II. ÚS 102/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o návrzích na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., navrhovatelů:
J.B., F.H., J.H., JUDr. B.J., Mgr. K.K., B.K., Dr. V.M., J.Ř., M.Š., RSDr. V.V.,
B.Z., A.B., Š.Č., V.F., J.H., Dr. F.K., J.L., RSDr. J.N., A.P., Z.S., Ing. K.V., L.H., O.L., JUDr. F.D., Ing. M.U., RSDr. B.B., RSDr. J.K., F.Ř., F.V., Ing. J.H., U.A., J.V.,
PaeDr. M.V., PhDr. V.M., JUDr. M.Č., J.J., A.B., Ing. J.B., V.B., Ing. K.H.,
M.J., J.J., Mgr. L.K., Dr. J.L., PhDr. V.P., Ing. M.S., Mgr. R.Š., J.V., V.A., JUDr. J.D., V.G., Dr. P.H., Ing. M.K., F.L., Ing. J.N., JUDr. V.P., M.S., F.W., K.K., F.Š., PhDr. B.H., J.A., Ing. K.C., JUDr. L.K., M.S., JUDr. J.C., Ing. J.T., JUDr. J.P., JUDr. R.Z., Ing. Č.Č., J.N., JUDr. K.B., JUDr. B.Z., I.K., PhDr. M.T., Dr. Z.S., V.B., J.D., J.H., M.J., V.J., Dr. J.K., Dr. P.L., J.P., O.S., PhDr. K.Š., T.V., J.B., Ing. J.B., Ing. K.D., RSDr. Ing. P.H., M.J., O.K., Ing. Z.M., ing. M.O., M.S., Ing. J.Š., Ing. J.Z., JUDr. J.K., H.Š., JUDr. M.K., M.B., J.H., RSDr. J.M., K.S., Ing. P.V., Dr. J.B., P.R., E.Š., O.Ď., M.P., PhDr. J.V., Mgr. F.B., A.F., P.H., K.J., F.K., V.K., J.M., C.R., F.S., J.T., J.V., Ing. D.B., Ing. B.C., J.E., Ing. L.H.,
Ing. V.K., PhDr. F.M., Ing. J.P., H.S., JUDr. M.Š., J.B., P.L., J.V., Dr. J.B., J.K., K.M., S.S., A.V., J.D., RSDr. P.R., Ing. K.J., J.P., Dipl. Phil. M.M.,
A.S., všichni zastoupeni advokátem JUDr. M.K..
Dále Ing. J.S., JUDr. J.K., J.Š., Ing. M.K., J.P., JUDr. O.T., K.B., Dr. S.P., P.D., Ing. V.V., J.S., D.B., A.Q., L.K., Ing. E.D., Š.K., Z.H., J.M., PhDr. S.Š., Ing. A.H., Dr. O.S., Ing. Z.K.,
F.S., V.T., Ing. I.J., Ing. V.V., S.H., N.N., JUDr. J.B.,
všichni zastoupeni advokátem Mgr. F.P., dále V.N., J.P., J.T., Z.V., nezastoupeni,
všech spojených usnesením pléna Ústavního soudu ČR ze dne 11. července 1995 ke společnému projednání a rozhodnutí, takto:

Návrhy se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud ČR obdržel v době od 17. května do 11. července 1995 postupně jednotlivá samostatná podání shora jmenovaných navrhovatelů, která nesou označení "ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) spolu s návrhem podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb.", v jejichž odůvodnění všichni navrhovatelé zcela shodně uvádějí, že obdrželi oznámení V.ú., ze dne 30. 3. 1995, v němž se jim oznamuje, že vzhledem k přijetí zákona č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, se jim pozastavuje výplata výsluhového příspěvku podle § 33 tohoto zákona. V odůvodnění svých podání pak všichni navrhovatelé dále uvádějí, že s ohledem na to, že proti takovému oznámení nelze podat žádný opravný prostředek, a s ohledem na to, že podle jejich názoru zákon č. 34/1995 Sb., porušuje Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod z důvodů, které pak podrobně dále rozvádějí, nezbývá jim než se domáhat ochrany svých práv u Ústavního soudu ČR, jako soudního orgánu ochrany ústavnosti, a protože zákon č. 34/1995 Sb., ruší se zpětnou účinností nabytá práva, navrhují, aby Ústavní soud uvedený zákon dnem 1. 4. 1995 zrušil.
S ohledem na to, že podání všech shora jmenovaných navrhovatelů jsou formálně i obsahově zcela totožná, předmět řízení je identický a stejný je i subjekt, proti němuž tyto návrhy na zahájení řízení směřují, byly spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí, a to usnesením pléna Ústavního soudu ČR ze dne 11. července 1995 ( § 63 zákona č. 182/1993 Sb. a § 112 odst. 1 o.s.ř.) s tím, že všechna budou nadále vedena pod sp. zn. II. ÚS 102/95. Soudce zpravodaj, který byl pověřen projednáním těchto věcí, je zkoumal nejprve z hlediska ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Všechna podání sice, jak bylo již shora uvedeno, jsou označena jako ústavní stížnost, avšak, posuzováno podle jejich obsahu (§ 63 zákona č. 182/1993 Sb., § 41 odst. 2 o.s.ř.), jde o návrhy na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., čemuž nasvědčuje jak jejich zdůvodnění, tak i jejich petit. Je proto třeba tato podání, vzdor jejich označení, považovat za návrhy na zrušení zákona. Oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení mají subjekty uvedené v ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., tedy prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, a ve smyslu písmene d) uvedeného ustanovení také ten, kdo podal ústavní stížnost, to však jen za podmínek uvedených v ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb. Jednotlivým občanům, tedy na rozdíl od ostatních subjektů vyjmenovaných v ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., přiznává zákon oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení jen výjimečně, a to za současného splnění všech zákonných podmínek, mimo jiné tedy také za splnění podmínky, že takový návrh je spojen s ústavní stížností. Jak bylo shora uvedeno, podání navrhovatelů však

II. ÚS 102/95

nelze za ústavní stížnosti považovat, neboť bez ohledu na jejich zdůvodnění, v němž v podstatě navrhovatelé uvádějí, z jakých důvodů považují zákon č. 34/1995 Sb., za protiústavní, neobsahují také ve svém petitu, kromě návrhu na zrušení citovaného zákona, návrh nálezu, který by odpovídal ustanovení § 82 zákona č. 182/1993 Sb., a který by tedy Ústavní soud mohl vydat v řízení o ústavní stížnosti. Je proto třeba učinit závěr, že navrhovatelé nesplňují podmínky ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., a z uvedených důvodů proto navrhovatele nelze považovat za osoby oprávněné k podání návrhu na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., a proto byly všechny uvedené návrhy podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuty.

Pro úplnost a pro informaci navrhovatelů je třeba dodat, že již dne 3. 4. 1995 bylo před Ústavním soudem zahájeno řízení o zrušení zákona č. 34/1995 Sb., a to k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 1995

JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj