II. ÚS 34/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 31. 7. 1995 soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. J.P., t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené.

Stěžoval podal dne 8. 2. 1995 Ústavnímu soudu ČR stížnost, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 1994 , čj. 7 Co 2039/94-20. Tímto usnesením bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Táboře, kterým nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků.

Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení § 2 odst. 1 písm. a, b), § 2 odst. 4, § 7 odst. 1, §.9 odst. 1, § 10 odst. 2, zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení § 11 odst. 1 navrhuje stěžovatel provést změnu tím, že za text označený písmenem h) navrhuje doplnit dovětek : " obchodních a některých občanskoprávních".

II. ÚS 34/95
V době podání stížnosti byl navrhovatel zastoupen advokátem JUDr. F.Z.
Vzhledem k tomu, že přiložená plná moc nesplňovala náležitosti § 31 zák.č. 182/1993 Sb, a ke stížnosti nebylo přiloženo rozhodnutí o posledním opravném prostředku s doložkou právní moci, vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad podání. Výzva byla doručena dne 1. 6. 1995. Dne 6. 6. 1995 obdržel Ústavní soud sdělení právního zástupce stěžovatele, ze kterého vyplývá, že JUDr. F.Z. již od 17. 5. 1995 není oprávněn k jeho zastupování. Dne 7. 6. 1995 sdělil stěžovatel soudu, že žádá o ustanovení právního zástupce ex offo ze strany Ústavního soudu. Dopisem ze dne 9. 6. 1995 bylo stěžovateli vysvětleno, že Ústavní soud nezajišťuje právní zastoupení a ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb. je povinností navrhovatele zajistit si příslušného právního zástupce sám.

Dalším dopisem, který Ústavní soud obdržel dne 19. 6. 1995, stěžovatel trval na svém požadavku s tím, že sám nemá možnost vhodného právního zástupce zajistit. V příloze dopisu pak zaslal přiložené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 1994, čj. 7 Co 2039/94-20, s doplněnou doložkou nabytí právní moci.
Dne 28. 7. 1995 zaslal stěžovatel Ústavnímu soudu další písemné podání, ve kterém jednak opětovně žádal o ustanovení právního zástupce ex offo z řad advokátů z B. a v případě negativního stanoviska Ústavního soudu k této povinnosti žádal o vydání usnesení s odůvodněním podle ust. § 157 ods. 2, 3 o.s.ř. a současně navrhoval, aby byla určena náhradní 20 denní lhůta k předložení plné moci k zastupování v řízení o ústavní stížnosti.

Dále stěžovatel požadoval přesné poučení o způsobu, jak doplnit a upravit své podání, aby odpovídalo podmínkám zák.č. 182/1993 Sb.
2

II. ÚS 34/95

K těmto požadavkům navrhovatele však soudce zpravodaj nepovažoval již za nutné přihlédnout, neboť vysvětlení a odkazy na příslušná ust. zákona č. 182/1993 Sb. se stěžovateli v průběhu řízení již dostalo. Je nepochybné, že povinnost k právnímu zastoupení navrhovatele v řízení před Ústavním soudem České republiky, plynoucí z §§ 29 a 30 odst. 1 citovaného zákona není samoúčelné, neboť takové podání učiněné ve smyslu zák.č. 182/1993 Sb. musí být kvalifikované a zpracované tak, aby splňovalo náležitosti návrhu ve smyslu příslušných ustanovení zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel ani po opakované výzvě a upozornění na povinnost právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti do doby vydání tohoto usnesení vady návrhu neodstranil, nezbylo soudci zpravodaji než stížnost s ohledem na ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. návrh

- o d m í t n o u t - .

S ústavní stížností byl podán návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve smyslu ust. § 64 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. Projednání návrhu na zrušení jednotlivých ustanovení zákona je závislé na dodržení podmínek podání ústavní stížnosti. Jestliže samotný návrh nesplňuje tyto náležitosti, nelze s ohledem na ust. § 68 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb. projednat ani připojený návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zák. č. 549/1991 Sb.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.

V Brně dne 31. 7. 1995 JUDr. Antonín Procházka
soudce zpravodaj
3