právní úpravy normotvorného procesu.

K platnosti napadené vyhlášky Ústavní soud České republiky
provedl již výše uvedená zjištění.

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky mohou orgány
územní samosprávy vydávat právní předpisy na základě a v mezích
zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Podle čl. 104 odst. 3
Ústavy České republiky zastupitelstva mohou v mezích své
působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Rozdílnou dikci
uvedených zmocňovacích ustanovení nutno interpretovat
systematickým zařazením citovaných norem v Ústavě České republiky.
Je-li čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky zařazen v hlavě třetí:
Moc výkonná, pak čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky v hlavě
sedmé: Územní samospráva. Z toho lze dovodit, že zmocňující
ustanovení, obsažené v čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky, se
vztahuje na pravomoc vydávat obecně závazné vyhlášky v přenesené
působnosti (tj. jestliže obec vykonává státní správu v rozsahu
stanoveném zvláštními zákony) a zmocňující ustanovení, obsažené
v čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky, na pravomoc vydávat
obecně závazné vyhlášky v samostatné působnosti obce.

Při posuzování souladu vyhlášky města Ústí nad Labem č.
40/1995 s ústavou, ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle
čl. 10 Ústavy a se zákony je v první řadě nutno zodpovědět otázku,
zda vůbec lze v ní obsažený předmět úpravy podzákonným právním
předpisem regulovat.

Z ustanovení čl. 3 napadené vyhlášky vyplývá, že porušení
ustanovení, obsažených v předchozích článcích, má být postihováno
sankcí, obsaženou v § 260 a 261 trestního zákona. To znamená, že
předmětem úpravy čl. 1 až 3 vyhlášky města Ústí nad Labem č.
40/1995 je zakotvení znaků skutkových podstat trestných činů,
jejichž sankce jsou obsaženy v citovaných ustanoveních trestního
zákona.
Podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod jen zákon
stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož
i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání
uložit. Jelikož vyhláška města Ústí nad Labem č. 40/1995 stanoví,
které jednání je trestným činem a má být postihováno trestem podle
§ 260 a 261 trestného zákona, a protože obecně závazná vyhláška
obce je podzákonným právním předpisem (což plyne jednak z čl. 15
odst. 1, čl. 104 a čl. 79 odst. 3 Ústavy a jednak z § 16 odst.
2 a § 24 odst. 1 a 2 zákona o obcích), je tím dán její rozpor
s čl. 39 Listiny základních práv a svobod.

Posuzovaná vyhláška odvíjí svou normativní existenci od dvou
ustanovení zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Prvním je § 14 odst. 1 písm. i), podle něhož "do samostatné
působnosti obce patří vydávání obecně závazných vyhlášek ve věcech
patřících do samostatné působnosti". Druhým je potom § 36 odst.
1 písm. f) citovaného zákona, což je norma, vymezující pravomoc
obecního zastupitelstva v systému orgánů obce a svěřující mu
schvalování obecně závazných vyhlášek ve věcech samostatné
působnosti. Žádné z uvedených ustanovení zákona o obcích není
ustanovením zmocňujícím. První z nich, tj. § 14 odst. 1 písm. i)
zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zakotvuje
pravomoc obce vydávat v oblasti samostatné působnosti právní
předpisy, druhé, tj. § 36 odst. 1 písm. f) citovaného zákona, pak
určuje orgán obce, vykonávající tuto pravomoc. V právním řádu
České republiky neexistuje zákonné zmocňující ustanovení
k vydávání obecně závazných vyhlášek, stanovících jednání, které
je trestným činem, a s ohledem na čl. 39 Listiny základních práv
a svobod by takovéto zákonné zmocnění bylo nutno považovat za
protiústavní.

Z uvedených důvodů Ústavní soud České republiky vyhlášku
města Ústí nad Labem č. 40/1995, o zákazu propagace stran a hnutí
šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou a třídní
nenávist na území města Ústí nad Labem zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze
odvolat.

V Brně 19. prosince 1995