IV. ÚS 278/95

ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 20. prosince 1995 ve věci ústavní stížnosti J.N., zastoupeného advokátem JUDr. J.J., proti rozsudkům Okresního soudu ve Znojmě ze dne 8. 11. 1994, čj. 7 C 990/93-19, a Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 1995, čj. 17 Co 38/95-34,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozsudkům Okresního soudu ve Znojmě a Krajského soudu v Brně stěžovatel uvádí, že podle jeho názoru, soudy obou stupňů se dopustily pochybení při výkladu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. v novelizovaném znění. I když je možno souhlasit se závěry těchto soudů, že převzetí pohledávky je rovněž jednou z forem úplaty, nebylo vůbec vzato v úvahu, že převzetí přídělové ceny v konkrétních podmínkách mělo pouze formální povahu a že noví nabyvatelé tím, že přídělovou cenu neplatili, ve skutečnosti ani neposkytli žádnou úplatu za převod pozemků. Tato problematika

IV. ÚS 278/95

se dotýká všech převodů zemědělských pozemků, zejména v pohraničních oblastech, přidělených po roce 1945 NPF, neboť téměř všichni vlastníci půdy tuto cenu nezaplatili proto, že krátce po získání vlastnictví pozemků byly tyto sdruženy ke společnému obhospodařování. Tím, že obecné soudy nevzaly v úvahu specifickou povahu projednávané věci, porušily článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i článek 11 odst. 1 uvedené Listiny. Z uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje, aby oba uvedené rozsudky byly zrušeny.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Zkoumaje tuto základní otázku, zjistil Ústavní soud ze spisu 7 C 990/93 Okresního soudu ve Znojmě, že kupní smlouvou, uzavřenou dne 26. 1. 1972 a registrovanou bývalým SN dne 7. 2. 1972 pod čj. Reg. RI 73/72, převedla matka stěžovatele na manžele B. a M.G. také pozemky, o které v projednávané věci jde, přičemž kupitelé se zavázali v rámci vypořádání kupní smlouvy převzít na srážku z kupní ceny k zaplacení nedoplatek přídělové ceny přidělené usedlosti u Finančního odboru ONV ve výši 20 952,-Kčs, tedy zaplatit částku představující právě hodnotu uvedených pozemků sdružených ke společnému obhospodařování. Jestliže za tohoto stavu věci oba soudy dospěly k závěru, že v daném případě nejde o dar ani bezúplatný převod ve smyslu ustanovení 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, nelze, podle názoru Ústavního soudu, těmto závěrům nic vytknout. Také Ústavní soud má za to, že předmětná smlouva je svými pojmovými znaky smlouvou kupní a že její úplatnost je, mimo jiné, vyjádřena i převzetím zmíněného závazku zaplatit nedostatek přídělové ceny, kteroužto povinnost kupitelé, byť dodatečně, také splnili.

Obecné soudy tedy v projednávané věci neodepřely stěžovateli

3 - IV. ÚS 278/95

právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod ani právo na ochranu vlastnického práva podle článku 11 odst. 1 Listiny - jež ostatně v restitučním řízení má být teprve konstituováno a to proto, že nebyla naplněna skutková podstata uvedená v ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. bezúplatnost převodu. Tato skutečnost je natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. prosince 1995
prof. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj