Ústavní soud

rozhodl dnešního dne ve věci návrhu Ministerstva
kultury České republiky na zahájení řízení o rozsahu kompetencí
státního orgánu podle § 120 zákona č. 182/1993 Sb., proti
Ministerstvu vnitra ČR, t a k t o :

Orgánem příslušným k přezkoumání pravomocného správního rozhodnutí
Okresního úřadu v Šumperku, čj. Vnitř. 1-69/94/He, ze dne 17. 3.
1994, mimo odvolací řízení, je Ministerstvo kultury ČR.

O d ů v o d n ě n í

Právní podstata kompetenčního sporu spočívá v otázce
registrace Nadace pro rozvoj Boží církve v České republice. Boží
církev není registrovanou církví na území ČR, neboť ministerstvo
kultury žádosti o registraci této církve nevyhovělo, resp. řízení
z formálních důvodů zastavilo, protože v žádosti nebyl uveden
požadovaný počet osob s trvalým pobytem na území ČR, které se
k této církvi hlásí a tudíž nebyla splněna podmínka § 1 zákona č.
161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností.

Později, 14. 2. 1994, podali manželé V. a I. H. referátu
vnitřních věcí Okresního úřadu v Šumperku žádost o registraci
Nadace pro rozvoj Boží církve v České republice. Zakladatelem
nadace je Boží církev, reprezentovaná Úřadem generálního správce,
jakožto zahraniční právnická osoba (Boží církev s mezinárodní
účastí v Clevelandu). Rozhodnutím ze 17. 3. 1994 nebylo této
žádosti vyhověno, přičemž proti tomuto rozhodnutí nebylo podáno
odvolání - dle poučení - k Ministerstvu vnitra ČR. Rozhodnutí
nabylo právní moci 6. 4. 1994.

Navrhovatelé podali 21. 8. 1994 novou žádost o registraci
této nadace, kterou Okresní úřad v Šumperku přípisem z 31. 8.
1994 odmítl s odůvodněním, že se jedná o věc již rozhodnutou,
a proto nelze ve věci znovu rozhodovat. Sdělil však současně
navrhovatelům, že mohou uplatnit u Ministerstva kultury ČR podnět
k přezkoumání původního rozhodnutí v mimoodvolacím řízení. Této
možnosti žadatelé využili a obrátili se podáním z 11. 9. 1994 na
Ministerstvo kultury ČR.

Ministerstvo kultury postoupilo tento podnět Ministerstvu
vnitra ČR přípisem z 21. 9. 1994 s poukazem na to, že
k přezkoumání věci není ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 2/1969
Sb., ve znění pozdějších předpisů, příslušné. Uvedlo, že "Boží
církev v České republice", pro jejíž podporu má být nadace
zřízena, není církví registrovanou. Nejedná se tedy o církev, ani
náboženskou společnost, ale pouze o skupinu fyzických osob.

Ministerstvo vnitra ČR přípisem z 30. 9. 1994 vrátilo věc
zpět Ministerstvu kultury ČR s poukazem na ust. § 17 odst. 1 písm.
b) zákona č. 425/1990 Sb. České národní rady o okresních úřadech,
úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím
souvisejících a dále s odkazem na charakter a poslání nadace.
V případě této nadace je cílem vytvoření materiálního, morálního,
právního a duchovního zázemí pro rozvoj Boží církve v ČR, a proto
ministerstvo vnitra dovozuje, že kompetentní k rozhodnutí
o přezkumu v mimoodvolacím řízení je Ministerstvo kultury ČR, do
jehož působnosti tento úsek státní správy patří.

V daném případě se jedná o kompetenční spor mezi státními
orgány podle ustanovení § 120 zákona č. 182/1993 Sb., konkrétně
o spor mezi dvěma ministerstvy, k jehož řešení je Ústavní soud za
podmínek § 122 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. příslušný.
Ústavní soud zvážil otázku příslušnosti ve vztahu k § 28 zákona č.
2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů
státní správy České republiky ve znění pozdějších předpisů. Podle
tohoto článku činnost ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje
vláda České republiky. Úkoly spojené s odborným organizačním
a technickým zabezpečením činnosti vlády České republiky a jejích
orgánů plní Úřad vlády České republiky. V předmětné záležitosti
dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o kompetenční spor, který
svou povahou přesahuje rámec obvyklého řízení, kontroly
a sjednocování činnosti ministerstev za účelem plnění vládního
programu a koordinace a součinnosti rezortů při plnění vládních
úkolů. Jde tedy právně o kompetenční spor ve smyslu §§ 120 a 121
zákona č. 182/1993 Sb., v němž oba státní orgány popírají svou
kompetenci v předmětné záležitosti.

Ve sporné záležitosti jde o otázku registrace nadace. Ve
smyslu ustanovení § 20 b odst. 3 občanského zákoníku je nadace
právnickou osobou a vzniká registrací u příslušného státního
orgánu. Podle § 12 zákona č. 102/1992 Sb. je příslušným
k registraci nadace okresní úřad, v jehož územním obvodu bude mít
nadace sídlo. Registrace má účinky konstitutivní.

V zákoně č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných
ústředních orgánů státní správy České republiky ve znění
pozdějších předpisů je vymezen rozsah kompetencí ministerstva
kultury (§ 8) i ministerstva vnitra (§ 12). Z dikce těchto
ustanovení vyplývá, že Ministerstvo kultury ČR je ústředním
orgánem státní správy, mimo jiné pro věci církví a náboženských
společností. Ministerstvu vnitra ČR jako ústřednímu orgánu státní
správy pro vnitřní věci přísluší zejména (mimo jiné) věci práva
sdružovacího a shromažďovacího, jakož i povolování organizací
s mezinárodním prvkem (§ 12, písm. c)).

Proti stanovisku ministerstva kultury ministerstvo vnitra
namítá, že nadaci nelze zařadit ani do rámce práva sdružovacího
a spolčovacího, ani pod pojem "organizace", protože nadace je
účelovým sdružením majetku, které fyzické nebo právnické osoby
jednotlivě nebo společně zřizují k určitému účelu. Je nesporné, že
v rámci citovaného zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, není nikde v rámci okruhu působnosti ústředních orgánů
státní správy jednoznačně uvedeno, do čí kompetence problematika
nadací náleží.

Zákon č. 425/1990 Sb. o okresních úřadech, úpravě jejich
působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících
stanoví v § 17 písm. b), že rozhodnutí okresních úřadů, vydaná ve
správním řízení, přezkoumávají ty ústřední orgány státní správy,
do jejichž působnosti úseky státní správy vykonávané okresními
úřady náleží.

V souvislosti s tímto ustanovením je na místě posuzovat
i danou problematiku. Z formálně právního hlediska je možné
vycházet z toho, že o registraci nadace je příslušný rozhodovat
okresní úřad a v jeho rámci pak referát vnitřních věcí.
Ministerstvo vnitra České republiky je obecně ústředním orgánem
státní správy pro vnitřní věci a v tomto smyslu tedy i orgánem
příslušným pro rozhodování záležitostí, které mají charakter
vnitřních věcí. Na základě tohoto výkladu, z něhož vychází
i argumentace ministerstva kultury by bylo bezesporu možné
soustředit i otázky registrace nadací v jediném rezortu, a to bez
ohledu na to, jakých věcných okruhů by se jednotlivé nadace
týkaly.

Na druhé straně však nelze pominout názor ministerstva
vnitra, že v případě nadací je nutné v každém jednotlivém případě
vycházet z účelu nadace a zájmů, k jejichž dosažení je zřizována.
Z přípisu manželů H. z 21. 10. 1994 vyplývá, že zakladatelem
navržené nadace je Boží církev, reprezentovaná Úřadem generálního
správce, jako zahraniční právnická osoba. Smyslem nadace je
vytvoření materiální základny pro vznik a podporu Boží církve.
Církve a náboženské společnosti, které hodlají vyvíjet činnost na
území České republiky, registruje podle § 1 zákona ČNR číslo
161/1992 Sb. o registraci církví a náboženských společností
Ministerstvo kultury ČR. Obsahová spojitost mezi nadací a církví,
o jejíž registraci je koneckonců usilováno, znamená, že nelze ani
odborné posouzení povahy, účelu a smyslu nadace odtrhnout od úvahy
o povaze té církevní organizace, k jejímuž zřízení nadace směřuje.
Takové odborné posouzení nepochybně spadá do sféry ministerstva
kultury, a to tím více, že dříve podaný návrh na registraci Boží
církve byl ministerstvem kultury zamítnut pouze z formálních
důvodů (pro nedostatek potřebného počtu podpisů), aniž byla celá
záležitost hodnocena z materiálněprávního hlediska. Navrhovaná
řešení obou ministerstev se po formální stránce opírají - každé
o své - právně relativně významné důvody, avšak vzhledem ke
zjištěné obsahové vazbě obou otázek (povahy církve a účelu
nadace), jeví se právně přiměřenějším, aby rozhodlo ministerstvo
kultury v obou záležitostech, protože stojí svou věcnou kompetencí
této problematice blíže. I kdyby mělo ve věci rozhodnout
ministerstvo vnitra, bylo by patrně v rozhodnutí samém stejně
vázáno na součinnost a odborné stanovisko ministerstva kultury.
Z uvedených důvodů dospěl proto Ústavní soud k závěru, že podle
ustanovení § 124 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je ministerstvo
kultury orgánem příslušným k přezkoumání pravomocného správního
rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku, čj. Vnitř. 1-69/94/ He, ze
dne 17. 3. 1994, mimo odvolací řízení.

P o u č e n í : Podle § 54 odst. 2 zákona číslo 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, se proti rozhodnutí Ústavního
soudu nelze odvolat.

V Brně dne 19. října 1995