IV. ÚS 187/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 27. září 1995 ve věci návrhu dr. D.Ch., zastoupeného advokátem Mgr. F.P., na zrušení zákona č. 34/1995 Sb.,

t a k t o

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve svém podání, označeném jako ústavní stížnost, navrhovatel uvádí, že obdržel oznámení V.ú., ze dne 30. 3. 1995 s tím, že se mu vzhledem k přijetí zákona č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, pozastavuje výplata výsluhového příspěvku podle § 33 tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že proti takovému oznámení nelze podat žádný opravný prostředek a s ohledem na to, že zákon č. 34/1995 Sb. porušuje Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod, nezbývá navrhovateli, než domáhat se ochrany svých práv u Ústavního soudu, který je podle článku 83 Ústavy ČR soudním

2 - IV. ÚS 187/95

orgánem ochrany ústavnosti. Navrhovatel proto, z důvodů blíže rozvedených v jeho návrhu, navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl tak, že dnem 1. 4. 1995 se zrušuje zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatelovo podání, posuzováno podle jeho obsahu (§ 63 zákona č. 182/1993 Sb., § 41 odst. 2 o. s. ř.), je třeba považovat za návrh na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., čemuž nasvědčuje nejen jeho odůvodnění, ale také i jeho petit. Oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení mají subjekty uvedené v ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., tedy ve smyslu písmene d) uvedeného ustanovení také ten, kdo podal ústavní stížnost, nicméně však jen za podmínek uvedených v ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, tedy jen ve spojení s ústavní stížností. Jak však již bylo uvedeno, podání navrhovatele za ústavní stížnost nelze považovat, neboť bez ohledu na jeho odůvodnění neobsahuje ani ve svém petitu, kromě návrhu na zrušení citovaného zákona, návrh nálezu, který by odpovídal ustanovení § 82 zákona č. 182/1993 Sb., a který by Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti mohl vydat.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh, podaný osobou zjevně k jeho podání neoprávněnou, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 1995

prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj