Ústavní soud České republiky rozhodl o návrhu na zrušení zákona č. 34/1995 Sb. navrhovatele V. N., t a k t o:

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í.

Navrhovatel se ve svém návrhu, označeném jako ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) spolu s návrhem podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., domáhal zrušení zákona č. 34/1995 Sb. , kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb. o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. Svůj návrh odůvodňuje tím, že dne 30. 3. 1995 obdržel oznámení Vojenského úřadu sociálního zabezpečení o pozastavení výplaty výsluhového příspěvku podle § 33 tohoto zákona. Uvádí dále, že vzhledem k tomu, že proti takovému oznámení nelze podat žádný opravný prostředek a že podle jeho názoru zákon č. 34/1995 Sb. porušuje Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod, nezbývá mu, než se domáhat ochrany svých práv u ústavního soudu ČR. Z uvedených důvodů navrhuje, -aby Ústavní soud zrušil zákon č. 34/1995 Sb. s účinností od 1. 4.1995.

Po přezkoumání návrhu dospěl soud k závěru, že i když je návrh označen jako ústavní stížnost, podle svého obsahu je návrhem na zrušení zákona ve smyslu ustanovení § 64 zákona č. 182/1993 Sb., o čemž svědčí jak petit návrhu, tak i jeho odůvodnění. Dle ustanovení § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu však oprávnění podat návrh na zrušení zákona má pouze prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a podle ustanovení písm. d) citovaného ustanovení také ten, kdo podal ústavní stížnost, avšak pouze za podmínek uvedených v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu.

Jak bylo uvedeno výše, podání navrhovatele nelze za ústavní stížnost považovat, neboť nesplňuje podmínky ústavní stížnosti, obsažené v ustanoveních § 72 až § 82 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nesplňuje podmínky ustanovení § 64 odst. 1 písni. d) zákona o Ústavním soudu, to znamená nepodal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona a nelze jej považovat za osobu oprávněnou k podání návrhu na zrušení zákona, dospěl soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Pro úplnost je třeba dodat, že stejně rozhodl Ústavní soud ve stejné věci 179 navrhovatelů dne 14. 7. 1995 pod sp. zn. II. ÚS 102/95.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 1995

prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR