IV. ÚS 208/95

ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 26. října 1995 ve věci ústavní stížnosti D, zast. advokátem JUDr. J.P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 1995, čj. 22 Ca 233/1995-21,

t a k t o
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo podle ust. § 9 odst. 2 zákona ČNR č. 549/1991 Sb.,o soudních poplatcích a poplatku za výpis z rejstříku trestů, zastaveno, stěžovatel uvádí, že o výzvě k zaplacení soudního poplatku se dozvěděl teprve z usnesení o zastavení řízení ze dne 9. 5. 1995. Výzva k zaplacení poplatku totiž stěžovateli vůbec doručena nebyla. Nejasnost doručenky, údajně obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku, spočívá

- 2 - IV. ÚS 208/95

mimo jiné i v tom, že je na ní uvedeno, že je zasílána jedna výzva, ačkoliv podle tvrzení krajského soudu byly zaslány výzvy dvě, totiž k zaplacení poplatkové povinnosti a k zaslání dalších vyhotovení návrhu. Chtěl-li tedy krajský soud řízení zastavit proto, že nebyl zaplacen soudní poplatek za přezkoumání řízení, měl provést důkladnější šetření a důkazy o této skutečnosti a nespokojit se pouze s obsahem nejasné doručenky. Tímto postupem krajského soudu byla stěžovali odňata možnost soudního přezkumu, podle jeho názoru nesprávného a nekvalitního, rozhodnutí správního orgánu, čímž došlo k porušení článku 36 Listiny základních práv a svobod. Z uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.

Ze spisu 22 Ca 235/95 Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že výzva k zaplacení soudního poplatku ve výši 500,-Kč, a to ve lhůtě 8 dnů, byla stěžovateli doručena dne 7. 4. 1995. Z doručenky, připojené k uvedené výzvě, je patrno, že obsahuje vzor 4a o. s. ř., tedy výzvu, aby stěžovatel zaplatil soudní poplatek, s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Vedle vzoru 4a o. s. ř. obsahovala doporučená zásilka výzvu k zaslání čtyř stejnopisů opravného prostředku a vyjádření O.Ú. K., pozemkového úřadu. Na uvedenou výzvu stěžovatel nereagoval, a to ani v tom směru, že doporučená zásilka neobsahuje zmíněný vzor 4a o. s. ř., ačkoliv tato skutečnost mu měla být z vyznačení na doručence zřejmá. Jestliže tedy Krajský soud v Ostravě po uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku řízení podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a poplatku za výpis z rejstříku trestů, zastavil, nelze v tomto jeho postupu spatřovat nic, co by nasvědčovalo porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny.
K tomu Ústavní soud, a to již nad rámec ústavní stížnosti, dodává, že návrh na přezkoumání rozhodnutí O.Ú. K., pozemkového úřadu, ze dne 17. 2. 1995, č.j. PÚ-413/R-400/92-Ha, podaly R., a.s.,

3 - IV. ÚS 208/95

a to, jak je uvedeno v záhlaví návrhu ze dne 22. 3. 1995, v zastoupení stěžovatele. Podle ust. § 24 o. s. ř. účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí, nejedná-li se však o zastupování podle § 26 (odborovou organizací), může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. Tento nedostatek zastoupení nemohl tedy být zhojen tím, že R., a.s., by byly soudem vyzvány k předložení plné moci ve lhůtě dodatečně určené soudem, neboť z již uvedených důvodů nemohly stěžovatele zastupovat. Stěžovatel tedy ve skutečnosti návrh na přezkoumání již uvedeného rozhodnutí správního orgánu v zákonné 30-ti denní lhůtě nepodal, neboť toto rozhodnutí, jak Ústavní soud zjistil z obsahu shora uvedeného správního spisu, mu bylo doručeno 24. 2. 1995, jeho první podání určené soudu je však teprve z 12. 4. 1995. Jinými slovy, krajský soud neodepřel stěžovateli právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny v principu také proto, že měl již na tento nedostatek podmínek řízení adekvátně reagovat.

Protože tedy Ústavní soud v projednávané věci neshledal, že by stěžovateli bylo odepřeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny, neboť jeho tvrzení jsou evidentně bezpodstatná, jím podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. C) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 26. října 1995
prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj